Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1382/2024

28 Cdo 1382/2024-125

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobkyně: Česká republika – Státní pozemkový úřad,IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupená Mgr. Miroslavem Faměrou, advokátem se sídlem v Praze 6, U stanice 11/4, proti žalovanému: J. Š., zastoupený Mgr. Ing. Jindřichem Hrochem, advokátem se sídlem v Praze 4, Bohuslava ze Švamberka 1284/12, o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 1 069 250 Kč, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. února 2024, č. j. -99, takto:

Dovolání seodmítá.

Stručné odůvodnění ( ) :

1. Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 1. 2. 2024, č. j. -99, potvrdil usnesení Okresního soudu Praha-západ (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 17. 10. 2023, č. j. -83, ve znění usnesení ze dne 30. 11. 2023, č. j. -91, jímž soud prvního stupně zamítl návrh žalobkyně na prominutí zmeškání jednoroční lhůty k podání návrhu na pokračování v řízení přerušeném podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen – „ “).

2. Proti usnesení odvolacího soudu podala dovolání žalobkyně. Předestřela otázky náležitostí usnesení o přerušení řízení podle , kolize návrhů na přerušení řízení podle 109 odst. 2 písm. c) a a vymezení omluvitelného důvodu prominutí zmeškání procesní lhůty. Měla za to, že uvedené otázky nebyly dovolacím soudem dosud vyřešeny, případně byly řešeny v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Poukazovala přitom na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. , ze dne 31. 8. 2009, sp. zn. , ze dne 14. 9. 2015, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 63/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 30. 5. 2019, sen. zn. , ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. , ze dne 20. 11. 2009, sp. zn. 3590/2009 a ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. .

3. Podle , jímž je třeba poměřovat přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v ), „není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“.

4. Soud při rozhodování o žádosti o prominutí zmeškání lhůty zkoumá (jen) to, zda účastník (nebo jeho zástupce) zmeškal lhůtu z omluvitelného důvodu a byl proto vyloučen z úkonu, který mu přísluší, a zda návrh na prominutí lhůty podal (nejpozději) do patnácti dnů po odpadnutí překážky (a spojil s ním i zmeškaný úkon); srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2019, sp. zn. , ze dne 14. 9. 2015, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 63/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 30. 7. 2019, sp. zn. a usnesení Ústavního ze dne 5. 12. 2001, sp. zn. , a ze dne 9. 4. 2019, sp. zn. .

5. Odvolací soud se výše citované judikatuře (na níž není důvodu čehokoliv měnit) zjevně nezpronevěřil, dovodil-li, že dovolatelka procesní lhůtu jednoho roku k podání návrhu na pokračování v řízení přerušeném podle ( ) nezmeškala z omluvitelného důvodu ( ), jestliže z odůvodnění usnesení soudu prvního stupně ze dne 30. 5. 2022, č. j. -57, o přerušení řízení jednoznačně vyplývalo, že řízení je přerušeno dle a účastníci byli v písemném vyhotovení usnesení (jež jim bylo doručeno) poučeni o tom, že nebude-li návrh na pokračování v řízení podán do jednoho roku od právní moci usnesení, bude řízení zastaveno. Za dané procesní situace tedy omluvitelný důvod pro zmeškání uvedené procesní lhůty zjevně nepředstavuje sama o sobě okolnost, že právní důvod přerušení řízení nebyl vyjádřen též ve výroku usnesení. Krom formulace usnesení o přerušení řízení pak dovolatelka žádný jiný důvod zmeškání lhůty neuvádí.

6. Řešení dalších dovolatelkou předestřených otázek (náležitostí usnesení o přerušení řízení dle a posouzení kolize návrhů na přerušení řízení dle a ) bylo by pak již ryze akademické, bez přímého vlivu na posouzení otázky aplikace institutu prominutí zmeškání lhůty dle , na němž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Dovolací soud se jimi tudíž více nezabýval.

7. Z řečeného vyplývá, že zákonné předpoklady přípustnosti podaného dovolání v projednávané věci naplněny nejsou ( ).

8. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věty první ), dovolání jako nepřípustné odmítl ( ).

9. O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); o nákladech řízení, včetně nákladů dovolacího řízení, bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí.

10. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, rozhodnutí Ústavního soudu na www.usoud.cz.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. 7. 2024

Mgr. Zdeněk Sajdl předseda senátu