Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1888/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele M. N., zastoupeného JUDr. Pavlem Holubem, advokátem se sídlem v Brně, Kopečná 940/14, proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. -469 ze dne 12. 5. 2022, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a dále a) L. K., b) nezletilého A. M. N. a c) nezletilé N. O. N., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Nezletilí vedlejší účastníci b) a c) [dále jen "nezletilí" nebo "děti"] jsou společnými dětmi stěžovatele a vedlejší účastnice a) [dále jen "vedlejší účastnice" nebo "matka"]. Okresní soud Brno-venkov (dále jen "nalézací soud") rozhodl rozsudkem

č. j. -248 ze dne 29. 4. 2021 o úpravě jejich poměrů tak, že je svěřil do střídavé péče rodičů a rodičům stanovil výživné včetně povinnosti uhradit si vzájemný dluh na výživném za předcházející období. Krajský soud v Brně (dále jen "odvolací soud") následně nadepsaným a napadeným rozsudkem částečně vyhověl odvolání vedlejší účastnice - střídavou péči ponechal v rozsahu stanoveném nalézacím soudem, avšak výživné stěžovateli zvýšil a vedlejší účastnici snížil.

2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatel jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz , a , o Ústavním soudu (dále jen "")] domáhá zrušení napadeného rozhodnutí pro porušení d (dále jen "").

3. Stěžovatel v podané ústavní stížnosti uvádí, že po zahájení odvolacího řízení byl odvolacím soudem poučen (usnesení ze dne č. j. -408 ze dne 17. 3. 2022) o tom, že nedoplní-li skutková tvrzení a neprokáže-li řádně své příjmy předložením všech listin a dalších podkladů pro zhodnocení jeho majetkových poměrů, bude odvolací soud vycházet při stanovení výše výživného podle (dále též "o. z.") a stanoví výživné z fiktivního příjmu ve výši pětadvacetinásobku životního minima. Stěžovatel se domnívá, že doložil odvolacímu soudu veškeré požadované důkazy k prokázání svých skutkových tvrzení. Odvolací soud přesto rozhodl o výživném podle uvedeného ustanovení, čímž vydal z pohledu stěžovatele překvapivé rozhodnutí a nepostupoval řádně, jestliže jej neupozornil, že jeho úmysl aplikovat o. z. trvá.

4. Po posouzení obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že je zjevně neopodstatněná.

5. Ústavní soud není vrcholem soustavy obecných soudů a zásadně není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti. Může tak učinit jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody, neboť je podle y soudním orgánem ústavnosti. Jestliže tedy obecné soudy nepřisvědčily tvrzením stěžovatele, posoudily rozhodné otázky odlišně od jeho přesvědčení a svá právní posouzení přiléhavě a dostatečným způsobem odůvodnily, jde o závěry ústavně nezávislých soudů, do jejichž rozhodovací činnosti je ingerence Ústavního soudu nepřípustná.

6. Z práva na spravedlivé projednání věci plyne i zákaz tzv. překvapivých rozhodnutí. Podle judikatury Ústavního soudu jde o překvapivé rozhodnutí mj. tehdy, nedostanou-li účastníci řízení příležitost vyjádřit se k odlišnému hodnocení důkazů [srov. nález

sp. zn.

ze dne 9. 1. 2014 (N 1/72 SbNU 23)] nebo k odlišnému právnímu hodnocení [srov. nález

sp. zn.

ze dne 31. 7. 2008 (N 134/50 SbNU 181)]. Zákaz překvapivých rozhodnutí tedy jinými slovy znamená, že účastníci řízení musí mít možnost účinně argumentovat ve vztahu ke všem otázkám, na jejichž řešení bude rozhodnutí soudu spočívat [srov. nález

sp. zn.

ze dne 12. 4. 2016 (N 64/81 SbNU 99)].

7. Účastníkům řízení by mělo být zřejmé, které otázky jsou pro řešení věci relevantní, ať už jde o otázky skutkové nebo právní; je třeba zajistit, aby se ke všem těmto otázkám mohli vyjádřit a účinně uplatnit své argumenty. Je proto nezbytné, aby je soud - hodlá-li vycházet z jiné právní úpravy, jiného právního posouzení (srov. ) či z jiných skutkových zjištění, než mohou účastníci řízení předvídat vzhledem k dosavadnímu průběhu řízení - v tomto směru poučil. Opačný postup by byl v rozporu s y [vedle zmiňovaného nálezu

sp. zn.

dále též nález

sp. zn.

ze dne 12. 4. 2016 (N 65/81 SbNU 141)].

8. Soudní rozhodnutí není nepředvídatelné, muselo-li být stěžovateli známo, že daná právní kvalifikace je možná, a nic mu nebránilo, aby tomu přizpůsobil svou obranu v odvolacím řízení; což také učinil. Ustanovení nelze vykládat tak, že by účastníci měli znát výsledný závěr soudu o projednávané věci předtím, než je vysloven v jeho rozhodnutí (srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 14. 3. 2007 a usnesení

sp. zn.

ze dne 13. 5. 2010; dostupné stejně jako další rozhodnutí Ústavního soudu na https://nalus.usoud.cz).

9. V postupu odvolacího soudu v projednávané věci neshledal Ústavní soud pochybení, které by porušovalo právo stěžovatele na soudní ochranu dle y. Odvolací soud uzavřel, že stěžovatel neprokázal řádně své příjmy a majetkové poměry týkající se příjmů z činnosti v oboru stavebnictví a výše nákladů, které se vztahují k vlastnictví rodinného domu ve Velké Británii (a které mají podle stěžovatele výrazně snižovat hodnotu příjmů z pronájmu této nemovitosti - stěžovatel však ohledně nich podle odvolacího soudu v průběhu řízení svá tvrzení různě měnil). Pouze na základě dostatečného a přesného prokázání těchto skutečností by bylo možné stanovit výši výživného na základě majetkových poměrů stěžovatele podle ; bez nich odvolací soud nemohl řádně zhodnotit majetkové poměry otce, a proto aplikoval o. z.

10. Než tak učinil, vyzval odvolací soud stěžovatele k doložení požadovaných důkazů výše zmíněným usnesením, čímž zajistil, že stěžovatel byl se zamýšlenou právní kvalifikací seznámen a věděl, jakým směrem svůj procesní postup nasměrovat tak, aby se použití sankčního ustanovení vyhnul. Skutečnost, že se domníval, že svou povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti požadované soudem v mezích daných poučením splnil, avšak odvolací soud byl jiného názoru, porušení jeho základních práv sama o sobě nezakládá; není povinností soudu poučovat účastníka řízení o tomtéž opakovaně. Jestliže tedy odvolací soud nepoučil stěžovatele znovu, přestože jeho reakci na první výzvu neshledal dostatečnou, a rozhodl o výživném na základě , nepostupoval překvapivě ani v extrémním nesouladu s provedenými skutkovými zjištěními nebo hodnocenými důkazy a základních práv stěžovatele se nijak nedotkl.

11. S ohledem na uvedené Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. srpna 2022

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu