Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1603/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky J. K., zastoupené Mgr. Davidem Oplatkem, advokátem se sídlem Buzulucká 678/6, Praha 6, proti části výroku II. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2022 č. j. -417 a o jejím návrhu na odložení vykonatelnosti napadené části rozhodnutí, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Výše označená stěžovatelka podala v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen " "), ústavní stížnost. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení části výroku II. v záhlaví označeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo porušeno její právo na soudní a jinou právní ochranu podle a d (dále jen " "), y a také Úmluvy o právech dítěte.

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí, Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 23. 11. 2021 č. j. -349 svěřil nezletilého do péče matky (výrok I.), otci uložil povinnost přispívat na výživné částkou 4 000 Kč měsíčně počínaje 1. 7. 2020 a vyčíslil dluh na výživném (výrok II.), dále vymezil styk otce s nezletilým v průběhu roku a jarních, letních a vánočních prázdnin s tím, že uložil otci omezení spočívající v tom, že styk otce s nezletilým nesmí být realizován v prostorách přístupově spojených s prostorami, kde otec nezletilého chová živočišné druhy objektivně způsobilé přivodit uštknutím, kousnutím či jinak zdravotní újmu nezletilému (zejména hadi, pavouci a štíři) a určil způsob předávání nezletilého (výrok III.). Městský soud v Praze výše citovaným rozsudkem stanovil výši výživného na částku 3 000 Kč měsíčně (výrok I.), změnil styk otce s nezletilým v průběhu letních a vánočních prázdnin a dále neomezil místo styku otce s nezletilým (výrok II.). Stěžovatelka podala ústavní stížnost pouze do části výroku II., kterou bylo zrušeno omezení místa styku otce s nezletilým.

3. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti tvrdí, že odvolací soud v rámci svého rozhodování opomenul důkaz, konkrétně vyjádření MUDr. Valenty, z kterého vyplynulo, že "jedy některých chovaných druhů štírů mohou být nebezpečné až život ohrožující i pro dospělého člověka, nelze proto souhlasit s jejich chovem v domácnosti s malým dítětem". Toto vyjádření bylo podkladem pro rozhodnutí nalézacího soudu pro omezení místa styku otce s nezletilým. Stěžovatelka tvrdí, že odvolací soud svévolně upřednostnil právo otce realizovat styk s nezletilým v jeho bytě, aniž by náležitě zohlednil, zda v podmínkách existence celé řady nebezpečných zvířat je taková preference práv jednoho z rodičů skutečně v nejlepším zájmu nezletilého.

4. Ústavní soud konstatuje, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu jsou záležitostí nezávislých soudů. Z ústavního principu nezávislosti soudů vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů obsažená v Pokud civilní soud postupuje v souladu s ustanoveními , Ústavnímu soudu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů, a to, ani kdyby měl ohledně provedeného dokazování pochybnosti (srov. nález

sp. zn.

). Zřetelně tak akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy ostatních soudů ( y). Proto mu nepřísluší zasahovat do jejich ústavně vymezené pravomoci, pokud jejich rozhodnutím, příp. v průběhu procesu mu předcházejícího, nedošlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod.

5. Postrádá-li odůvodnění soudního rozhodnutí údaj o tom, o které důkazy soud opřel svá skutková zjištění, dochází k porušení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), což vede k tomu, že se soudní rozhodnutí stává nepřezkoumatelným [viz např. nález

sp. zn.

ze dne 27. 2. 2014 (N 24/72 SbNU 275)]. Z odůvodnění rozhodnutí musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, jinak odůvodnění nejenže nevyhovuje zákonným hlediskům, ale současně představuje porušení zákazu libovůle v soudním rozhodování a způsobuje porušení práva na soudní ochranu podle y [srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 12. 9. 2016 (N 170/82 SbNU 647)]. Jen v takových případech je Ústavní soud povinen zasáhnout.

6. K takovému porušení práv stěžovatelky však v posuzovaném případě nedošlo. Odvolací soud ve svém odůvodnění opřel zrušení omezení styku otce s nezletilým o skutečnost, že matka s nezletilým v bytě s otcem sdíleli domácnost do července 2020, k žádnému incidentu ohrožujícímu nezletilého nedošlo, a také o závěry neohlášené kontroly provedené opatrovníkem, který potvrdil řádné zabezpečení zvířat v teráriích a krabicích. Očekává-li stěžovatelka, že Ústavní soud podrobí napadené rozhodnutí dalšímu, v podstatě instančnímu přezkumu, je namístě připomenout, že tato role Ústavnímu soudu nepřísluší [viz např. nález ze dne 26. 5. 2014

sp. zn.

(N 105/73 SbNU 683) nebo ze dne 25. 9. 2014

sp. zn.

(N 176/74 SbNU 529)].

7. Ústavní soud uzavírá, že s ohledem na zjištěný skutkový stav a s přihlédnutím k nezastupitelné osobní zkušenosti, vyplývající z bezprostředního kontaktu s účastníky řízení a znalosti vývoje rodinné situace, je na obecných soudech, aby rozhodly o úpravě či změně výkonu rodičovských práv a povinností, a to včetně určení místa styku otce s nezletilým.

8. Ústavní soud vzhledem k výše uvedenému uzavírá, že ve věci neshledal důvod ke svému zásahu do rozhodování obecných soudů. Z těchto důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu . V této procesní situaci návrh podle na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí (jako návrh akcesorický) sdílí osud "meritorně neprojednatelné" ústavní stížnosti. O tomto návrhu Ústavní soud nevydával samostatné rozhodnutí, neboť o ústavní stížnosti rozhodl v krátké době poté, co ji obdržel.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. července 2022

Vojtěch Šimíček, v. r.

předseda senátu