Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 567/2024

-346

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce: Ing. Martin Beneš, IČO 65780426, se sídlem Pratecká 219, Kobylnice, zastoupený Mgr. Šárkou Oharkovou, advokátkou se sídlem Slezská 949/32, Praha 2, proti žalované: Kooperativa pojišťovna, a.s. Vienna Insurance Group a.s., IČO 47116617, se sídlem Pobřežní 21, Praha 8, zastoupená Mgr. Petrem Kuchařem, advokátem se sídlem Na Pankráci 30a/404, Praha 4, o 193 712,82 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2023, č. j. -319, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 23. 2. 2023, č. j. -294, zamítl žalobu o zaplacení 193 712,82 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Jeho předchozí rozsudek ze dne 17. 2. 2021, č. j. -154, jímž bylo žalobě vyhověno co do částky 96 856,41 Kč s příslušenstvím a ve stejném rozsahu byla žaloba zamítnuta, byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2021, č. j. -187, s pokynem doplnit dokazování o revizní znalecký posudek k příčině poškození stroje. Ve sporu o pojistné plnění za poškození autojeřábu GROVE, jenž byl pojištěn u žalované, vzal soud za základ svých skutkových zjištění výslechy svědků, technické zprávy a revizní znalecký posudek zpracovaný ve věci soudem ustanoveným znalcem Ing. Milošem Fickem, a uzavřel, že žalobci se nepodařilo prokázat, že by poškození stroje bylo nahodilou událostí, která je kryta pojištěním, nýbrž je možné jej zařadit do výluk pojistného plnění, neboť šlo o provozní opotřebení.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 9. 2023, č. j. -319, k odvolání žalobce potvrdil rozsudek obvodního soudu a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně; žalobci sice přisvědčil v tom, že v článku V bod 19 pojistné smlouvy je obsaženo odchylné ujednání od čl. 3 odst. 2 písm. f) a čl. 3 odst. 3 písm. b) zvláštních pojistných podmínek pro pojištění strojů P-300/14 (dále jen „ZPP“) v tom smyslu, že pojištění se vztahuje i na poškození nebo zničení dílů a částí, které se pravidelně vyměňují pro rychlé opotřebení, uvedl však, že i tento článek obsahuje jasné ujednání, že pojistitel poskytne plnění pouze v případech, kdy k poškození nebo zničení zařízení došlo náhle a neočekávaně a příčina pojistné události nespočívá v přirozeném opotřebení. Podle odvolacího soudu není pro posouzení věci podstatná skutečnost, že předmětný stroj se nacházel v polovině své životnosti, neboť výrobcem udávaná životnost neznamená životnost bezporuchovou, stejně tak není podstatné, že žalované bylo známo stáří stroje. Rovněž není relevantní žalobcova polemika, zda šlo o přirozené nebo provozní opotřebení. Obsah těchto pojmů lze považovat za obdobný a pro závěr, zda dané poškození je či není možné kvalifikovat jako pojistnou událost, je rozhodující, že nešlo o náhlé poškození, neboť příčina zadření diferenciálu měla charakter poruchy postupné, která vznikla v průběhu delší doby v důsledku postupné degradace strojních součástí. Poškození vozidla tedy nebylo vyvoláno náhlou nepředvídatelnou poruchou či chybou v obsluze vozidla, jak konstatoval revizní znalecký posudek, který se vypořádal i s nepřesnostmi posudku znalce Ing. Jiřího Hanzlíka, z nějž vycházel žalobce.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Má za to, že „otázka příčiny poškození věci (zde diferenciálu), která vznikla v době déle přede dnem, kdy se projevila porucha vozidla v důsledku postupné degradace strojních součástí diferenciálu“, nebyla dosud Nejvyšším soudem jednoznačně vyřešena, ačkoli se jedná o věc s velmi zásadním významem s ohledem na charakter uzavírání pojistných smluv pro strojní pojištění pro podnikatele. Podle dovolatele soudy pochybily tím, že nesprávně právně posoudily čl. V odst. 18 pojistné smlouvy, resp. čl. V odst. 22 pojistné smlouvy ve znění dodatku č. 3, jestliže umožnily svým výkladem aplikaci výluk z pojištění podle čl. 3 odst. 2 písm. f) ZPP P-300/14, ačkoli vůle žalobce byla tuto výluku vyloučit. Má za to, že se soudy v případě definice prvku nahodilosti ve vztahu k pojistné smlouvě odchýlily od ustálené judikatury Nejvyššího soudu (viz rozsudek ze dne 28. 11. 2006, sp. zn. ), nesprávně posoudily vztah příčiny a následku ve vztahu k pojistné smlouvě a k předmětu pojištění, resp. se tím vůbec nezabývaly. Dovolací soud by měl pro určení příčiny a následku ve vztahu k definici pojistné smlouvy podle § 2758 o. z. určit výkladová pravidla, neboť se jedná o otázku zásadního právního významu. Pojmy přirozené opotřebení a trvalý vliv provozu se velmi často vyskytují ve výlukách z pojištění, a pojištěné osoby by tak měly s ohledem na předvídatelnost práva mít k dispozici výkladové pravidlo, co vše lze považovat za výluky tohoto typu a jaký je vztah opotřebení, resp. poškození věci ve vztahu k její životnosti. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že žalobcem předestřená otázka představuje nesouhlas se skutkovými závěry soudu ohledně důvodu poruchy diferenciálu pojištěného stroje, takže nemůže založit přípustnosti dovolání, neboť se nejedná o právní otázku. Vyjádřila se nicméně podrobně ke všem dovolacím námitkám a navrhla, aby bylo dovolání žalobce odmítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení ( ), za splnění zákonné podmínky právního zastoupení dovolatele ( ), avšak není podle přípustné.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolatel především namítá, že soudy nesprávně právně posoudily čl. V odst. 18 pojistné smlouvy, resp. čl. V odst. 22 pojistné smlouvy ve znění dodatku č. 3, jestliže umožnily svým výkladem aplikaci výluk z pojištění podle čl. 3 odst. 2 písm. f) ZPP P-300/14, ačkoli vůle žalobce byla tuto výluku vyloučit. Při své kritice rozporu výkladu pojistné smlouvy s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2001, sp. zn. , a nálezu Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. , ovšem opomíjí, že tato rozhodnutí se vztahují na výklad právních úkonů podle staré právní úpravy, tedy , , účinného do 31. 12. 2013; v tomto případě je však třeba aplikovat , , účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“). Nejvyšší soud i ve své rozhodovací praxi k aktuální úpravě výkladu právních jednání vychází z názoru, že výsledek, k němuž odvolací soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu věci a za užití zákonných interpretačních pravidel při odstraňování pochybností o obsahu právního úkonu (o skutečné vůli stran jím projevené), není řešením otázky hmotného práva v intencích , jež by bylo možno porovnávat s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Od ustálené judikatury se však odvolací soud může odchýlit v postupu, jímž k takovému výsledku, tj. k závěru o obsahu právního úkonu (právního jednání) dospěl (srov. např. usnesení ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. , ze dne 28. 4. 2014, sp. zn. , a ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. ). To ovšem není tento případ. Odvolací soud k výkladu obsahu pojistných podmínek uvedl, že jejich úpravu považuje za jednoznačnou a neumožňující žádný jiný výklad, neboť je zde jasná podmínka pro poskytnutí pojistného plnění spočívající v tom, že k poškození nebo zničení zařízení došlo náhle a neočekávaně a příčina nespočívá v přirozeném opotřebení. V tom, jakým způsobem se soudy obou stupňů zabývaly výkladem pojistných podmínek a z nich plynoucích ujednání v pojistné smlouvě, nelze spatřovat rozpor s judikaturou dovolacího soudu.

Dovolatelova argumentace k § 2758 odst. 1 o. z. se míjí s podstatou věci, neboť nebylo sporu o tom, zda poškození stroje bylo nahodilé, což je podstatou pojistné události, nýbrž o tom, zda konkrétní nahodilá událost spadá pod výluku z pojištění či nikoliv. Ani smluvní vymezení pojmu přirozeného opotřebení součástí stroje nebylo mezi účastníky sporné, šlo jen o to, jaká byla povaha konkrétní poruchy, která vedla k poškození stroje a podle dovolatele založila nárok na pojistné plnění. Zjištění příčiny a mechanismu zadření diferenciálu je však otázkou skutkovou, k níž bylo zapotřebí odborných znalostí z oblasti strojírenství, nikoliv otázkou právní. Dovolatelem uplatněné námitky nesměřují k vyřešení právních otázek, nýbrž především zpochybňují hodnocení provedených důkazů a z toho vyplývající skutková zjištění, na nichž je založen závěr o neexistenci nároku na pojistné plnění, neboť se nejednalo o náhlé poškození stroje, tedy o pojistnou událost ve smyslu § 2758 odst. 1 o. z. ve spojení se smluvními ujednáními účastníků. Dovolatel polemizuje s tím, jak soudy zhodnotily důkazy významné pro závěr o důvodnosti nároku, namítá nesprávnou interpretaci revizního znaleckého posudku a nesouhlasí se skutkovými zjištěními, což však není důvod způsobilý založit přípustnost dovolání ( ).

Případné porušení pravidel, podle nichž se hodnotí znalecké posudky, představuje z obsahového hlediska námitku skutkovou, popřípadě námitku vady řízení, nikoliv námitku nesprávného právního posouzení věci. Skutková zjištění nejsou v dovolacím řízení předmětem přezkumu. K vadám řízení (a to pouze k vadám zmatečnostním nebo těm, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci – viz věta druhá ) dovolací soud přihlíží v případě přípustného dovolání, samy však přípustnost dovolání založit nemohou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2015, sp. zn. , ze dne 14. 6. 2017, sp. zn. , ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. , ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. , ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. , ze dne 22. 3. 2021, sp. zn. , a ze dne 13. 12. 2022, sp. zn. ).

Odkaz dovolatele na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2006, sp. zn. , pak není přiléhavý již proto, že v něm byla aplikována úprava dovolacího řízení účinná do 31. 12. 2012, která upravovala přípustnost dovolání odlišným způsobem a připouštěla i přezkum nesprávně zjištěného skutkového stavu, zatímco procesní úprava účinná od 1. 1. 2013 odvíjí přípustnost dovolání pouze od řešení právních otázek a jediným způsobilým dovolacím důvodem je podle ní nesprávné právní posouzení věci.

Dovolací soud ze všech těchto důvodů dovolání žalobce odmítl ( věta první ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. 5. 2024

JUDr. Petr Vojtek předseda senátu