Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1450/2024

33 Cdo 1450/2024-170

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a Mgr. Ivy Krejčířové ve věci žalobce J. P., zastoupeného JUDr. Milanem Štětinou, advokátem se sídlem v České Lípě, Jiráskova 614/11, proti žalovanému R. C., zastoupenému Mgr. Ladislavem Mandíkem, advokátem se sídlem v Praze 5, U Hrušky 63/8, o zaplacení 50 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 10. 2023, č. j. -142, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Žalobce se po žalovaném a po P. R.,

domáhal, aby mu společně a nerozdílně zaplatili 50 000 Kč (s příslušenstvím) s tím, že tuto částku jim poskytl na základě příkazní smlouvy a jejího dodatku za to, že pro něho vymůžou dluh ve výši 6 000 000 Kč na dlužníkovi P. M., což neučinili.

Okresní soud v Mostě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. 6. 2023, č. j. -121, uložil P. R., aby žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatil 50 000 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 10 % od 2. 12. 2019 do zaplacení; vůči žalovanému žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 31. 10. 2023, č. j. -142, rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích, jimiž bylo rozhodnuto vůči žalovanému, potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že 1. 6. 2019 uzavřel žalobce s podnikatelem P. R. příkazní smlouvu, jejímž předmětem bylo vymožení pohledávky žalobce za dlužníkem P. M. Při podpisu smlouvy zaplatil žalobce P. R. 25 000 Kč jako výdaje na vymáhání a bylo dohodnuto, že pokud P. R. neučiní žádné kroky k vymáhání, tuto částku žalobci vrátí; smlouva byla 27. 7. 2019 doplněna dodatkem, podle kterého P. R. převzal od žalobce dalších 25 000 Kč na výdaje na vymožení dluhu a bylo dohodnuto, že od dlužníka pro žalobce vymůže do doby ukončení smlouvy minimálně 50 000 Kč, a pokud se tak nestane, vrátí mu částku 25 000 Kč nejpozději do ukončení smlouvy. Smlouva skončila dne 1. 12. 2019. Soud neuvěřil P. R., že částku 50 000 Kč použil jako náklady na vymožení dluhu. V řízení nebylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovaným existoval smluvní vztah (ve smlouvě ani jejím dodatku nefiguruje) nebo že žalovaný od žalobce převzal jakýkoli finanční obnos; žalovaný tudíž není ve věci pasivně legitimován.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, na jehož přípustnost usuzuje z přesvědčení, že se soudy obou stupňů při rozhodování odchýlili od ustálené rozhodovací praxe ohledně „otázek neplatnosti právního jednání – smluvního vztahu při zjištění rozporu se zákonem a dále v kontextu s principem zákazu zneužití práva, principem dobrých mravů či předpokladu poctivosti v právním styku, resp. že byly nalézacími soudy vyhodnoceny chybně, a tyto by měly být dovolacím soudem posouzeny jinak“. Prosazuje, že žalovaná částka mu měla být přiznána z titulu bezdůvodného obohacení, které na jeho úkor získali oba původně žalovaní, kteří se o tento „zisk“ dělili.

Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), není dovolání podle přípustné proti rozsudkům a usnesením, vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Rozsudkem, proti kterému dovolání směřuje, odvolací soud rozhodl o peněžitém plnění 50 000 Kč s příslušenstvím, přičemž hranice bagatelnosti je stanovena právě částkou 50 000 Kč (pouze spor o částku vyšší se může stát způsobilým věcného projednání u dovolacího soudu), k příslušenství pohledávky se nepřihlíží a výše úroku z prodlení se k jistině nepřičítá (srov. např. Vojtek, P. Komentář k . in Jirsa, J., Beran, K., Havlíček, K., a kol. Občanské soudní řízení, 3. část. Soudcovský komentář. Praha: Wolters Kluwer (ČR), 2023). O některou z výjimek uvedených v se v posuzovaném případě nejedná. Odvolací soud (stejně jako předtím soud prvního stupně) postavil své rozhodnutí na skutkovém zjištění, že mezi žalobcem a žalovaným neexistoval smluvní vztah – neuzavřeli spolu žádnou smlouvu, a žalovaný od žalobce nepřevzal žádné finanční prostředky, které by mu měl vrátit; smluvní vztah mezi žalobcem a žalovaným nemohla založit přítomnost žalovaného na jednáních žalobce s P. R., ani to, že žalovaný poskytl své vozidlo R. na schůzku s žalobcem, popř. s dlužníkem žalobce. Tvrzení, že oba žalovaní vystupovali jako společníci žalobce v řízení neprokázal. Zjištěný skutkový stav věci, z něhož odvolací soud při právním posouzení vycházel, je v dovolacím řízení nezpochybnitelný, ať již je namítána jeho nesprávnost nebo neúplnost. Způsob ani výsledek hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti a věrohodnosti promítající se do skutkových zjištění, z nichž soudy při rozhodování vycházely, nelze regulérně zpochybnit dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení.

Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl ( ).

Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 5. 2024

JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu