Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1650/2023

-71

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobkyně VLKOVA PRAGUE, s. r. o.,sesídlem v Praze 2 – Vinohradech, Sázavská 914/8, IČO 26509644, zastoupené Mgr. Petrem Muchou, advokátem se sídlem v Praze 2, Štěpánská 540/7, proti žalovanému M. R., o určení výše nájemného, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023, č. j. -56, takto: I. Dovolání se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

1. Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 12. 1. 2023, č. j. -56, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 (soud prvního stupně) ze dne 21. 4. 2022, č. j. -34, kterým zamítl žalobu, „aby soud určil, že žalovaný je povinen s účinností od 18. 1. 2022 platit žalobkyni nájemné za užívání bytu č. 9, nacházejícího se ve 3. nadzemním podlaží budovy č. p. XY, která je součástí pozemku parcelní č. XY, nacházejícího se v katastrálním území XY, obec XY, v územním obvodu, kde státní správu katastru nemovitostí vykonává Katastrální úřad pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště XY, na adrese XY, v měsíční výši 8 153 Kč“ (dále též jen „předmětný byt“), a uložil žalobkyni zaplatit žalovanému náhradu nákladů ve výši 600 Kč; současně uložil žalobkyni zaplatit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 600 Kč.

2. Shodně se soudem prvního stupně zjistil, že žalovaný užívá předmětný byt na základě smlouvy o nájmu ze dne 1. 7. 1992, která neobsahuje ujednání o zvyšování nájemného, ani je nevylučuje, od května 2018 platí (na základě dohody) žalobkyni (vlastnici předmětného bytu) nájemné ve výši 6.803 Kč. Dopisem ze dne 24. 8. 2021 (doručeným dne 27. 8. 2021) mu žalobkyně navrhla zvýšení nájemného na částku 8.153 Kč měsíčně (tedy navýšení nájemného o 19,84 %), a to počínaje třetím kalendářním měsícem po dojití návrhu (dále též jen „Návrh“), aniž by v Návrhu doložila, že navrhovaná výše nájemného nepřesahuje nájemné obvyklé v daném místě. Žalovaný do 27. 10. 2021 žalobkyni nesdělil, že se zvýšením nájemného souhlasí, a nájemné v navrhované výši ani nezačal platit; se zvýšením nájemného nesouhlasil ani později.3. Odvolací soud považoval za správné rovněž právní posouzení věci učiněné soudem prvního stupně. Návrh nesplňoval náležitosti podle věty první , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), neboť z něj nebylo možné ověřit, zda nově navržená výše nájemného nepřevyšuje výši srovnatelného nájemného obvyklého v daném místě, žalobkyně k němu nepřipojila znalecký posudek o výši obvyklého nájemného, ani nedoložila výši tří srovnatelných nájemných ve smyslu o. z. a , o stanovení podrobností a postupu pro zjištění srovnatelného nájemného obvyklého v daném místě. Uzavřel, že nebylo-li v Návrhu doloženo splnění této podmínky, nelze k němu přihlížet ( věta druhá o. z.), a žalobu je třeba zamítnout. 4. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jeho přípustnost odůvodnila tím, že v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena otázka, zda písemný návrh pronajímatele na zvýšení nájemného podle o. z. musí ve svém textu či příloze obsahovat doložení, že navržená nová výše nájemného nepřevyšuje výši srovnatelného nájemného obvyklého v daném místě. Nesouhlasila se závěrem odvolacího soudu, že splnění této podmínky je třeba doložit již v návrhu na zvýšení nájemného, nic takového z právního předpisu nevyplývá, měla za to, že postačuje, aby výše srovnatelného nájemného obvyklého v daném místě byla určena až v rámci soudního řízení (o určení výše nájemného). Namítala, že nájemci jsou při zvyšování nájemného i tak zásadním způsobem chráněni a tento požadavek by znamenal další (finanční i administrativní) zatížení pronajímatelů. Obsáhle popisuje, proč je pro pronajímatele náročné zajistit splnění této podmínky, a že pro doložení tří srovnatelných nájemných nemá přesné a adekvátní podklady, nemůže je získat od realitních kanceláří (které nemají povinnost sdělovat informace) ani z inzerátů (které vychází jen z představy zadavatele o výši nájemného). Dále namítala, že k otázce určení výše obvyklého nájemného musí být v případě soudního řízení prováděno dokazování, a to i znaleckým posudkem, dvojí dokládání výše nájemného (jak v návrhu na zvýšení nájemného, tak v soudním řízení) lze považovat za nedůvodný a přepjatý formalismus. Navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.5. Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu podané včas, subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení [ , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „“)], za splnění podmínky zastoupení advokátem ( a 4 ), směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo skončeno odvolací řízení, je přípustné, neboť otázka, zda již v návrhu na zvýšení nájemného podle o. z. musí pronajímatel uvést a doložit, že navržená nová výše nájemného nepřevyšuje výši srovnatelného nájemného obvyklého v daném místě, nebyla dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešena.6. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Existence uvedených vad v dovolání tvrzena nebyla a nevyplynula ani z obsahu spisu.7. Podle o. z. neujednají-li si strany zvyšování nájemného nebo nevyloučí-li zvyšování nájemného výslovně, může pronajímatel v písemné formě navrhnout nájemci zvýšení nájemného až do výše srovnatelného nájemného obvyklého v daném místě, pokud navržené zvýšení spolu s tím, k němuž již došlo v posledních třech letech, nebude vyšší než dvacet procent. K návrhu učiněnému dříve než po uplynutí dvanácti měsíců, v nichž nájemné nebylo zvýšeno, nebo který neobsahuje výši nájemného a nedokládá splnění podmínek podle tohoto ustanovení, se nepřihlíží. 8. Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2019, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 32/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále též jen „R 32/2020“) zdůraznil, že úplatnost je pojmovým znakem nájemní smlouvy, nájemce platí za užívání bytu nájemné, jehož výše se může – dohodou stran nebo rozhodnutím soudu – měnit i v průběhu nájmu (, –2250 , , ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. z.“). Nedojde-li k dohodě účastníků o nové výši nájemného (která má nepochybně před rozhodnutím soudu přednost) a jsou-li splněny zákonné předpoklady, je soud oprávněn (a zároveň povinen) zasáhnout do obsahu nájemního vztahu a nájemné z bytu určit (s účinností od podání žaloby) konstitutivním rozhodnutím (pro futuro) v řízení podle , 4 o. z. Žaloba na určení výše nájemného ( o. z.) je žalobou určovací (právotvornou), nájemci vznikne povinnost platit vyšší nájemné až po pravomocném rozhodnutí soudu o zvýšení nájemného, byť s účinky od podání žaloby, což zákon soudu výslovně ( poslední věta o. z.) umožňuje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. . Proces zvyšování nájemného z bytu zákon upravuje jako dvoufázový – nejprve musí účastníci nájemního vztahu jednat o zvýšení nájemného podle písemného návrhu pronajímatele doručeného nájemci ( o. z.) a teprve v případě jeho neúspěchu rozhodne na návrh pronajímatele o zvýšení nájemného soud ( o. z.).10. První fáze, která je obligatorní, začíná písemným návrhem pronajímatele, v němž nájemci navrhne zvýšení nájemného ( o. z.) a končí ( o. z.) tím, že nájemce do dvou měsíců od dojití návrhu sdělí pronajímateli, že s návrhem souhlasí, popř. počínaje prvním dnem třetího měsíce následujícího po jeho dojití začne zvýšené nájemné platit (srovnej např. R 32/2020), nebo dá pronajímateli najevo svůj nesouhlas (ať již výslovně nebo tím, že nechá marně uplynout zákonem stanovenou dvouměsíční lhůtu, aniž by začal zvýšené nájemné hradit. Cílem první fáze procesu zvyšování nájemného je umožnit stranám dohodnout se o úpravě výše nájemného mimosoudně. Druhá fáze začíná podáním žaloby pronajímatele o určení (nové) výše nájemného u soudu, kterou se soud může (věcně) zabývat jen v případě, že žalobě předcházela první fáze; tedy jen v případě, že se pronajímatel neúspěšně pokusil o mimosoudní dohodu o zvýšení nájemného.11. Návrh pronajímatele na zvýšení nájemného podle o. z. (tedy návrh, kterým začíná první fáze procesu zvyšování nájemného) je návrhem na změnu smlouvy o nájmu bytu, pro který stanoví zákon (stejně jako pro nájemní smlouvu v o. z.) písemnou formu. Jedná se o jednostranné adresované hmotněprávní jednání; musí proto splňovat obecné náležitosti právního jednání (ve smyslu a násl. o. z.), musí být adresován a doručen (dojít – o. z.) nájemci. Z jeho obsahu musí také být zřejmé, od kdy má být nájemné zvýšeno, a musí být zřejmá i jeho navrhovaná výše. V o. z. jsou stanoveny také další podmínky, které musí návrh pronajímatele splňovat. Pronajímatel může navrhnout zvýšení nájemného jen do výše srovnatelného nájemného obvyklého v daném místě, navrhované zvýšení spolu s tím, k němuž došlo v posledních třech letech, nesmí být vyšší než 20 % a zvýšení nájemného může nájemci navrhovat až po uplynutí 12 měsíců od poslední změny výše nájemného. Zákon také v o. z. výslovně stanoví, že k návrhu, který bude učiněn dříve, nebo který neobsahuje výši nájemného a nedokládá splnění podmínek stanovených v tomto ustanovení, se nepřihlíží. 