Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2030/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti J. Š., zastoupeného Mgr. Zdeňkem Burdou, advokátem se sídlem Leknínová 3033/7, Praha 10, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. dubna 2022 č. j. -31 a usnesení Okresního soudu v Blansku ze dne 16. března 2022 č. j. -17, za účasti Okresního soudu v Blansku a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d)y (dále jen "") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v d (dále jen "") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Jak vyplývá z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů, dne 7. 2. 2022 stěžovatel podal návrh na povolení obnovy řízení v trestní věci, která skončila vydáním pravomocného trestního příkazu, kterým byl stěžovatel uznán vinným trestným činem dle , , (dále jen "tr. zákoník") a byl mu uložen podmíněný šestiměsíční trest odnětí svobody a dva roky zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel. Návrh na povolení obnovy řízení stěžovatel odůvodnil tvrzením, že se objevily nové skutečnosti a důkazy, jejichž provedení navrhuje, a tvrzením, že trestní příkaz byl doručen nesprávně nikoliv stěžovateli, ale jeho příbuznému.

3. Okresní soud v Blansku (dále jen "okresní soud") stěžovatelův návrh dle § 283 písm. d) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád") zamítl, když shledal, že návrh na povolení obnovy není důvodný. Dospěl totiž k závěru, že z hlediska stěžovatelem navrhovaných tvrzení nových skutečností a důkazů žádný z nich není důkazem novým a nejedná se o nové skutečnosti, které by odůvodnily povolení obnovy řízení.

4. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost, kterou Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") následně podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl, neboť ji shledal jako nedůvodnou. Krajský soud uvedl, že okresní soud se podrobně zabýval všemi důvody, které stěžovatel uvedl v návrhu na obnovu řízení (kromě tvrzení o údajném nedoručení trestního příkazu stěžovateli, kterému se však následně podrobně věnoval sám), a že odůvodnil, proč stěžovatelem navrhované důkazy nejsou skutečnostmi, které by mohly ve spojení s již známými skutečnostmi a důkazy odůvodnit jiné rozhodnutí soudu o vině či trestu. K tvrzení o údajném nedoručení trestního příkazu stěžovateli krajský soud uvedl, z jakých skutečností dovodil, že předmětný trestní příkaz byl stěžovateli řádně doručen.

II.

Argumentace stěžovatele

5. Stěžovatel namítá, že mu trestní příkaz v jeho trestní věci nebyl řádně doručen, a že mu nebylo umožněno podat odpor v zákonem stanovené lhůtě, čímž nebylo možno uplatnit jeho základní právo na obhajobu. Stěžovatel má za to, že důvody, pro které byl návrh na povolení obnovy řízení zamítnut, jsou příliš strohé, a že odůvodnění trpí vadami spočívajícími v nepřezkoumatelnosti. Uvádí, že navrhoval výslech R. Š., předjížděné osoby, svědka J. Z. a V. Z. a dalších osob, které byly na místě, výpověď poštovního doručovatele, výpověď stěžovatele a znalecký posudek z oboru dopravy. Soud dle stěžovatele pochybil, když se nezabýval žádným z těchto navrhovaných důkazních prostředků a nedostatečně vysvětlil, proč nebyly provedeny tyto důkazy.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud předně posuzoval splnění procesních podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen advokátem podle až . Ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svých práv.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle písm. d)y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ]. Není součástí soustavy soudů (y), není jim instančně nadřazen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, došlo-li k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995

sp. zn.

(N 5/3 SbNU 17), všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva.

8. Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích žádné pochybení, které by odůvodňovalo jeho kasační zásah. Soudy se podrobně vypořádaly se stěžovatelovými návrhy a dospěly k závěru, že navrhované důkazy nemohou odůvodnit jiné rozhodnutí soudu o vině či trestu; krajský soud pak podrobně popsal, z čeho dovodil, že stěžovateli byl trestní příkaz řádně doručen. Krajský soud v odst. 4 napadeného usnesení uvádí, že "[n]avrácený lístek této doručenky je pak řádně založen na č. l. 68 přiloženého spisu sp. zn. ", a že při srovnání podpisu osoby, která zásilku dne 14. 12. 2020 převzala, s podpisy stěžovatele na záznamu o sdělení podezření (č. l. 9) a na protokolu o výslechu podezřelého (č. l. 10 - 12) nemá žádných pochybností o autentičnosti tohoto podpisu jako pravého podpisu odsouzeného. Vzhledem k tomu, že tyto závěry stěžovatel v ústavní stížnosti nikterak nezpochybňuje, Ústavní soud nemá důvod pochybovat o jejich správnosti.

9. Ke stěžovatelovým důkazním návrhům na provedení svědeckých výpovědí (kromě výpovědi poštovního doručovatele) se okresní soud i krajský soud podrobně vyjádřily. Okresní soud ke stěžovatelovu návrhu, aby byla jako nový důkaz provedena jeho výpověď, uvedl, že ze spisového materiálu bylo zjištěno, že v původním řízení byl odsouzený jako podezřelý vyslechnut při dodržení všech ustanovení trestního řádu a k trestné činnosti se v plném rozsahu doznal a popsal skutkový děj ve shodě s výrokem následného rozhodnutí. Okresní soud proto shledal, že rozhodnutí stěžovatele o tom, že chce změnit svoji výpověď, nemůže být důvodem obnovy řízení. Krajský soud k tomu dodal, že nelze přisvědčit námitkám stěžovatele, že "v souvislosti s postupným vzpomínáním na nehodu mohlo dojít k jinému pohledu odsouzeného na dopravní nehodu, kdy chtěl toto před soudem dokázat, toto mu však nebylo umožněno", když v tomto směru krajský soud odkázal na omluvu a žádost stěžovatele o konání veřejného zasedání dne 16. 3. 2022 v jeho nepřítomnosti a na skutečnost, že procesní výslech stěžovatele byl proveden dne 23. 10. 2020, téměř 3 měsíce po předmětné dopravní nehodě. Okresní soud dále uvedl, že stěžovatelem navrhované svědecké výpovědi jsou již ve spise obsažené, korespondují spolu a prokazují ve výroku rozhodnutí uvedený skutkový stav. Za dané situace nemůže být dle okresního soudu novým důkazem, který by odůvodnil obnovu řízení, ani znalecký posudek, neboť se v řízení ani nevyskytují žádné skutečnosti, které by měly být znalecky přezkoumávány. S tímto závěrem se ztotožnil i krajský soud (viz bod 5 napadeného usnesení krajského soudu). Ústavní soud konstatuje, že odůvodnění napadených rozhodnutí, včetně objasnění úvah, jimiž se soudy řídily, jsou logická, podrobná, srozumitelná a jednoznačná v souladu s ustanovením § 134 tr. řádu. Nedostatek v odůvodnění okresního soudu napravil krajský soud v podrobném odůvodnění napadeného usnesení, ve kterém se vypořádal s celou stěžovatelovou argumentací. Nespokojenost stěžovatele s výsledkem trestního řízení sama o sobě není důvodem pro povolení obnovy řízení.

10. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené ústavní stížnost podle mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. srpna 2022

Vojtěch Šimíček v. r.

předseda senátu