Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1466/22

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Jirsy, soudců JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) a JUDr. Pavla Šámala o ústavní stížnosti Petra Tomáše, zastoupeného Mgr. Bc. Vladimírem Volným, advokátem se sídlem Paroubkova 228, Domažlice, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 4. 2022 č. j. -33, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění

Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen „obvodní soud“). Tvrdí, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle , a 3 a d (dále jen „ “) ve spojení s Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. K tomu mělo dojít v důsledku nesprávného postupu obvodního soudu, který paušálně odmítl nárok stěžovatele na náhradu škody. Podle názoru stěžovatele obvodní soud nesprávně označil náklady na právní zastoupení za neúčelně vynaložené, když se stěžovatel v přestupkovém řízení mohl zastupovat sám. Uplynutí prekluzivní lhůty a zastavení přestupkového řízení zapříčinily průtahy na straně správního orgánu a stěžovatel se na nich nijak nepodílel.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se domáhal po České republice – Ministerstvu spravedlnosti (dále jen „vedlejší účastník“) zaplacení částky 4 719 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody v podobě nákladů vynaložených na právní zastoupení v přestupkovém řízení, které proti němu bylo vedeno Městským úřadem v Sokolově (dále jen „městský úřad“) z důvodu spáchání přestupku podle bodu 4 , o provozu na pozemních komunikacích. Nesprávný postup stěžovatel spatřoval v tom, že předmětné přestupkové řízení trvalo nepřiměřeně dlouho, docházelo v něm k průtahům a bylo zastaveno z důvodu zániku odpovědnosti za přestupek. Obvodní soud v záhlaví citovaným rozsudkem žalobu stěžovatele zamítl (výrok I) a uložil mu povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč (výrok II).

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele, posoudil obsah napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud především konstatuje, jak již dlouhodobě ve své judikatuře zdůrazňuje, že není další instancí v systému obecného soudnictví, na níž by bylo možno se obracet s návrhem na přezkoumání procesu, interpretace a aplikace zákonných ustanovení provedených ostatními soudy. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Jeho kompetence je dána pouze v případě, kdy by napadeným rozhodnutím orgánu veřejné moci došlo k porušení základních práv a svobod zaručených normami ústavního pořádku. Taková porušení z hlediska spravedlivého (řádného) procesu v rovině právního posouzení věci představují nikoli event. „běžné“ nesprávnosti, nýbrž až stav flagrantního ignorování příslušné kogentní normy nebo zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů v soudní praxi ustáleného výkladu, resp. použití výkladu, jemuž chybí smysluplné odůvodnění, jelikož tím zatěžuje vydané rozhodnutí ústavněprávně relevantní svévolí a interpretační libovůlí.

Nic takového však v souzené věci dovodit nelze. Obvodní soud aplikoval adekvátní podústavní právo, jeho závěry nelze považovat za mechanické a formalistické, neboť zřetelně uvedl důvody pro zamítnutí žaloby stěžovatele. Jeho argumentaci Ústavní soud shledává z ústavněprávního hlediska akceptovatelnou. Pouhá polemika stěžovatele se závěrem obvodního soudu při aplikaci podústavního práva nemůže sama o sobě znamenat porušení jeho základních práv. Obvodní soud přitom dostatečně vysvětlil důvody svého postupu a přiléhavě poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek sp. zn. ) a Ústavního soudu (nález

sp. zn.

).

Ústavní soud se problematikou náhrady škody v podobě nákladů za právní zastupování v přestupkovém řízení již zabýval. Z jeho dosavadní judikatury vyplývá, že náklady řízení v podobě odměny zástupce lze přiznat i za jeho zastupování v přestupkovém řízení, pokud došlo k zániku odpovědnosti za přestupek v důsledku uplynutí prekluzivní lhůty a podstatným důvodem prekluze byly průtahy na straně správního orgánu, který projednával obvinění z přestupku (srov. nález

sp. zn.

). Jiná je však situace, když uplynutí zákonné prekluzivní lhůty k projednání přestupku bylo přímým důsledkem obstrukční procesní taktiky obviněného, příp. jeho právního zástupce. Takové jednání pod rozsah ochrany ústavně zaručeného práva na náhradu škody podle y podřadit nelze (srov. nález

sp. zn.

). A o takový případ v dané věci jde. Srov. zejména vysvětlení stěžovatele, že v inkriminovaný den řídila předmětné vozidlo jiná osoba, u které však bylo následnou lustrací zjištěno, že již zemřela.

Navíc jde o částku bagatelní. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně odmítá ústavní stížnosti proti rozhodnutí ve věcech tzv. objektivně bagatelního významu z důvodu zanedbatelného zásahu do subjektivních práv jednotlivce, které není již z kvalitativního hlediska obecně schopno založit porušení základních práv a svobod (srov. např. usnesení

sp. zn.

nebo

); případný zásah uplatňuje Ústavní soud pouze v případech extrémního vybočení obecného soudu ze standardů, jež jsou esenciální pro zjištění skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení (srov. např. usnesení

sp. zn.

).

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl. Ústavní soud s ohledem na výsledek řízení ve smyslu stěžovateli náhradu nákladů nepřiznal.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. srpna 2022

JUDr. Jaromír Jirsa, v. r.

předseda senátu