Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 2494/2023

-756

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně B. M., zastoupené Mgr. Martinem Pisarovičem, advokátem, se sídlem v Břeclavi, náměstí T. G. Masaryka 2392/17, PSČ 690 02, proti žalované A. F., zastoupené JUDr. Jaroslavem Celnarem, advokátem, se sídlem v Břeclavi, náměstí T. G. Masaryka 38/10, PSČ 690 02, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 3. 2023, č. j. -712, ve znění usnesení ze dne 27. 3. 2023, č. j. -719, a usnesení ze dne 28. 3. 2023, č. j. -721, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.

Odůvodnění:

[1] Okresní soud v Břeclavi rozsudkem ze dne 19. 5. 2021, č. j. -654, zamítl žalobu na určení, že F. F., narozený XY (dále též jen „F. F.“), byl „ke dni své smrti XY“ podílovým spoluvlastníkem s podílem jedné ideální poloviny nemovitostí ve výroku blíže specifikovaných (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II.) a o náhradě nákladů řízení státu (výroky III. a IV.).

[2] Krajský soud v Brně k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku I. o věci samé [první výrok písm. a)], změnil jej ve výroku II. [první výrok písm. b)] a ve výrocích III. a IV. [první výrok písm. c)] a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).

[3] Jde přitom již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, když předchozí rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 8. 6. 2016, č. j. -360, kterým soud prvního stupně žalobě vyhověl, Krajský soud v Brně k odvolání žalované usnesením ze dne 2. 2. 2017, č. j. -386, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

[4] Proti (v záhlaví označenému) rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále též jen „“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

[5] Dovolatelka namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu tím, že vyšel z revizního znaleckého posudku vypracovaného znaleckým ústavem Institutem postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví (dále též jen „IPVZ“), jenž byl zpracován „čtyřmi lékaři, avšak pouze jeden z nich byl psychiatr, … zatímco zbývající tři lékaři měli zcela jinou odbornost (posudkové lékařství, interní medicína a neurologie)“, a „neprovedl řádný výslech znalce (zástupce IPVZ z přiléhavého oboru)“.

[6] Tato námitka však přípustnost dovolání nezakládá.

[7] Bylo v dispozici IPVZ, aby na základě zadání znaleckého úkolu (který soud prvního stupně definoval jako přezkum dosud podaných znaleckých posudků a zdravotní dokumentace z hlediska toho, zda diagnóza F. F. „vaskulární demence“ stanovená MUDr. Jarmilou Marázovou v lékařské zprávě ze dne 2. 11. 2005 koresponduje s lékařskými zprávami, výpověďmi svědků a ostatními listinnými důkazy ve spise) zvolil, který lékař a z jakého oboru se bude na vypracování znaleckého posudku podílet. Znalecký posudek v projednávané věci vypracoval lékař se specializací psychiatr, a dále lékaři se specializací posudkové lékařství a neurolog. Skutečnost, že se na vypracování posudku podíleli i další specialisté kromě psychiatra, nemůže vést k závěru o vadnosti posudku. Ta by byla dána v případě, že by se na zpracování znaleckého posudku, jenž se týká oblasti psychiatrie, žádný lékař se specializací psychiatrie nepodílel (srovnej např. závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2019, sp. zn. ).

[8] Na jednání odvolacího soudu konaném dne 2. 3. 2023 soud vyslechl MUDr. Jana Boháče, se specializací posudkové lékařství, který se podílel na zpracování znaleckého posudku za IPVZ. Během svého výslechu srozumitelně vysvětlil důvod, pro nějž byl znalecký posudek vypracován čtyřmi lékaři s různou specializací (komplexní posouzení zdravotního a psychického stavu F. F. podle zadání znaleckého úkolu učiněného soudem). Ačkoli se výslechu znalce neúčastnil psychiatr, výslech MUDr. Jana Boháče nepřinesl pochybnosti ohledně zpracovaného znaleckého posudku a jeho správnosti. V poměrech projednávané věci lze tedy uzavřít, že ani výslech znalce, který není psychiatr, vadu znaleckého posudku nezaložil.

[9] Dovolatelka v dovolání zpochybňuje závěr odvolacího soudu, podle něhož „nelze za dané situace učinit závěr o bezpečném zjištění existence duševní poruchy F. F., a to ani o vysoké míře pravděpodobnosti“, neboť MUDr. Marázová při psychiatrickém vyšetření F. F. dne 2. 11. 2005 „diagnózu demence stanovila“, a to ve „velmi těsné časové blízkosti před uzavřením sporné darovací smlouvy“ dne 12. 1. 2006.

[10] Ani tato námitka však dovolání přípustným nečiní, neboť jejím prostřednictvím dovolatelka brojí proti hodnocení důkazů provedenému odvolacím soudem (majíc za to, že výsledek dokazování měl být odlišný). Hodnocení důkazů provedené soudy nižších stupňů však dovolacímu přezkumu zásadně nepodléhá. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ), a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, totiž nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle (srovnej za všechna rozhodnutí např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 10/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. , a ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. , či – mutatis mutandis – nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. ).

[11] Odvolací soud postupoval při hodnocení důkazů v souladu s , důkazy hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti, přičemž přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, a své závěry podrobně, pečlivě a logicky zdůvodnil (srovnej zejména odst. 20. až 24. odůvodnění rozsudku). Nesouhlas dovolatelky s tímto hodnocením, jak výše řečeno, nepředstavuje přípustný dovolací důvod.

[12] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( in fine ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu.

V Brně dne 14. 5. 2024

JUDr. Marek Doležal předseda senátu