Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1527/2024

23 Cdo 1527/2024-106

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobce M. H., zastoupeného JUDr. Ing. Janem Kopřivou, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, Zahradnická 223/6, proti žalované Generali Česká pojišťovna a. s., se sídlem v Praze, Spálená 75/16, identifikační číslo osoby 45272956, o zaplacení 398.115 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2024, č. j. -82, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :(dle )

Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. 6. 2023, č. j. -54, zamítl žalobu o zaplacení částky 398.115 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II).

K odvolání žalobce Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 11. 1. 2024, č. j. -82, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení , (dále jen „ “).

Žalovaná se k dovolání vyjádřila tak, že navrhuje, aby bylo odmítnuto, příp. zamítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , se zabýval přípustností dovolání.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. ), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení skutečně splněna jsou.

V posuzované věci z hlediska zákonných požadavků přípustnosti dovolání dovolatel nejprve pouze cituje ustanovení Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako je tomu v posuzované věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem rozh. obč.).

V dalším obsahu dovolání dovolatel podrobněji rekapituluje dosavadní průběh řízení a poukazuje na tvrzený rozpor s jedním rozhodnutím Nejvyššího soudu, konkrétně usnesením ze dne 28. 11. 2006, sp. zn. .

Odkaz dovolatele na uvedené rozhodnutí však přípustnost dovolání založit nemůže. Usnesením sp. zn. Nejvyšší soud odmítl v dané věci dovolání jako nepřípustné. Jakkoli je v usnesení citována část judikatury k pojmu nahodilá událost (dovolatelem v dovolání akcentovaného), dovolatel přehlíží, že Nejvyšší soud v dané věci jednak zdůraznil, že „pojem nahodilost je třeba vždy vztáhnout ke konkrétnímu pojištěnému majetku (srov. § 807 obč. zák.) a nikoliv dovozovat, že nastalo-li již pojistné nebezpečí v jiných lokalitách (došlo-li k záplavám na jiných místech), nejedná se o nahodilou událost ve vztahu k majetku, který se nachází jinde…, tudíž okolnost, že v době uzavření pojistné smlouvy mezi účastníky dne 12. 8. 2002 již na některých místech v ČR došlo k záplavám, není pro posouzení dané věci významné, neboť ve vztahu k pojištěnému majetku žalobkyně nebylo možno předvídat, zda k zatopení jejího bytu - přes existující pojistné nebezpečí na jiných místech - vůbec dojde, a prvek nahodilosti byl proto ve vztahu k této skutečnosti dán. Záleželo jen na žalované, zda uvedeného dne za daných okolností a dostupných informací se žalobkyní smlouvu o pojištění domácnosti uzavře, či nikoliv“.

Z uvedené citace je zřejmé, že odkaz na toto rozhodnutí nemůže přivodit přípustnost dovolání v nyní řešené věci. Pro závěry odvolacího soudu byla určující skutková zjištění z uzavřené pojistné smlouvy a pojistných podmínek, které byly její součástí. Odvolací soud zdůraznil, že akutní onemocnění (stav) nevzniklo nezávisle na vůli žalobce, jak stanoví čl. 19 Všeobecných pojistných podmínek, protože k výskytu zdravotních komplikací došlo v přímém důsledku svobodné volby žalobce podrobit se kosmetickému chirurgickému zákroku. Chirurgickému zákroku se žalobce podrobil přesto, že nebyl ohrožen na životě a zdraví (zákrok nebyl nutný), a to v době necelé 4 týdny před plánovaným odjezdem na dovolenou.

Odvolací soud tedy vyložil obsah pojistné smlouvy s uvedeným závěrem. Nejvyšší soud přitom ve vztahu k problematice přezkumu závěrů odvolacího soudu, které byly výsledkem výkladu právního jednání, opakovaně vychází z toho, že výsledek, k němuž odvolací soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu věci a za užití zákonných interpretačních pravidel při zjišťování obsahu právního úkonu (o skutečné vůli stran jimi projevené), není řešením otázky hmotného práva v intencích § 237 o․ s. ř., jež by bylo možno porovnávat s rozhodovací praxí dovolacího soudu. Od ustálené judikatury by se odvolací soud mohl odchýlit pouze v postupu, jímž k takovému výsledku (k závěru o obsahu právního úkonu) dospěl, např. že by nevyužil příslušné výkladové metody či že by jeho úvahy při jejich aplikaci byly zatíženy chybou v logice (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. , ze dne 28. 4. 2014, sp. zn. , ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. , a ze dne 12. 10. 2021, sp. zn. ). Žalobce však v dovolání postup odvolacího soudu při výkladu právních jednání nezpochybnil prostřednictvím vymezení žádné právní otázky ani některého z předpokladů přípustnosti dovolání k ní. Uvedená námitka proto přípustnost dovolání založit nemůže.

Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s neodůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 6. 2024

JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu