Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 115/2024

26 Cdo 115/2024-310

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň Mgr. Jany Misiačkové a JUDr. Pavlíny Brzobohaté v právní věci žalobce města Kolín, se sídlem úřadu v Kolíně 1, Karlovo náměstí 78, zastoupeného Mgr., Bc. Tomášem Kasalem, LL.M., advokátem se sídlem v Kolíně, Kutnohorská 43, proti žalovanému Ing. Josefu Domnosilovi, podnikajícímu se sídlem v Kolíně, Karolíny Světlé 137, IČO 12524484, zastoupenému Mgr. Martinem Sadílkem, advokátem se sídlem v Praze, Václavské náměstí 802/56, o 582 433,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2023, č. j. -199, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2023, č. j. -199, se ve výroku II až IV zrušuje a věc se vrací v uvedeném rozsahu tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobce se žalobou domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu nájemné podle smlouvy o nájmu pozemku pro umístění reklamního zařízení za rok 2018 ve výši 72 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 14. 12. 2018 do zaplacení, za rok 2019 ve výši 72 600 Kč se zákonným úrokem od 1. 11. 2019 do zaplacení a za rok 2020 ve výši 72 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 30. 12. 2020 do zaplacení a dále smluvní pokutu z částky 72 000 Kč za dobu od 14. 12. 2018 do 4. 10. 2021 ve výši 186 219 Kč, z částky 72 600 Kč za dobu od 1. 11. 2019 do 4. 10. 2021 ve výši 127 776 Kč a z částky 72 600 Kč od 30. 12. 2020 do 4. 10. 201 ve výši 50 638,50 Kč.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, v závěru roku 2017 došlo k poškození dvou „billboardů“ umístěných na pozemcích, žalobce neakceptoval postup svého zaměstnance, který žalovanému vrátil část z již zaplacené částky. Žalovaný požadoval změnu smluvních podmínek, naopak žalobce trval na zaplacení nájemného v celém rozsahu. Smluvní pokuta v uplatněné výši je s přihlédnutím ke „zmatečnému“ jednání pracovníků žalobce „nespravedlivá a nepřípustná“, k vymáhání pohledávky došlo až po několika letech.

3. Okresní soud v Kolíně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 13. 9. 2022, č. j. -142, žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci a) 72 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % od 14. 12. 2018 do zaplacení, b) 72 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % od 1. 11. 2019 do zaplacení, c) 72 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % od 30. 12. 2020 do zaplacení (výrok I), žalobu v rozsahu částky 364 633,50 Kč zamítl (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

4. Soud prvního stupně shledal nárok na zaplacení nájemného důvodným a ve vztahu k nároku žalobce na zaplacení smluvní pokuty uvedl, že je neoprávněný, neboť agenda vymáhání pohledávek nebyla žalobcem vedena řádně a k zaplacení smluvní pokuty byl žalovaný vyzván až žalobou.

5. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 5. 2023, č. j. -199, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I písm. a) pro 43 560 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % od 31. 12. 2021 do zaplacení zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil, v dalším výrok I potvrdil (odstavec I), ve výroku II ho změnil tak, že žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému 364 633,50 Kč (výrok II), a rozhodl, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně 155 914 Kč (výrok III) a náklady odvolacího řízení 59 557 Kč (výrok IV), v obou případech k rukám advokáta.

6. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla dne 29. 3. 2011 uzavřena nájemní smlouva o nájmu pozemku pro reklamní zařízení (dále jen „Smlouva“), jejímž předmětem byl pronájem části pozemků pro umístění reklamního zařízení v majetku žalovaného na pozemku ve vlastnictví žalobce za roční nájemné ve výši 60 000 Kč + DPH, pro případ prodlení s úhradou nájemného byla sjednána smluvní pokuta ve výši 2,5 promile z dlužné částky denně. Žalobce vyúčtoval žalovanému nájemné spolu s 21 % DPH za rok 2018 fakturou č. 20181208 splatnou dne 13. 12. 2018 ve výši 72 600 Kč, za rok 2019 fakturou č. 20191034 splatnou dne 31. 10. 2019 ve výši 72 600 Kč a za rok 2020 fakturou č. 20201250 splatnou dne 15. 12. 2020 ve výši 72 600 Kč. Nájem zanikl na základě výpovědi žalobce doručené žalovanému v prosinci 2021. Žalobce započetl dne 25. 4. 2022 na částečnou úhradu faktury č. 20181208 platbu žalovaného ze dne 30. 12. 2021 ve výši 43 560 Kč.

7. Po právní stránce odvolací soud uzavřel, že Smlouva je „platná a účinná“ a nárok žalovaného na zaplacení dlužného nájemného (s přihlédnutím ke zpětvzetí žaloby pro 43 560 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % od 31. 12. 2021 do zaplacení) je důvodný. Oproti soudu prvního stupně shledal důvodným i nárok na zaplacení smluvní pokuty, v rámci úvah vztahujících se k námitkám žalovaného uzavřel, že smluvní pokuta byla sjednána platně, denní výše smluvní pokuty 181,50 Kč je přiměřená výši dlužného nájemného a rozpor uplatněné smluvní pokuty s dobrými mravy nezpůsobuje ani skutečnost, že k podání žaloby došlo až tři roky po splatnosti faktur.

8. Žalovaný napadl dovoláním uvedený rozsudek v měnícím výroku a s poukazem na , (dále jen „o. z.“ nebo také „nový “), namítl, že smluvní pokuta je nepřiměřená. Až do roku 2018 v souladu se smlouvou užíval pozemky k podnikání a řádně a včas platil nájemné, po zničení „billboardů“ žalobce nadále inkasoval nájemné v plné výši, aniž by reflektoval skutečný stav věci a jeho snahu o změnu podmínek smlouvy. Smluvní pokuta byla sjednána za účelem zajištění povinnosti hradit roční nájemné ve výši 60 000 Kč bez DPH, ke dni podání žaloby představovala šestinásobek ročního nájemného bez DPH a v přiznané výši již nemůže plnit sankční funkci. Zároveň žalobce jako veřejnoprávní subjekt těžil ze svého nepoctivého jednání, když „otálel“ s vymáháním nároku. Podle názoru dovolatele by měla být otázka přiměřenosti smluvní pokuty vyřešena jinak, než odpovídá dosavadní rozhodovací praxi (reprezentované např. rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2003, sp. zn. ), tedy soud by měl přihlédnout i k okolnostem nastalým poté, co byla smluvní pokuta ujednána. Za neřešenou považoval otázku hmotného práva, zda lze „moderovat“ smluvní pokutu s přihlédnutím k tomu, že žalobce „otálel“ s vymáháním dluhu bez rozumného důvodu.

9. Žalobce namítl, že žalovaný argumentaci ohledně moderace smluvní pokuty předkládá až v dovolacím řízení, s touto nesouhlasí a navrhuje odmítnutí, případně zamítnutí dovolání.

10. Nejvyšší soud jako soud dovolací ( , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „ “) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

11. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

12. Přípustnost dovolání podle zakládá dovolatelem předestřená otázka hmotného práva – okolnosti rozhodné při posouzení přiměřenosti výše smluvní pokuty a její případné moderace, na níž závisí dovoláním napadené rozhodnutí a při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

13. I když samotná platnost ujednání o smluvní pokutě (Smlouva ze dne 29. 3. 2011) se řídí , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2020, sp. zn. ), nárok na zaplacení smluvní pokuty vztahující se k porušení povinnosti platit nájemné za období 2018–2020 je nutno posuzovat podle nového (srov. a o. z. a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. ).

14. Podle ustálené judikatury (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2023, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 29/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) lze za návrh na snížení smluvní pokuty ve smyslu § 2051 o. z. považovat i takový procesní úkon (námitku) dlužníka (žalovaného), ze kterého je patrné, že se dlužník domáhá (byť i jen částečného) zamítnutí žaloby z důvodu, že má požadovanou smluvní pokutu za nepřiměřenou (popírá přiměřenost její výše). Není nezbytné, aby se dlužník výslovně dožadoval aplikace moderačního oprávnění soudem, tj. aby výslovně navrhoval snížení smluvní pokuty.

15. Žalovaný za řízení před nižšími soudy výslovně moderační námitku neuplatnil, avšak jeho skutkově vylíčenou obranu proti žalobě, jejíž podstatou je nesouhlas se smluvní pokutou ve výši požadované žalobcem a důvody tohoto nesouhlasu, lze za návrh na snížení pokuty ve smyslu § 2051 o. z. považovat.

16. Podle § 2051 o. z. může soud nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

17. Nejvyšší soud se rozsudkem ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 76/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, odklonil od své dřívější rozhodovací praxe (představované např. usneseními ze dne 21. 3. 2019, sp. zn. , ze dne 25. 8. 2020, sp. zn. , a ze dne 24. 9. 2020, sp. zn. , či rozsudkem ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. ) a uzavřel, že přiměřenost smluvní pokuty ve smyslu § 2051 o. z. se posuzuje s ohledem na to, jakým způsobem a za jakých okolností nastalo porušení smluvní povinnosti utvrzené smluvní pokutou a v jaké míře se dotklo zájmů věřitele, které měly být sjednáním smluvní pokuty chráněny. Soud nezkoumá nepřiměřenost ujednání o smluvní pokutě, nýbrž nepřiměřenost konkrétního nároku na smluvní pokutu. Přihlédne přitom nejen k okolnostem známým již v době sjednávání smluvní pokuty, ale též k okolnostem, které zde byly při porušení smluvní povinnosti, jakož i k okolnostem, které nastaly po jejím porušení, mají-li v porušení smluvní povinnosti nepochybně původ a byly-li v době porušení povinnosti předvídatelné.

18. V projednávané věci odvolací soud založil závěr o přiměřenosti smluvní pokuty na zkoumání přiměřenosti její denní sazby a ve svých úvahách se již blíže nezabýval tím, jakou funkci měla smluvní pokuta v dané věci plnit, ani nepřihlédl k relevantním okolnostem, které nastaly v průběhu a po porušení smluvní povinnosti žalovaným; některé z těchto okolností, jako např. námitku, že žalobce nedůvodně „vyčkával“ s vymáháním pohledávky, hodnotil v rámci poměření ujednání o smluvní pokutě, resp. přiznané smluvní pokuty s dobrými mravy. Odvolací soud nadto posuzoval pouze obsahovou přiměřenost ujednání o smluvní pokutě (přiměřenost denní sazby), nikoliv přiměřenost konkrétního nároku na smluvní pokutu s ohledem na její funkci a konkrétní zájmy stran. Za daných okolností proto nelze než uzavřít, že rozhodl v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (vedle shora citovaného rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu srov. též rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2023, sp. zn. , a ze dne 28. 2. 2023, sp. zn. ).

19. Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu není v dovoláním napadeném výroku z výše uvedených důvodů správné a podmínky pro jeho změnu dány nejsou, Nejvyšší soud jej, aniž nařizoval jednání ( věta první ), podle zrušil, spolu se závislými výroky o nákladech řízení ( věta třetí ), a věc podle věty první vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

20. Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení ( a část věty za středníkem a věta druhá ).

21. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , Nejvyšší soud za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě, již samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 5. 2024

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu