Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1739/2024

20 Cdo 1739/2024-449

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné České kanceláře pojistitelů, se sídlem v Praze 4, Milevská č. 2095/5, identifikační číslo osoby 70099618, zastoupené Mgr. Lubomírem Vdovcem, advokátem se sídlem v Brně, Šumavská č. 525/33, proti povinným 1) V. S., zastoupené Mgr. Ondřejem Líbalem, advokátem se sídlem ve Štětí, Kostelní č. 172, a 2)Z. S., pro 2 940 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. , o dovolání povinné 1) proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 26. září 2017, č. j. -211, t a k t o:

Odůvodnění:

Okresní soud v Pelhřimově usnesením ze dne 29. června 2017, č. j. -177, zamítl návrh povinných na určení neúčinnosti doručení usnesení Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 10. května 2017, č. j. -151 (výrok I.) a zamítl návrh povinných na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti témuž usnesení (výrok II.). V odůvodnění soud uvedl, že povinnému 2) jednak v pozici účastníka řízení a jednak v pozici zástupce povinné 1) bylo předmětné usnesení doručeno do vlastních rukou oproti jeho podpisu. Ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), upravující neúčinnost doručení podle soudu dopadá pouze na případy, kdy dochází k doručení tzv. fikcí doručení ve smyslu , 4 , k čemuž v tomto případě nedošlo, proto se nelze domáhat určení neúčinnosti doručení. Návrh na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání soud zamítl, neboť ustanovení zakazuje prominout zmeškání lhůty v exekučním řízení.

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře usnesením ze dne 26. září 2017, č. j. -211, k odvolání povinných usnesení soudu prvního stupně potvrdil, neboť se ztotožnil se závěry soud prvního stupně.

Usnesení odvolacího soudu napadli oba povinní dovoláním. Vůči povinnému 2) Okresní soud v Pelhřimově usnesením ze dne 7. května 2024, č. j. -444, dovolací řízení zastavil pro nezaplacení soudního poplatku. Povinná 1) byla usnesením Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 8. ledna 2024, č. j. -437, od soudního poplatku za dovolání osvobozena a byl jí ustanoven advokát pro dovolací řízení, který následně podané dovolání doplnil. Doplněným dovoláním povinná 1) napadla usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu. Přípustnost dovolání spatřuje dovolatelka v tom, že se odvolací soud podle jejího názoru odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. srpna 2018, sp. zn. , podle něhož vyslovení neúčinnosti doručení nebrání ani skutečnost, že doručovaná písemnost byla účastníkovi řízení do vlastních rukou skutečně doručena a nejedná se jen o doručení fikcí. Dovolatelka proto navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal s ohledem na skutečnost, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 26. září 2017, podle ve znění účinném do 29. září 2017 (srov. část první čl. II bod 2 ). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle , neboť napadené usnesení závisí na řešení otázky, zda je neúčinnost doručení podle ustanovení vyloučena v případě, kdy účastník doručovanou písemnost převzal (tedy kdy nešlo o náhradní doručení podle , 4 ), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, bez nařízení jednání ( věta první ) přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.

Podle ustanovení na návrh účastníka rozhodne odesílající soud, že doručení je neúčinné, pokud se účastník nebo jeho zástupce nemohl z omluvitelného důvodu s písemností seznámit. Návrh je třeba podat do 15 dnů ode dne, kdy se s doručovanou písemností seznámil nebo mohl seznámit. V návrhu musí být vedle obecných náležitostí ( ) uveden den, kdy se účastník s doručovanou písemností seznámil nebo mohl seznámit, a označení důkazů, jimiž má být včasnost a důvodnost návrhu prokázána (odstavec 1). Omluvitelným důvodem podle odstavce 1 nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje, skutečnost, že v případě podnikající fyzické osoby a právnické osoby se na adrese pro doručování nikdo nezdržuje (odstavec 2). Rozhodl-li soud o tom, že doručení písemnosti je neúčinné, považuje se písemnost za doručenou dnem právní moci rozhodnutí o neúčinnosti (odstavec 3).

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 1. srpna 2018, sp. zn. , vysvětlil, že účelem institutu tzv. relativní (naříkatelné) neúčinnosti doručení podle je zabránit nepřiměřené tvrdosti, kterou by účastníku (adresátu) mohlo přinést doručení soudní písemnosti pro případ, že se adresát s doručovanou písemností neseznámil z omluvitelného důvodu. Možnost adresáta seznámit se s doručovanou písemností nelze ztotožňovat se samotným doručením písemnosti, protože z ustanovení je zjevné, že zákon mezi těmito pojmy rozlišuje. K seznámení se adresáta se zásilkou proto nedojde již doručením písemnosti, ale tím, že adresát po doručení písemnosti aktivně koná tak, aby zjistil obsah doručované písemnosti; k tomu je třeba, aby adresát byl této poznávací činnosti reálně schopen. Z právě uvedeného tedy vyplývá, že i v případě, že soudní písemnost byla adresátu doručena přímo do vlastních rukou, není vyloučeno, že soud k návrhu adresáta rozhodne o neúčinnosti doručení této písemnosti, jestliže se adresát s písemností nemohl z omluvitelného důvodu seznámit ( ).

Uzavřel-li tedy v nyní řešené věci odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně), že neúčinnost doručení připadá úvahu pouze u náhradního doručení (tzv. doručení fikcí) podle ustanovení , 4 , a dovolatelčině návrhu na vyslovení neúčinnosti doručení nebylo vyhověno pouze důvodu, že její zástupce [povinný 2)] osobně převzal doručovanou písemnost, je tento závěr nesprávný. Je proto na soudu prvního stupně, aby se v dalším řízení návrhem na určení neúčinnosti doručení předmětné písemnosti znovu zabýval.

Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu je, co se týče potvrzení výroku I. soudu prvního stupně, nesprávné. Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu v daném rozsahu soudu zrušil ( ). Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také pro usnesení soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil v daném rozsahu i toto rozhodnutí a podle ustanovení věty druhé věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný ( část věty první za středníkem ).

Byť dovolatelka výslovně uvedla, že usnesení odvolacího soudu dovoláním napadá v celém rozsahu, z obsahu dovolání se podává, že ve skutečnosti brojí pouze proti zamítnutí svého návrhu na určení neúčinnosti doručení usnesení Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 10. května 2017, č. j. -151, tj. proti té části výroku usnesení odvolacího soudu, kterým byl potvrzen výrok I. soudu prvního stupně. Naopak ohledně části výroku usnesení odvolacího soudu, kterým byl potvrzen výrok II. soudu prvního stupně (jímž byl zamítnut návrh povinných na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti usnesení Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 10. května 2017, č. j. -151), dovolatelka nevznáší žádnou argumentaci ani se nepokouší vymezit přípustnost dovolání. V této části tak dovolání trpí vadami, neboť dovolatelka oproti požadavkům určeným pro obsah dovolání ustanovením mimo jiné neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ustanovení ), a rovněž neformulovala žádnou otázku, kterou by se měl dovolací soud zabývat. Daný nedostatek nelze již odstranit, poněvadž lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení větu první ), uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání. Nejvyšší soud proto dovolání v dané části podle ustanovení odmítl.

O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci ( věta druhá ), případně o ní bude rozhodnuto ve zvláštním režimu [ a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 6. 2024

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu