Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1903/22

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Jirsy, soudců JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) a JUDr. Pavla Šámala o ústavní stížnosti společnosti Dolmen TATARKOVA a.s., Kladno, Huťská 1557, zastoupené JUDr. Alešem Staňkem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 1, Národní 43, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2022 č. j. -72, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka navrhuje zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí vydaného v řízení o zastavení exekuce, neboť tvrdí, že jím bylo porušeno její právo na spravedlivý proces.

Z obsahu napadených usnesení a ústavní stížnosti se podává, že Krajský soud v Praze potvrdil usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 18. 10. 2021 č. j. -51, kterým byl zamítnut návrh stěžovatelky (povinné) na zastavení exekuce, vedené na základě pověření Okresního soudu v Kladně ze dne 24. 6. 2021 č. j. -11 soudní exekutorkou Mgr. Bc. Hanou Plášilovou Kaufmanovou, Exekutorský úřad Praha 7, k vymáhání pohledávky podle vykonatelného exekučního titulu - rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8. 2. 2021 č. j. -325. Odvolací soud dospěl k závěru, že námitky stěžovatelky předestřené v odvolání nejsou důvodné. V dané věci je vykonáván exekuční titul, jímž je rozhodnutí soudu, které je po stránce materiální i formální vykonatelné. Odvolací soud konstatoval, že osoba oprávněná prokázala, že na ni bylo převedeno vymáhané právo z exekučního titulu, stěžovatelka je osobou, které v exekučním titulu byla uložena odpovídající povinnost, oprávněná se nedomáhá jiného plnění, než které bylo rozhodnutím soudu přiznáno. Stěžovatelka netvrdí, že shora uvedenou vymáhanou povinnost splnila v době po vydání rozhodnutí, ani neuvádí jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat. Odvolací soud tak potvrdil usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že soudy neprovedly žádný z navržených důkazů, odvolací soud se nezabýval jejími námitkami. Namítá dále, že má za to, že tutéž pohledávku mezi týmiž účastníky nelze platně převádět duplicitně, je-li prvý převod mezi těmito účastníky platný, vylučuje takový stav, aby byl platný i opakovaný převod, jelikož postupitel pozbyl své vlastnické právo k pohledávce na podkladě prvotního převodu a v rámci druhého již nemůže pohledávku převádět.

Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatelky i obsah ústavní stížností napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud konstatuje, že podstatu ústavní stížnosti představuje polemika stěžovatelky se závěrem soudu, kdy se domáhá jeho přehodnocení Ústavním soudem způsobem, který by měl přisvědčit opodstatněnosti jejího právního názoru. Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti ostatních soudů zasahovat jen tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního práva nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého (řádného) procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu, přísluší nezávislým civilním soudům.

Ústavní soud ověřil, že odvolací soud se detailně zabýval posouzením konkrétních okolností případu a podrobně rozvedl důvody, pro které neshledal stěžovatelkou tvrzený důvod pro zastavení exekuce. Srozumitelně objasnil postup při postoupení pohledávky a aplikaci příslušné zákonné úpravy na daný případ. Odvolací soud své rozhodnutí patřičně odůvodnil, srozumitelně a logicky uvedl, jaké skutečnosti má za zjištěné, jakými úvahami se při rozhodování řídil a které předpisy aplikoval. Vyjádřil se ke všem námitkám stěžovatelky včetně postoupení pohledávky, která je předmětem exekučního titulu.

Ústavní soud neshledává, že by ústavní stížností napadené rozhodnutí odvolacího bylo projevem svévole, či v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. V předmětné věci jde pouze o výklad a aplikaci podústavního práva, které ústavněprávní roviny nedosahují. Skutečnost, že civilní soud svá rozhodnutí opřel o právní názor, se kterým se stěžovatelka neztotožňuje, sama o sobě opodstatněnost ústavní stížnosti nezakládá.

Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. srpna 2022

JUDr. Jaromír Jirsa, v. r.

předseda senátu