Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1853/22

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským ve věci ústavní stížnosti stěžovatele T. R., proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 16. května 2022 sp. zn. a rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 14. června 2021 sp. zn. , sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel blanketní ústavní stížností, podanou ve dnech 11. a 13. 7. 2022, napadá usnesení o zrušení konkurzu a poukazuje na údajná porušení svých základních práv. Stěžovatel tvrdí, že v jeho věci bylo porušeno právo na zákonného soudce, protože jeho věc byla přidělena mimo rozvrh práce obecných soudů a rozhodoval vyloučený soudce. Uvádí, že všichni soudci celého insolvenčního úseku Vrchního soudu v Praze jsou prokazatelně vyloučení z rozhodování všech věcí stěžovatele od měsíce května 2018.

2. Ústavní soud konstatuje, že navrhovatel se na Ústavní soud obrátil již ve více jak 200 případech. Přestože byl opakovaně a podrobně (naposledy ve věci vedené pod

sp. zn.

) Ústavním soudem poučován o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost ustanoveními a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), ani nyní podaný návrh tyto podmínky nesplňuje. Kromě absence obligatorního právního zastoupení je totiž podaný návrh zcela nesrozumitelný a není zřejmé, proti čemu vlastně směřuje a čeho se jím domáhá. Na straně jedné totiž stěžovatel brojí proti přidělení věci soudkyni Městského soudu v Praze Jarmile Hanuliakové pod sp. zn. a sp. zn. , současně však označuje některá soudní rozhodnutí jako "právní zmetky" s odkazem na usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

a soudce, kteří je vydali, osočuje z trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby.

3. Má-li stěžovatel skutečně za to, že se vůči němu některé osoby dopustily trestného činu, pak je namístě, aby využil prostředky právní ochrany podle trestního řádu, které svou činností zdejší soud nemůže nahrazovat. V tomto směru proto Ústavní soud není příslušný. Konečně k napadeným rozhodnutím soudů není zřejmé, o jaká rozhodnutí se vlastně jedná, v jakém směru jimi měla být porušena základní práva stěžovatele a zda je stěžovatel k jejich napadení aktivně legitimován (žádná rozhodnutí k ústavní stížnosti nepřiložil).

4. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu platí, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení dostávalo navrhovateli vždy, v každém individuálním řízení, stalo-li se tak v případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé navrhovatele dostatečně poučit o zásadě, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak, než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se Ústavnímu soudu setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým.

5. Ostatně uvedeného, včetně zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti, si je navrhovatel vědom, neboť požaduje prodloužení lhůty k odstranění vad o dalších 60 dnů. Této žádosti Ústavní soud z předeslaných důvodů nevyhověl, neboť - jak konstatoval již v usnesení stejného stěžovatele ze dne 22. 9. 2020

sp. zn.

? považuje prodlužování zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti formou soudcovské lhůty za nepřiměřené zvýhodňování ve vztahu k ostatním stěžovatelům, kteří respektují (srov. obdobně

sp. zn.

,

,

,

a další).

6. Za dané situace, kdy stěžovatel dlouhodobě ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, Ústavní soud shledal důvod pro přiměřenou aplikaci ustanovení a návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. července 2022

Pavel Rychetský v. r.

soudce zpravodaj