12. Úprava dvoufázového procesu zvyšování nájemného, kdy v první fázi jednají strany o dohodě o nové výši nájemného, o níž se pronajímatel musí vždy pokusit (neúspěšné absolvování první fáze je hmotněprávní, obligatorní, podmínkou pro podání žaloby u soudu), klade zvýšený důraz na úpravu výše nájemného dohodou stran, bez ingerence soudu. Současně omezeními, kterými je v první fázi procesu zvyšování nájemného pronajímatel vázán, motivuje nájemce k uzavření takovéto mimosoudní dohody. Nájemce by měl být z návrhu schopen posoudit, zda pronajímatelem navrhované zvýšení odpovídá podmínkám stanoveným v o. z., aby mohl zvážit, zda má akceptovat návrh na dohodu o nové výši nájemného. Je-li jednou z podmínek, že pronajímatel může navrhnout zvýšení nájemného až (jen) do výše srovnatelného nájemného obvyklého v daném místě, musí doložit i splnění této podmínky. Z návrhu pronajímatele by tedy mělo vyplývat, že výše nájemného, kterou nově navrhuje, nepřekračuje výši obvyklého nájemného v daném místě a čase. Povinnost doložit splnění podmínek, výslovně stanovenou v o. z., tedy i výši srovnatelného obvyklého nájemného, nelze považovat za zbytečný formalismus a nadbytečnou zátěž pro pronajímatele (jak tvrdí dovolatelka). Koneckonců pronajímatele vede k zahájení první fáze zvýšení nájemného (zaslání návrhu nájemci) zpravidla jeho mínění, že současná výše nájemného již neodpovídá obvyklé výši, které vychází ze zjištění, jenž učinil ohledně obvyklé výše (stěží lze předpokládat, že pronajímatel navrhuje zvýšení nájemného, aniž by měl představu, jaké je obvyklé nájemné v daném místě). Má-li tedy podle o. z. pronajímatel k návrhu na zvýšení nájemného doložit, že navrhovaná výše nájemného nepřekračuje výši obvyklého nájemného, v podstatě jen zprostředkuje nájemci svá zjištění, která ho vedla k zahájení první fáze zvyšování nájemného. Podklady, z nichž jeho návrh na zvýšení nájemného vychází, také (v případě soudního sporu) mohou posloužit jako důkaz, jímž bude pronajímatel prokazovat své tvrzení o obvyklé výši nájemného. Dovolatelce nelze přisvědčit, že postačuje, aby ke zjištění výše srovnatelného nájemného došlo až v průběhu druhé fáze, tedy až v průběhu soudního řízení. Přijme-li nájemce nabídku pronajímatele na změnu výše nájemného, bude tím uzavřena dohoda o nové výši nájemného a k soudní při vůbec nedojde. 13. Lze tak uzavřít, že z výslovného znění o. z., i ze smyslu, významu a účelu této úpravy (k výkladu právních norem viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 21. 5. 1996, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 9/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu) vyplývá, že pronajímatel musí k návrhu na zvýšení nájemného nájemci doložit také výši srovnatelného nájemného obvyklého v daném místě, nájemce musí být s její výši seznámen již v první fázi procesu zvyšování nájemného. Postup při zjišťování srovnatelného nájemného obvyklého v daném místě upravuje 14. Jelikož smyslem úpravy obsažené v o. z. je přednostně smírné vyřešení požadavku pronajímatele na změnu výše nájemného (bez ingerence soudu) a současně má úprava motivovat nájemce (omezeními, kterými je v první fázi procesu zvyšování nájemného pronajímatel vázán) k uzavření dohody, může nájemce případně akceptovat i návrh na zvýšení nájemného, který nesplňuje všechny náležitosti stanovené v tomto ustanovení [srovnej obdobně také komentářovou literaturu – viz Hulmák, M. a kol.: IV. Závazkové právo (–3014), Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 376]. Proto také stanoví-li o. z., že se nepřihlíží k návrhu, který byl učiněn dříve (než po uplynutí dvanácti měsíců, v nichž nájemné nebylo zvýšeno), nebo neobsahuje výši nájemného a nedokládá splnění podmínek podle tohoto ustanovení, nejde o zdánlivost návrhu (právního jednání) ve smyslu a násl. o. z., ale (jen) o jeho neplatnost.15. Protože rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích námitek správný, Nejvyšší soud – aniž ve věci nařídil jednání ( ) – dovolání jako nedůvodné zamítl [ ].16. O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle , a , procesně úspěšnému žalovanému však žádné náklady v dovolacím řízení (dle obsahu spisu) nevznikly, a dovolací soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. 7. 2024

JUDr. Pavlína Brzobohatá

předsedkyně senátu