Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 391/2024

30 Cdo 391/2024-126

USNESENÍ

a) P. M.

,

b) J. V.

,

c) J. B.

, všech zastoupených Mgr. Tomášem Krejčím, advokátem se sídlem v Brně, Špitálka 539/23e, proti žalované

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobců a) – c) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2023, č. j. -92, takto:

I. Dovolání seodmítá.II. Žalobci a) – c) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

1. Žalobci se domáhali zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jim měla být způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. . Posuzované dědické řízení bylo zahájeno dne 29. 11. 2001 a žalobci jako věřitelé v něm dne 7. 1. 2002 uplatnili své pohledávky, konkrétně žalobce a) pohledávku ve výši 1 180 000 Kč, žalobce b) pohledávku ve výši 2 615 000 Kč a žalobce c) pohledávku ve výši 2 615 000 Kč. Dne 14. 2. 2011 bylo rozhodnuto o předlužení dědictví a dne 7. 3. 2011 bylo rozhodnuto o likvidaci dědictví. Žalobci byli odškodnění již před podáním žaloby za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení. Žalobcům a) a b) bylo za období od 7. 1. 2002 do 30. 6. 2011 přiznáno zadostiučinění ve výši 40 500 Kč a za období od 1. 7. 2011 do 18. 6. 2021 zadostiučinění ve výši 107 550 Kč. Žalobci c) bylo za období od 7. 1. 2002 do 30. 6. 2011 přiznáno zadostiučinění ve výši 40 500 Kč a za období od 1. 7. 2011 do 18. 6. 2021 zadostiučinění ve výši 109 800 Kč. Podanými žalobami se nyní každý z žalobců domáhá zadostiučinění ve výši 63 900 Kč s příslušenstvím za období od 7. 1. 2002 do 30. 6. 2011. Výši finančního zadostiučinění odvozují od výše zadostiučinění přiznaného jinému věřiteli zůstavitele. V průběhu řízení před soudem prvního stupně žalobci rozšířili žalobci b) a c) žalobu na zaplacení částky 67 500 Kč; požadovaná částka představuje odškodnění za období od 7. 1. 2002 až do 16. 1. 2012, jde-li o žalobce b), a za období od 7. 1. 2002 až do 10. 1. 2012, jde-li o žalobce c).

2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 6. 2. 2023, č. j. -66, zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci a) částku ve výši 63 900 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci b) částku ve výši 67 500 Kč s příslušenstvím (výrok II), zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci c) částku ve výši 67 500 Kč s příslušenstvím (výrok III), uložil žalobci a) povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši 500 Kč (výrok IV), uložil žalobci b) povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši 500 Kč (výrok V) a uložil žalobci c) povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši 500 Kč (výrok VI).

3. Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a uložil každému z žalobců povinnost nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 300 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

4. Rozsudek odvolacího soudu napadli žalobci a) – c) v celém rozsahu včasným dovoláním, jež však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “, odmítl.

5. Podal-li žalobce a) dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu co do části jeho výroku I, jíž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně co do výroků II, III, V, a VI, není v této části jeho dovolání subjektivně přípustné, neboť těmito výroky bylo rozhodnuto o nárocích žalobců b) a c). Oprávnění dovolání podat (subjektivní přípustnost) totiž svědčí pouze tomu účastníku, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma, odstranitelná jen tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší, popřípadě změní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2000, sp. zn. ). Ze stejných důvodů není přípustné ani dovolání žalobce b) proti rozhodnutí odvolacího soudu co do části jeho výroku I, jíž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích I, III, IV a VI, když těmito výroky bylo rozhodnuto o nárocích žalobce a) a c). Stejně tak není přípustné dovolání žalobce c) proti rozhodnutí odvolacího soudu co do části jeho výroku I, jíž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích I, II, IV a V, když těmito výroky bylo rozhodnuto o nárocích žalobce a) a b).

6. Dovolání dále není podle přípustné pro otázku, zda má věřitel zůstavitele právo na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou dědického řízení již od okamžiku, kdy v rámci něj oznámí svou pohledávku, nebo až od okamžiku nařízení likvidace dědictví, neboť danou otázku posoudil odvolací soud v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, pokud dovodil, že se věřitel zůstavitele nestává účastníkem dědického řízení jen proto, že oznámí svou pohledávku za zůstavitelem dědickému soudu, ale až okamžikem, kdy se stane účastníkem řízení o likvidaci dědictví (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. ). Za dobu, kdy není účastníkem dědického řízení, mu nemůže ani svědčit právo na jeho přiměřenou délku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. ), a to zejména proto, že oznámení pohledávky za zůstavitelem je čistě procesním úkonem bez hmotněprávních účinků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. ), a předmětem dědického řízení v dané fázi proto žádná práva a povinnosti věřitele zůstavitele nejsou. Není tedy důvod, aby měl věřitel zůstavitele jakoukoli obavu o výsledek dědického řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. ). Pokud žalobci z dovoláním citované judikatury vyvozují závěr, že náhrady újmy za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení se může bez ohledu na účastenství v posuzovaném řízení domáhat každý, kdo je takovým nesprávným úředním postupem přímo zasažen, je třeba uvést, že v rozsudku ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. , bodu 25, dospěl dovolací soud k závěru, že právo na zadostiučinění za nemajetkovou újmu nesvědčí ani vedlejšímu účastníkovi, tím méně pak svědčí tzv. třetím osobám, které se řízení přímo neúčastní. V rozsudku ze dne 4. 2. 2020, sp. zn. , bodu 27, pak bylo vysvětleno, že nároky z nesprávného úředního postupu může uplatnit i jiná osoba než účastník řízení, nejde-li však o nároky z nepřiměřené délky řízení.

7. Otázka, zda nárok věřitele zůstavitele na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou dědického řízení je co do maximální výše limitován částkou, které se věřiteli v dědickém řízení (či v rámci likvidace dědictví) dostalo, přípustnost dovolání podle nezakládá, neboť na jejím vyřešení napadené rozhodnutí nezávisí (odvolací soud na jejím řešení své rozhodnutí nezaložil, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ). Odvolací soud své posouzení stran výše zadostiučinění za nepřiměřenou délku dědického řízení založil na závěru, že žalovanou již poskytnuté zadostiučinění (každému z žalobců bylo vyplaceno v souvislosti s nepřiměřenou délkou dědického řízení za dobu od navržení likvidace dědictví dne 11. 2. 2011 do 30. 6. 2011, tedy za započatých 5 měsíců, zadostiučinění ve výši 40 500 Kč) výrazně převyšuje i obvyklou výši poskytovaných náhrad nemajetkové újmy. Dodává se současně, že tento závěr odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srov. část VI stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. , uveřejněného pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

8. Žalobci napadli dovoláním rozsudek odvolacího soudu také ve výroku II o nákladech odvolacího řízení. Podle však není dovolání proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení přípustné. Nejvyšší soud proto v tomto rozsahu dovolání žalobců odmítl jako objektivně nepřípustné.

9. K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání přípustné ( ).

10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. 5. 2024

JUDr. Karel Svoboda, Ph.D. předseda senátu