Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
120697.html
HTML · 0 B
No categories available
III.ÚS 1411/22
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Aleny Mikeskové, zastoupené Mgr. Petrem Novákem, advokátem se sídlem Čichnova 1294/23a, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 2. 2022 č. j. 11 Co 37/2022 -28, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Výše označená stěžovatelka podala v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu "), ústavní stížnost. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo porušeno její právo na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d (dále jen "Listina ") a její právo vlastnit majetek dle čl. 11 odst. 1 Listin y.
2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, stěžovatelka se žalobou ze dne 22. 2. 2021 domáhala zaplacení částky 152 733 Kč s příslušenstvím, jako náhrady újmy způsobené pádem na pozemní komunikaci. Před jednáním ve věci samé vzala stěžovatelka dne 1. 7. 2021 žalobu částečně zpět o částku představující jistinu, tj. 152 733 Kč. Soud řízení o předmětnou částku zastavil. Dne 21. 12. 2021 vzala stěžovatelka žalobu zpět v celém rozsahu z důvodu zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně. Nalézací soud řízení zastavil (výrok I.) a uložil žalované povinnost uhradit stěžovatelce náklady soudního řízení ve výši 45 496 Kč (výrok II.) a také povinnost uhradit soudní poplatek (výrok III.). Žalovaná napadla usnesení nalézacího soudu odvoláním ke krajskému soudu, který změnil výroky II. a III. tak, že právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků a žalovanému neuložil povinnost zaplatit soudní poplatek. S odvoláním na princip spravedlnosti v odůvodnění usnesení vycházel především z toho, že stěžovatelka uplatnila svůj nárok žalobou podanou ještě předtím, než se její pohledávka stala splatnou (lhůta k plnění byla stanovena do dne 22. 2. 2021), a také z toho, že poskytnutá sedmidenní lhůta k plnění nebyla přiměřená z důvodu plnění pojišťovnou (čehož si stěžovatelka byla vědoma).
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti vytýká krajskému soudu nerespektování znění ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , které zakotvuje tzv. zásadu procesního zavinění, jejímž smyslem je, že k náhradě nákladů řízení je povinen ten účastník, který zastavení soudního řízení zavinil, což je dle názoru stěžovatelky žalovaná.
4. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republik y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod.
5. Zákonná úprava v občanském soudním řádu váže přípustnost opravných prostředků na určitou minimální výši předmětu sporu [srov. ustanovení § 202 odst. 2 či § 238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu ]. Bylo by pak proti logice těchto omezení, pokud by se přezkum rozhodnutí, proti nimž nejsou řádné či mimořádné opravné prostředky s ohledem na bagatelnost předmětu sporu přípustné, pouze automaticky přesunul do roviny ústavního soudnictví. Tento výklad nelze chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsensu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv. Podobně koneckonců k těmto sporům přistupuje i Evropský soud pro lidská práva [viz čl. 35 odst. 3 písm. b) Úmluvy; v praxi pak např. rozhodnutí ve věci Kiousi proti Řecku č. 52036/09 ze dne 20. 9. 2011].
6. Právě uvedené platí o to více ohledně rozhodování obecných soudů o náhradě nákladů řízení, jímž se Ústavní soud ve své předchozí judikatuře opakovaně zabýval, přičemž však zdůraznil, že z hlediska kritérií spravedlivého procesu nelze klást rovnítko mezi řízení vedoucí k rozhodnutí ve věci samé a rozhodování o nákladech řízení, neboť spor o náklady řízení zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující výrok Ústavního soudu o porušení ústavně zaručených práv stěžovatele [srov. princip minimalizace zásahů a např. nález ze dne 15. 10. 2012
sp. zn. IV. ÚS 777/12
(N 173/67 SbNU 111)]. Otázka náhrady nákladů řízení tak může nabýt ústavněprávní roviny zejména v případě zásadního zásahu do majetkových práv stěžovatele.
7. V nyní projednávané věci byl spor veden o částku cca 47 000 Kč, tedy o částku, u níž zákonodárce neumožňuje podat ani dovolání. Stěžovatelka namítá porušení procesního základního práva podle čl. 36 odst. 1 Listin y. Toto právo však není právem samoúčelným, jeho uplatňování je vždy vázáno na základní právo hmotné (v daném případě právo majetkové podle čl. 11 odst. 1 Listin y), přičemž zásah do tohoto hmotného základního práva je intenzity tak nízké, že mu nelze poskytnout ústavněprávní ochranu.
8. Ústavní soud vzhledem k výše uvedenému uzavírá, že ve věci neshledal důvod ke svému zásahu do rozhodování obecného soudu. Z těchto důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu .
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. července 2022
Vojtěch Šimíček, v. r.
předseda senátu