Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 233/2024

25 Cdo 233/2024-49

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Radkem Kopsou ve věci oprávněné: Apston Capital Ltd.,se sídlem v Dublinu, 4th Floor, Hanover Building, Windmill Lane 2, Irsko, registrační číslo 00408579, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 259/55, proti povinným 1)J. H., a 2)J. H., o provedení exekuce, o žalobě pro zmatečnost a žalobě na obnovu řízení proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 6. 2021, č. j. -277, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání povinných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 8. 2023, č. j. -27, takto:

Dovolací řízení se zastavuje.

Odůvodnění:

1. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30. 6. 2021, č. j. -277, potvrdil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 5. 2020, č. j. -253, kterým Krajský soud v Hradci Králové odmítl odvolání povinných proti svému usnesení ze dne 8. 4. 2020, č. j. -245, pro opožděnost. Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Praze podali povinní žalobu pro zmatečnost a žalobu na obnovu řízení.

2. Krajský soud v Hradci Králové jako soud prvního stupně usnesením ze dne 5. 6. 2023, č. j. -20, odmítl žalobu pro zmatečnost a žalobu na obnovu řízení proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 6. 2021, č. j. -277.

3. K odvolání povinných Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 9. 8. 2023, č. j. -27, potvrdil usnesení soudu prvního stupně.

4. Proti usnesení odvolacího soudu podali povinní včasné dovolání (spolu s námitkou podjatosti členů senátu odvolacího soudu, který ve věci rozhodoval) s návrhem na zrušení napadeného usnesení a na odklad jeho vykonatelnosti.

5. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “.

6. Nejvyšší soud předně uvádí, že povinní podáním ze dne 14. 2. 2024 vznesli námitku podjatosti vůči soudcům soudního oddělení 25 Nejvyššího soudu JUDr. Petru Vojtkovi, Mgr. Radku Kopsovi a JUDr. Robertu Waltrovi. Vznesenou námitku podjatosti povinní odůvodnili pouze tím, že „se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům a jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti, když bylo/je objektivně a nevyvratitelně prokazatelné, že nejen v této věci byly/jsou vědomě páchány a kryty velmi závažné zločiny, proto objektivně důvodné bylo a je i řádné vyvození kárné/trestní/ hmotněprávní odpovědnosti, k jejímuž konečně řádnému vyvození i tímto podáváme objektivně důvodný podnět.“

7. Nejvyšší soud nepřihlížel k vzneseným námitkám podjatosti vůči členům senátu odvolacího soudu, kteří vydali napadené rozhodnutí, jakož i vůči shora uvedeným soudcům Nejvyššího soudu. Povinnými takto vznesené námitky podjatosti neobsahují žádná konkrétní tvrzení o okolnostech, z nichž by bylo možno seznat, že je dán důvod pochybovat o nepodjatosti dotčených osob, tj. konkrétní tvrzení o jejich poměru k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům, nikoliv pouze zcela vágní formulace o „vědomém páchání a krytí velmi závažných zločinů“. Ostatně z obsahu spisu je zřejmé, že povinní ve věci reagují obdobně odůvodněnými (resp. konkrétně neodůvodněnými) námitkami podjatosti v podstatě na jakékoliv vydané rozhodnutí všech stupňů soudů. Námitka podjatosti odůvodněná pouze těmi okolnostmi, které jsou nezpůsobilé být důvodem k vyloučení soudce, popřípadě neodůvodněná vůbec, není řádnou námitkou podjatosti, a je-li takto (přesto) vznesena, lze ji již proto hodnotit jako procesní obstrukci, která s přihlédnutím k nepožívá právní ochrany [srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 2/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 13. 5. 2021, sp. zn. , ze dne 23. 12. 2022, sp. zn. , ze dne 10. 1. 2023, sp. zn. , a ze dne 22. 3. 2023, sp. zn. ].

8. Nejvyššímu soudu je dále z jeho činnosti známo, a plyne to i z obsahu spisu, že povinní dlouhodobě zneužívají svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, přičemž po zahájení řízení podávají značné množství vesměs neodůvodněných procesních podání, jakož i opravných prostředků včetně opravných prostředků mimořádných. Takové dlouhodobé a cílené počínání účastníka lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. , či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. ). K obdobným závěrům již dospěl i Nejvyšší soud, a to v obecné poloze např. v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. , a konkrétně ve vztahu k osobám povinných např. v usnesení ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. , či ze dne 1. 11. 2022, sp. zn. .

9. Nejvyšší soud tak má za nepochybné, že záměrem počínání povinných je nikoliv sledování ochrany jimi tvrzeného subjektivního práva ( ), nýbrž vyvolání procesních obtíží ať již na straně soudu nebo účastníků řízení odlišných od povinných. Takový zneužívající procesní postup povinných však ve shodě s a nemůže požívat právní ochrany. Odborná literatura i judikatura shodně dovozují, že má-li zneužití práva ze strany účastníka podobu jeho procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k úkonu podle jako k nepřípustnému nepřihlíží [viz Lavický, P. a kol. ( až 250 l). Řízení sporné. Praktický komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 9–10, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. ].

10. Z ustálené judikatury Ústavního (ale i Nejvyššího) soudu rovněž vyplývá, že poučení o důsledcích nesplnění podmínky povinného advokátního zastoupení v dovolacím řízení není nezbytné, jestliže byl stěžovatel v řízení před Nejvyšším soudem v minulosti opakovaně poučován o nutnosti povinného zastoupení a o důsledcích jeho nesplnění. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým [srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. (a v něm citovaná usnesení Ústavního soudu), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. , ze dne 25. 10. 2018, sp. zn. , a ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. ). Ačkoliv tedy soud prvního stupně dovolatele nevyzval k odstranění nedostatku povinného advokátního zastoupení v dovolacím řízení, neučinil tak ani Nejvyšší soud, neboť dovolatelé si této podmínky, včetně následků jejího nesplnění (zastavení řízení), musí být vědomi; byli o ní poučeni již nesčetněkrát v jiných řízeních, jak je Nejvyššímu soudu známo z jeho úřední činnosti.

11. S přihlédnutím k řečenému nezbývá než uzavřít, že povinní neodstranili nedostatek povinného zastoupení v dovolacím řízení, přestože ke splnění této procesní povinnosti měli celkově dostatečný časový prostor. Nejvyšší soud proto řízení o jejich dovolání podle věty třetí ve spojení s a zastavil.

12. Konečně povinní do dovolání vtělili též návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Navíc v dané věci odložení vykonatelnosti napadeného usnesení nepřipadá v úvahu, neboť usnesením nebyla dovolatelům ani nikomu jinému uložena žádná povinnost, který by mohla být předmětem výkonu rozhodnutí.

13. O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť se v projednávané věci jednalo o dovolání podané v řízení o žalobě pro zmatečnost coby prostředku nápravy směřujícímu proti rozhodnutí vydanému v exekučním řízení, v němž v zásadě o náhradě nákladů nerozhoduje soud, nýbrž pověřený soudní exekutor [srov. a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů].

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. 6. 2024

Mgr. Radek Kopsa pověřený člen senátu