Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 1267/2024; 24 Cdo 1269/2024; 24 Cdo 1272/2024

24 Cdo 1267/2024-172324 Cdo 1269/2024 24 Cdo 1272/2024

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila ve věci dědictví po zůstavitelce M. S., zemřelé dne XY, za účasti 1) L. Ž., zastoupeného JUDr. Dagmar Císařovskou, advokátkou, sídlem v Praze 5, Na Hřebenkách č. 12, 2) A. Ž., 3) J. V., zastoupeného Mgr. Radkem Vachtlem, advokátem, sídlem v Praze 3, Laubova č. 1729/8, a 4) K. V., zastoupeného Mgr. Davidem Maříkem, advokátem, sídlem v Praze 2, Americká č. 177/35, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. , o odvolání J. V. a K. V. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. března 2021 č.j. -1073 a o odvoláních J. V. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. února 2022 č.j. -1274 a proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. listopadu 2022 č.j. -1401, takto:

Odůvodnění:

J. V. a K. V. (oba zastoupeni advokátem) podali dne 22.3.2021 podání, výslovně označené jako „odvolání“, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4.3.2021 č.j. -1073, jímž odvolací soud v rámci odvolacího řízení rozhodl o znalečném.

Následně J. V. (zastoupen advokátem) podal dne 25.2.2022 podání, opět výslovně označené jako „odvolání“, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3.2.2022 č.j. -1274, jímž odvolací soud v rámci odvolacího řízení rozhodl o dalším znalečném.

Konečně J. V. (zastoupen advokátem) podal dne 24.11.2022 podání, znovu výslovně označené jako „odvolání“, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3.11.2022 č.j. -1401, jímž odvolací soud v rámci odvolacího řízení zamítl žádost znalce (znaleckého u) o zproštění povinnosti vydat znalecký posudek.

Odvolání je podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), opravným prostředkem, jímž může účastník napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud to zákon nevylučuje. O odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů rozhodují soudy krajské; vrchní soudy jsou sice též soudy odvolacími, avšak jen v případě odvolání proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně (tento předpoklad v dané věci splněn není, neboť krajský soud rozhodoval jako soud odvolací).

Oproti tomu pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu lze napadnout, je-li to zákonem připuštěno, dovoláním ( ), a soudem příslušným k rozhodování o dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích je Nejvyšší soud ( ).

Proti rozhodnutí odvolacího soudu tedy odvolání nepřipouští; není přitom rozhodné, zda jde o rozhodnutí ve věci samé nebo o rozhodnutí procesní povahy. To platí i pro ta rozhodnutí, která odvolací soud vydává přímo v odvolacím řízení, aniž by přitom přezkoumával rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21.10.2002 sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.9.2010 sp. zn. nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.1.2015 sp. zn. ). Všechna napadená usnesení jsou rozhodnutími odvolacího soudu vydanými v průběhu odvolacího řízení, a proto odvolání proti žádnému z nich přípustné není.

Protože – jak vyplývá z výše uvedeného – opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání nýbrž dovolání, k projednání odvolání proti takovému rozhodnutí neupravuje ani funkční příslušnost určitého soudu. Tím, že J. V. a K. V. (byť zastoupeni advokátem) „odvolání“ přesto podali, uvedenou podmínku odvolacího řízení pominuli. Nedostatek funkční příslušnosti je však neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jenž musí vést k zastavení řízení. Zastavit řízení o odvolání pak v těchto případech náleží Nejvyššímu soudu coby vrcholnému článku soustavy obecných soudů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.5.2001 sp. zn. , uveřejněné pod č. 85 v časopise Soudní judikatura, ročník 2001, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.2.2014 sp. zn. nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17.12.2019 sp. zn. ).

Protože zde není soudu, který by byl funkčně příslušný k rozhodnutí o odvolání J. V. a K. V. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4.3.2021 č.j. -1073 a o odvoláních J. V. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3.2.2022 č.j. -1274 a proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3.11.2022 č.j. -1401, Nejvyšší soud České republiky řízení o těchto podáních zastavil ( , věta první ).

Dovolací soud pro úplnost podotýká, že odvolatelé by nemohli být úspěšní ani tehdy, kdyby svými podáními zamýšleli podat dovolání, neboť žádné z napadených usnesení odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se odvolací řízení končí ve smyslu ustanovení , ani nespadá do žádné z kategorií usnesení vypočtených v ustanovení , proti kterým je dovolání přípustné.

Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení nekončí, nerozhodoval dovolací soud o náhradě nákladů dovolacího řízení; o náhradě nákladů řízení (i dovolacího), bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, případně soudu odvolacího (srov. , ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 5. 2024

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu