Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 430/2024

-761

USNESENÍ

České republiky – Státní veterinární správy

DANCEFLOOR AVL, s. r. o.

, se sídlem v Hradci Králové – Kuklenech, Pražská třída 13/84, IČO 64791645, zastoupené JUDr. Ing. Jaroslavem Hostinským, advokátem se sídlem v Praze 3, Vinohradská 2134/126, o vzájemném návrhu žalované na zaplacení částky 342 836 Kč, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 9. 2023, č. j. -728, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Hradci Králové (soud odvolací) rozsudkem ze dne 18. 9. 2023, č. j. -728, potvrdil rozsudek ze dne 10. 1. 2023, č. j. -668, jímž Okresní soud v Hradci Králové (soud prvního stupně) zamítl vzájemný návrh žalované na zaplacení částky 342 836 Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

2. Dospěl k závěru, že žalované nesvědčí právo (uplatněné vzájemným návrhem) na protihodnotu toho, o co vloženými investicemi zvýšila hodnotu nebytových prostor, které užívala jako nájemkyně nejprve na základě nájemní smlouvy ze dne 15. 7. 1999 (dále jen „Smlouva“), později pak na základě nájemních smluv ze dne 1. 1. 2007, ve znění dodatku č. 1, a ze dne 31. 7. 2009, ve znění pozdějších dodatků. Smluvní strany si totiž ve Smlouvě upravily vzájemná práva a povinnosti týkající se změn pronajaté věci odchylně od (dispozitivního) , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), jestliže si v jejím čl. VIII bodu 2 (jenž zůstal v platnosti i po uzavření nájemní smlouvy ze dne 1. 1. 2007) dohodly, že „po uplynutí doby smlouvy, nebude-li smlouva prodloužena, nájemce nebude požadovat náhradu vynaložených prostředků na úpravy“ (dále jen „Ujednání“). Přitom takovéto ujednání nelze považovat za neplatné proto, že by se jím žalovaná vzdala práv, která jí měla vzniknout teprve v budoucnu ( obč. zák.).

3. Dovolání žalované (dovolatelky) proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), neboť dovoláním zpochybněnou otázku aplikace věty čtvrté obč. zák., odvolací soud ji vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.1.

2. Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. , dovodil, že ustanovení § 667 odst. 1 věty čtvrté obč. zák. o právu nájemce požadovat po ukončení nájmu protihodnotu toho, o co se zvýšila hodnota pronajaté věci, je ustanovením dispozitivního charakteru, a připouští tedy odchylné ujednání; proto nelze takové jiné ujednání kvalifikovat jako neplatnou dohodu o vzdání se budoucích práv dle § 574 odst. 2 obč. zák. K uvedeným právním názorům se Nejvyšší soud přihlásil dále např. v rozsudku ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. (na nějž odkázal odvolací soud), a sdílí je – i přes dovolatelčiny námitky – také v poměrech posuzované věci.

3. Závěr odvolacího soudu, že smluvní strany si Ujednáním upravily vzájemná práva a povinnosti odchylně od (dispozitivního) § 667 odst. 1 obč. zák. a že smyslem této úpravy bylo vyloučit (po uplynutí doby šesti let trvání nájmu) možnost (právo) dovolatelky (nájemkyně) požadovat po skončení nájmu uplynutím sjednané doby po pronajímatelce (žalobkyni) byť jen protihodnotu toho, o co vloženými investicemi zvýšila hodnotu pronajatých nebytových prostor, pak odpovídá výkladovým pravidlům zakotveným v obč. zák. (tj. v ustanovení, podle kterého je třeba vykládat Smlouvu i v současné době – viz větu první za středníkem , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. z.“) a je v souladu i se zásadami pro výklad právních úkonů (jednání) formulovanými v ustálené judikatuře jak Nejvyššího soudu (např. v rozsudcích ze dne 26. 11. 1998, sp. zn. , či ze dne 22. 8. 2001, sp. zn. ), tak i Ústavního soudu (např. v nálezu ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. ).

4. Zavázala-li se totiž dovolatelka v Ujednání, že „po uplynutí doby smlouvy […] nebude požadovat náhradu vynaložených prostředků na úpravy“, nemohla rozumně předpokládat (skončil-li v dané věci nájem právě tímto způsobem), že by jí požadovaná částka byla v budoucnu – za podmínek upravených v § 667 odst. 1 obč. zák. – žalobkyní uhrazena (srov. odůvodnění již citovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. , dále také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2018, sp. zn. , a ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. , vydaná v typově srovnatelných případech; pro úplnost lze jen dodat, že k obsahově shodnému závěru dospěl Nejvyšší soud i v poměrech právní úpravy obsažené nyní v ustanovení § 2220 odst. 1 o. z. – srov. jeho rozsudek ze dne 27. 8. 2019, sp. zn. ). Řečeno jinak, jestliže podle obsahu Ujednání dovolatelka nemůže požadovat (po skončení nájmu) náhradu nákladů vynaložených na změnu (úpravy) pronajatých nebytových prostor, není oprávněna žádat ani kompenzaci (protihodnotu) za zhodnocení předmětných prostor, která je právě (a jen) jedním ze způsobů náhrady dotčených nákladů [ničím jiným být nemůže, neboť účelem § 667 odst. 1 věty čtvrté obč. zák. je (právě) vypořádat investice nájemce provedené se souhlasem pronajímatele, a to subjektem, jenž je pronajímatelem ke dni skončení nájmu věci – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. , uveřejněný v časopisu Soudní judikatura pod č. 92/2012].

5. Za tohoto stavu Nejvyšší soud dovolání žalované podle ustanovení věty první odmítl (pro nepřípustnost).

6. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).1.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 30. 7. 2024

Mgr. Lucie Jackwerthová předsedkyně senátu