Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 425/2024

21 Cdo 425/2024-230

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce Statutárního města Ostravy se sídlem magistrátu v Ostravě – Moravské Ostravě, Prokešovo náměstí č. 1803/8, IČO 00845451, proti žalované 1. Reality Tradeslav s. r. o. se sídlem v Ostravě – Porubě, Jana Šoupala č. 1597/3, IČO 27768066, zastoupené JUDr. Richardem Mencnerem, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Milíčova č. 1670/12, o určení neexistence zástavního práva a zákazu zcizení a zatížení, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. října 2022, č. j. -161, a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. června 2023, č. j. -203, takto:

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem ze dne 21. 6. 2023, č. j. -203, Krajský soud v Ostravě potvrdil rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 10. 2022, č. j. -161, jímž tento soud určil, že „u pozemků p. č. XY, XY, XY, XY, XY, vše v k. ú. XY, obec XY, zapsaných na LV č. XY u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště XY, neexistuje zástavní právo smluvní a zákaz zcizení a zatížení“ (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že „s ohledem na akcesorickou povahu zajišťovacích práv pro neexistenci pohledávky tato práva nevznikla“.

2. Proti rozsudku soudu prvního stupně a proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání; žalobce navrhl jeho zamítnutí s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné.

3. Rozhodnutí soudu prvního stupně v dovolacím řízení přezkoumávat nelze (srov. , podle kterého lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští, a , podle něhož je opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání, pokud to zákon nevylučuje). Jelikož funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána a nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, který brání tomu, aby dovolací soud mohl v řízení o podaném dovolání pokračovat, Nejvyšší soud dovolací řízení o této části podaného dovolání podle a věty první zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. , uveřejněné pod č. rozh. obč.).

4. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) projednal dovolání žalované podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

5. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

6. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

7. Podle ustanovení lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci; dovolání nelze podat z důvodu vad podle , a b) a

8. Dovolání žalované není podle ustanovení přípustné, neboť dovolatelka v něm uplatnila jiné dovolací důvody než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení , a z jejích námitek nevyplývají žádné rozhodné právní otázky, na jejichž vyřešení by záviselo napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu ustanovení

9. Dovolatelka v dovolání pouze uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné (a vymezuje důvody nepřezkoumatelnosti), a že odvolací soud „neumožnil dovolatelce, aby se aktivně mohla bránit kvalifikovaným právním zastoupením“.

10. Vytýká-li žalovaná rozsudku odvolacího soudu nepřezkoumatelnost, pak jde o námitku, která by mohla představovat (pokud by byla důvodná) tzv. jinou vadu řízení ve smyslu ; k takové vadě však může dovolací soud přihlédnout – jak vyplývá z ustanovení věty druhé – pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné. Uvedený předpoklad však v projednávané věci naplněn není. Navíc žalovaná takto činí neopodstatněně, neboť judikatura soudů již dříve dospěla k závěru, že i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění práv dovolatele (srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. , uveřejněném pod č. rozh. obč.). Poměřováno těmito závěry odůvodnění rozsudku odvolacího soudu není nepřezkoumatelné, jak namítá žalovaná, neboť z něj zcela zřetelně a srozumitelně (byť stručně) plynou důvody, pro které byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen (srov. body 7. – 10. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu a body 62. – 66. rozhodnutí soudu prvního stupně; proti těmto závěrům žalovaná fakticky nic nenamítá).

11. Druhý důvod vystihuje zmatečnostní vadu řízení uvedenou v ustanovení spočívající v tom, že účastníkovi byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Vady uvedené v ustanoveních , a b) a (tzv. zmatečnosti) však nejsou způsobilým dovolacím důvodem podle ustanovení a ani nemohou (samy o sobě) založit přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu; dovolací soud k těmto vadám může – jestliže k nim skutečně došlo – podle ustanovení věty druhé přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné. Takový předpoklad však v projednávané věci – jak uvedeno výše – naplněn není.

12. Má-li účastník řízení za to, že řízení bylo zatíženo zmatečnostní vadou, má možnost podat žalobu pro zmatečnost ( ), která (na rozdíl od dovolání) slouží výhradně k nápravě těchto vad řízení. Uvedeného si je ostatně dovolatelka vědoma, neboť podání žaloby pro zmatečnost v dovolání avizuje.

13. V části, ve které směřuje proti výrokům rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení , podle kterého dovolání podle není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

14. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení odmítl.

15. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. 7. 2024

JUDr. Marek Cigánek předseda senátu