Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
120641.html
HTML · 0 B
No categories available
II.ÚS 1858/22
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti stěžovatele T. R., bez zastoupení, proti postupu a rozhodnutím Městského soudu v Praze ve věci vedené pod sp. zn. 28 Co 181/2022 a Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 0 P 35/2012 , takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel v ústavní stížnosti podané dne 11. 7. 2022 a 13. 7. 2022 poukazuje na údajná porušení svých základních práv.
2. Dříve, než Ústavní soud mohl přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel zkoumat, zda jsou splněny podmínky řízení dané zákonem o Ústavním soudu . Přitom zjistil, že ústavní stížnost je podána stěžovatelem bez právního zastoupení. Ústavní soud konstatuje, že navrhovatel se na Ústavní soud obrátil již ve více jak 200 případech. Přestože byl opakovaně a podrobně (např. ve věci vedené pod
sp. zn. III. ÚS 2022/21
) Ústavním soudem poučován o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost ustanovením § 30 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ani nyní podaný návrh tyto podmínky nesplňuje. Kromě absence obligatorního právního zastoupení je totiž podaný návrh zcela nesrozumitelný a není zřejmé, proti čemu vlastně směřuje a čeho se jím domáhá.
3. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu platí, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení dostávalo navrhovateli vždy, v každém individuálním řízení, stalo-li se tak v případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé navrhovatele dostatečně poučit o zásadě, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak, než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se Ústavnímu soudu setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým. V nyní posuzovaném případě přitom Ústavní soud konstatuje, že náležitého poučení se stěžovateli dostalo opakovaně již ve velkém počtu případů. Z úřední činnosti je totiž zdejšímu soudu známo, že stěžovatel podal již mnohokrát ústavní stížnosti trpící stejnou vadou a na tuto skutečnost byl opakovaně upozorňován s poučením, že neodstranění vady ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí ústavní stížnosti. Ostatně uvedeného, včetně zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti, si je navrhovatel vědom, neboť požaduje prodloužení lhůty k odstranění vad o dalších 60 dnů. Této žádosti Ústavní soud z předeslaných důvodů nevyhověl, neboť - jak konstatoval již v usnesení stejného stěžovatele
sp. zn. I. ÚS 2528/20
ze dne 22. 9. 2020 - považuje prodlužování zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti formou soudcovské lhůty za nepřiměřené zvýhodňování ve vztahu k ostatním stěžovatelům, kteří zákon o Ústavním soudu respektují (srov. obdobně
sp. zn. II. ÚS 3759/17
,
,
,
a další).
4. Je rovněž zřejmé, že brojí-li stěžovatel proti tvrzeným průtahům v soudních řízeních, je namístě před podáním ústavní stížnosti využít postup podle § 174a zákona č. 6/2002 Sb. , o soudech a soudcích (návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu) a teprve poté následné rozhodnutí případně napadnout ústavní stížností. Podání ústavní stížnosti v této fázi řízení je tudíž předčasné a takto koncipovaná ústavní stížnost by byla nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ).
5. Za dané situace, kdy stěžovatel dlouhodobě ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, Ústavní soud shledal důvod pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. července 2022
David Uhlíř v. r.
soudce zpravodaj