Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1170/2024

-144

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce Komerční banky, a. s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33/969, PSČ 114 07, identifikační číslo osoby 45 31 70 54, proti žalovaným 1) BAGSTAGE s. r. o., se sídlem v Líšném, 2. díl 6, PSČ 468 22, identifikační číslo osoby 27 91 48 44, 2) P. D., zastoupenému JUDr. Janem Špačkem, advokátem, se sídlem v Praze, Radlická 663/28, PSČ 150 00, a 3) K. D., zastoupené JUDr. Janem Špačkem, advokátem, se sídlem v Praze, Radlická 663/28, PSČ 150 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání druhého žalovaného a třetí žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2023, č. j. -64, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze směnečným platebním rozkazem ze dne 19. června 2023, č. j. -12, uložil žalovaným [1) BAGSTAGE s. r. o., 2) P. D. a 3) K. D.], aby společně a nerozdílně zaplatili žalobci (Komerční bance, a. s.) částku 432.249,- Kč s 6% úrokem od 26. října 2022 do zaplacení, (směnečnou) odměnu ve výši 1.440,83 Kč a náklady řízení.

Proti směnečnému platebnímu rozkazu podali žalovaní námitky, v nichž uplatnili (mimo jiné) i námitku místní nepříslušnosti Městského soudu v Praze.

Usnesením ze dne 8. srpna 2023, č. j. -30, Městský soud v Praze zamítl námitku místní nepříslušnosti vznesenou druhým žalovaným a třetí žalovanou.

Žalobce se vyjádřil k námitkám žalovaných v podání ze dne 29. srpna 2023; námitku místní nepříslušnosti měl za nedůvodnou, když místní příslušnost Městského soudu v Praze byla určena podle , (dále též jen „“). Jakkoli byla směnka, o jejímž zaplacení soud rozhodl směnečným platebním rozkazem, vystavena jako blankosměnka (mimo jiné) bez uvedení platebního místa, byla následně v tomto směru doplněna v souladu s vyplňovacím prohlášením obsaženým v .1.1. smlouvy o úvěru ze dne 4. srpna 2021, reg. č. 0099030817168 (dále jen „smlouva o úvěru“).

Usnesením ze dne 14. listopadu 2023, č. j. -64, Vrchní soud v Praze k odvolání druhého žalovaného a třetí žalované potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 8. srpna 2023.

Odvolací soud – vycházeje z , , , a ‒ zdůraznil, že bylo výhradně na žalobci, zda pohledávku ze směnky, která byla splatná v Praze, uplatní u soudu, v jehož obvodu je platební místo, nebo u obecného soudu žalovaných.

Současně uzavřel, že „otázka“ určení místní příslušnosti je otázkou výhradně procesní, při jejímž hodnocení soudy vycházejí jen z ustanovení upravujících místní příslušnost, a potažmo z údajů obsažených ve směnečnéě. „Otázky možnosti vystavení směnky v neúplné podobě a existence oprávnění žalobce nevyplněné údaje do blankosměnky doplnit, jsou naproti tomu otázkami výhradně hmotněprávními a jejich zodpovězení je pro určení místní příslušnosti irelevantní“.

Proti usnesení odvolacího soudu podali druhý žalovaný a třetí žalovaná dovolání, které mají za přípustné podle , a to k řešení právní otázky, která dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu (podle jejich názoru) vyřešena, týkající se určení místní příslušnosti soudu [podle ] za situace, kdy údaj platebního místa byl do blankosměnky doplněn až následně a dovolatelé neměli možnost volbu žalobce v tomto směru ovlivnit. Přitom dovolatelé byli zavázáni pouze původním textem směnky, která neobsahovala (k okamžiku podpisu) údaj platebního místa; proto se měla uplatnit podpůrná pravidla plynoucí z čl. I. , zákona směnečného a šekového.

Výklad provedený soudy nižších stupňů hodnotí jako rozporný s d, když příslušnost soudu i soudce musí vždy plynout přímo ze zákona a nesmí záviset na libovůli jedné ze stran sporu. Určení místní příslušnosti k projednání věci dle žalobcem doplněného platebního místa bylo „úmyslným a účelovým“ uplatněním práv tak, aby byli dovolatelé zbaveni ústavního práva na zákonného soudce a aby jim byla ztížena možnost uplatnit svá práva u soudu.

Proto požadují, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil.

Dovolání, které mohlo být přípustné jen podle , Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle a 2

Učinil tak proto, že v usneseních ze dne 27. března 2024, sp. zn. , a sp. zn. (v právních věcech žalobce proti prvnímu a druhému žalovanému vedených u Městského soudu v Praze pod sp. zn. a sp. zn. ) formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož je pro účely posouzení místní příslušnosti [ ] rozhodující podoba směnky (a v ní určené platební místo) v okamžiku zahájení řízení; skutečnost, že šlo o původně o blankosměnku s nevyplněným údajem platebního místa, je v tomto směru právně nevýznamná.

Pro úplnost (a bez vazby na výsledek dovolacího řízení) Nejvyšší soud poukazuje (i) na obsah listin, které žalobce doložil k vyjádření k námitkám žalovaných, konkrétně smlouvy o úvěru (č. l. 34 až 37) a prohlášení avalistů ze 4. srpna 2021 (č. l. 38 a 39). Současně dodává, že způsob, jakým žalobce využil vyplňovací právo ve vztahu k údaji místa placení (viz sídlo žalobce v Praze), nelze hodnotit jako zneužití práva s cílem zbavit dovolatele ústavních práv na zákonného soudce a ztížit jim možnost bránit právo u soudu.

O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. 5. 2024

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu