Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1496/2024

23 Cdo 1496/2024-473

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobce Milana Dytricha, se sídlem v Trutnově, Polská 234, identifikační číslo osoby 65696671, zastoupeného JUDr. Lukášem Haasem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Nerudova 866/27, proti žalovanému Aloisi Škopovi, se sídlem Mladé Buky 395, identifikační číslo osoby 11604433, zastoupenému Mgr. Ivetou Zetochovou, advokátkou se sídlem v Kladně, Váňova 3180, o zaplacení částky 496.938,62 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 1. 2024, č. j. -454, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :(dle )

Okresní soud v Trutnově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. 8. 2023, č. j. -422, připustil změnu žaloby navrženou žalobcem (výrok I), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 446.938,62 Kč s příslušenstvím (výrok II), zamítl žalobu ohledně zaplacení částky 50.000 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 496.938,62 Kč od 3. 1. 2019 do 15. 2. 2019 a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 50.000 Kč od 16. 2. 2019 do zaplacení (výrok III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV).

K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 16. 1. 2024, č. j. -454, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II (první výrok), změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (dále též „dovolatel“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení , (dále jen „ “).

Žalobce se k dovolání vyjádřil tak, že je považuje za nepřípustné a navrhuje jeho odmítnutí.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , se zabýval přípustností dovolání.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. ), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení skutečně splněna jsou.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Dovolatel namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu „závisí na posouzení hmotněprávních otázek, které ve vzájemné souvislosti ovlivňují právní posouzení věci a správnost napadeného rozsudku“. Současně dle dovolatele se odvolací soud „odchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu a bylo ve věci postupováno v rozporu s , “.

Dovolací soud poukazuje na závěry dosavadní judikatury Nejvyššího soudu, podle níž argument, podle kterého napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu jen tehdy, je-li z dovolání patrno, od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje, jinak řečeno, s kterou judikaturou dovolacího soudu je napadené rozhodnutí v rozporu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , a ze dne 28. 11. 2013, sen. zn. ).

Tomuto požadavku na vymezení přípustnosti dovolání však dovolatel nedostál. V dovolání nepředkládá žádnou konkrétní otázku hmotného nebo procesního práva, polemizuje toliko s právním posouzením odvolacího soudu. Současně v úvodu dovolání uvádí, že se odvolací soud při řešení právních otázek „odchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu“. Žádné konkrétní rozhodnutí Nejvyššího soudu, od něhož se měl odvolací soud odchýlit, však neuvádí.

V části dovolání, ve které dovolatel namítá nesprávný postup odvolacího soudu, není dovolání přípustné, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než jaký je uveden v ustanovení Otázkami navozenými dovolatelem se dovolací soud samostatně nemohl zabývat, neboť se týkají vad řízení, ke kterým by dovolací soud za určitých podmínek mohl přihlédnout pouze v případě přípustného dovolání ( ). Samotná tvrzená vada řízení však přípustnost dovolání podle založit nemůže.

Konečně zpochybňuje-li dovolatel skutková zjištění odvolacího soudu tím, že předestírá vlastní skutkové závěry, na nichž pak buduje své vlastní od odvolacího soudu odlišné právní posouzení, uplatňuje jiný než přípustný dovolací důvod podle ustanovení , podle něhož lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nejvyšší soud např. ve svém rozhodnutí ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , podotkl, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu dle není zpochybnění právního posouzení věci, pokud vychází z jiného skutkového stavu, než ze kterého vycházel odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem.

Dovolání tedy trpí vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat, a proto je Nejvyšší soud podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s neodůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 6. 2024

JUDr. Pavel Horák, Ph.D.

předseda senátu