Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Nd 165/2024

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně Hasičské vzájemné pojišťovny, a. s., se sídlem v Praze 2, Římská 2135/45, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 46973451, zastoupené Mgr. Martinem Rezkem, LL.B., advokátem, se sídlem v Praze 2, Krkonošská 2001/16, PSČ 120 00, proti žalované AGROMON s. r. o. Krásny Brod, se sídlem v Rokytovcích 1, PSČ 068 01, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 36477583, o zaplacení 1.224 EUR s příslušenstvím, o návrhu žalobkyně na určení místně příslušného soudu, takto:

Odůvodnění:

[1] Podáním ze dne 6. 3. 2024 žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle , (dále též jen „“), určil, který soud jako místně příslušný projedná a rozhodne žalobu (jejíž znění žalobkyně k návrhu přiložila) o zaplacení 1.224 EUR s příslušenstvím z titulu neuhrazeného pojistného. Tato pohledávka měla žalobkyni vzniknout na základě pojistné smlouvy č. 0502228016, kterou mezi sebou žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 28. 12. 2020 (dále též jen „pojistná smlouva“). V pojistné smlouvě se mimo jiné žalovaná zavázala hradit žalobkyni pojistné ve výši 612 EUR ročně, přičemž dle tvrzení žalobkyně ode dne uzavření smlouvy žalovaná na pojistném ničeho neuhradila.

[2] V odůvodnění návrhu na určení místní příslušnosti žalobkyně uvedla, že nedílnou součástí pojistné smlouvy jsou Všeobecné pojistné podmínky, obecná část pro škodové pojištění, NP/01/2014 (dále též jen „pojistné podmínky“). Článek 19 pojistných podmínek stanovuje, že „jakýkoliv spor vyplývající z pojištění sjednaného s žalobkyní bude řešen u příslušného soudu v České republice podle právních předpisů platných na území České republiky“. Místní příslušnost soudu však stanovena není. S ohledem na skutečnost, že podmínky místní příslušnosti chybějí, žalobkyně podala návrh k Nejvyššímu soudu ve smyslu na určení, který soud věc projedná a rozhodne.

[3] Podle se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Věcně a místně příslušným je vždy také soud, jehož příslušnost již není možné podle zákona zkoumat nebo jehož příslušnost byla určena pravomocným rozhodnutím příslušného soudu.

[4] Podle jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.

[5] Návrh na určení místní příslušnosti podle Nejvyššímu soudu může podat přímo také účastník řízení, přičemž se tak může stát (jako v posuzovaném případě) ještě před podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení. Vyhovět takovému návrhu a určit místně příslušný soud, který by měl danou věc projednat a rozhodnout, však Nejvyšší soud může jen tehdy, bude-li zřejmé, jaké věci se návrh týká, jinak řečeno, předloží-li účastník spolu s návrhem na určení místní příslušnosti též žalobu (jiný návrh na zahájení řízení), z níž se bude podávat okruh účastníků a předmět řízení, o němž bude následně rozhodováno (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2014, sp. zn. ).

[6] Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů věc rozhodnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

[7] V posuzovaném případě se jedná o spor z pojistné smlouvy s mezinárodním prvkem, který je dán sídlem žalované ve Slovenské republice. Z pojistné smlouvy a všeobecných pojistných podmínek, které jsou její součástí, se podává, že účastníci si v dané věci sjednali ve smyslu čl. 25 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění) [dále též jen „nařízení Brusel I bis“], mezinárodní příslušnost soudů České republiky bez toho, aby též označili místně příslušný soud, u něhož má být řízení zahájeno.

[8] Podle bodu 19 recitálu nařízení Brusel I bis pokud jde o volbu příslušného soudu, měla by být respektována smluvní volnost stran s výjimkou smluv týkajících se pojištění, spotřebitelských a pracovních smluv, u kterých je možnost volby příslušných soudů omezena (což je případ projednávané věci), aniž by tím byla dotčena výlučná kritéria pro určení příslušnosti stanovená tímto nařízením.

[9] V projednávaném případě Nejvyšší soud nemohl přehlédnout, že na věc dopadá zvláštní úprava oddílu 3 kapitoly II nařízení Brusel I bis. Možnost volby příslušného soudu ve věcech týkajících se pojištění je omezena články 15 a 25 odst. 4 nařízení Brusel I bis tak, aby nedocházelo k narušení systému pravidel obligatorní příslušnosti tím, že pojistitel vnutí slabší straně pro sebe výhodnou volbu příslušného soudu.

[10] V poměrech projednávané věci nesplňuje prorogační doložka obsažená v článku 19 pojistných podmínek náležitosti žádného z kritérií vymezených v článku 15 nařízení Brusel I bis. Nezbývá tedy, než postupovat podle článku 14 odst. 1 nařízení Brusel I bis, který umožňuje pojistiteli žalovat pojistníka pouze u soudů toho členského státu, v němž má žalovaný bydliště. Přičemž žalovaná má sídlo ve Slovenské republice [k výkladu pojmu bydliště viz článek 63 odst. 1 písm. a) nařízení Brusel I bis].

[11] Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nejde o žádný z případů výlučné příslušnosti upravených v článku 24 nařízení Brusel I bis, není vyloučena možnost postupovat podle článku 26 odst. 1 nařízení Brusel I bis umožňujícího žalovanému podřídit se jurisdikci soudu zvoleného žalobcem a tím založit jeho pravomoc (mezinárodní příslušnost) [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 14/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].

[12] Pro spory ve věcech pojištění však platí, že soud, u něhož bylo zahájeno řízení, v němž nemá mezinárodní příslušnost podle nařízení Brusel I bis, se (vzhledem k cíli pravidel příslušnosti vyplývajícímu z oddílů 3 až 5 kapitoly II nařízení Brusel I bis, kterým je poskytnout zvýšenou ochranu straně považované za slabší) vždy ujistí, že si je žalovaný (který je slabší smluvní stranou a který je před ním žalován) plně vědom důsledků svého souhlasu s účastí na soudním řízení ve smyslu článku 26 nařízení Brusel I bis (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 20. 5. 2010, ve věci C-111/09, Česká podnikatelská pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, proti Michalu Bilasovi, odst. 32).

[13] V projednávané věci zatím nebylo žalobkyní zahájeno řízení ve věci samé a žalované nebyla doručena žaloba. Postup podle článku 26 nařízení Brusel I bis proto v této chvíli není možný.

[14] Jelikož není dána pravomoc soudů České republiky, nejsou ani splněny podmínky pro postup podle , a Nejvyšší soud proto nemohl určit, který soud je místně příslušný k projednání a rozhodnutí věci.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. 4. 2024

JUDr. Marek Doležal předseda senátu