Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 86/2024

21 Cdo 86/2024-155

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobkyně P. K., zastoupené JUDr. Zdeňkou Doležílkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě – Nové Bělé, Ovesná č. 356/7, proti žalované SUNGWOO HITECH s. r. o. se sídlem v Ostravě – Hrabové, Na Rovince č. 895, IČO 26869918, zastoupené JUDr. Jaroslavem Brožem, MJur, advokátem se sídlem v Brně, Marie Steyskalové č. 767/62, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. května 2023, č. j. -109, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

Odůvodnění:

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 2023, č. j. -109, není přípustné podle ustanovení , neboť není splněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v tomto ustanovení, podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolatelka má dovolání za přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného práva, „zda je zaměstnavatel oprávněn dát zaměstnanci výpověď z pracovního poměru z důvodu podle pro dlouhodobou zdravotní nezpůsobilost k výkonu dosavadní práce, jestliže byl zaměstnanec z dosavadní práce převeden na jinou práci, kterou je zdravotně schopen vykonávat a kterou vykonává i v době výpovědi z pracovního poměru“. Podle mínění dovolatelky se tak práce operátorky – administrativní pracovnice stala její „dosavadní prací ve smyslu “, a odvolací soud se tak při řešení této otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, zejména od závěrů vyplývajících z rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2013, sp. zn. , ze dne 7. 2. 2023, sp. zn. , a ze dne 27. 7. 2022, sp. zn. .

Napadený rozsudek odvolacího soudu je [v závěru, že rozhodující je nezpůsobilost žalobkyně k výkonu sjednaného druhu práce (operátor výroby 3)] v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 7. 2. 2023, sp. zn. (na který odkazuje sama žalobkyně), uzavřel, že k výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení smí zaměstnavatel přistoupit, jen jestliže zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, který nebyl způsoben pracovním úrazem, nemocí z povolání nebo ohrožením nemocí z povolání, pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost konat dále dosavadní práci. Dosavadní prací je třeba rozumět „práci sjednanou v pracovní smlouvě“.

Poukazuje-li dovolatelka na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2013, sp. zn. , přehlíží, že jeho závěr o tom, že „odpadl“ důvod výpovědi, byl vysloven za předpokladu, že došlo k převedení zaměstnance na jinou vhodnou práci podle ustanovení . V nyní posuzované věci však odvolací soud vyslovil a odůvodnil právní závěr, že „nedošlo k převedení žalobkyně podle , případně podle ZP“, stejně tak jako právní závěr, že smyslem a účelem nařízení zaměstnavatele nebyla trvalá změna pracovního poměru ve vztahu k druhu práce, a že ke změně sjednaného druhu práce nedošlo ani konkludentně; vůči tomuto právnímu posouzení odvolacího soudu však dovolatelka žádný dovolací důvod neformuluje.

Pokud dovolatelka namítá, že odvolací soud v rozporu se závěry přijatými v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. nevzal v úvahu ustanovení § 3 odst. 2 antidiskriminačního zákona, je nutno konstatovat, že Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí vysvětlil, že v případě, že se zaměstnanec domáhá některého z nároků vyplývajících z práva na rovné zacházení, má v občanském soudním řízení procesní povinnost jednak tvrdit, že určitým jednáním zaměstnavatele byl (je) ve srovnání s jinými (ostatními) zaměstnanci znevýhodněn, včetně údaje o tom, v čem konkrétně jeho znevýhodnění spočívá, a k tomu kumulativně – že pohnutkou (motivem) takového jednání zaměstnavatele je některý ze stanovených diskriminačních důvodů. Dále platí, že může-li se oprávněný účastník rozhodnout, zda se neplatnosti právního jednání vůbec dovolá, pak musí být v pracovněprávních vztazích respektováno též to, pro jaké vady namítal neplatnost právního jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2019, sp. zn. , uveřejněný pod č. 79/2020 ve Sb. rozh. obč.). Dovolatelka však v řízení před soudy nižších stupňů nepřednesla tvrzení o důvodech neplatnosti předmětné výpovědi spočívajících v diskriminaci z důvodu zdravotního postižení. V tomto ohledu proto v dovolání nebyl (a ani být nemohl) vymezen způsobilý dovolací důvod ( ) způsobem uvedeným v ustanovení Jestliže totiž žalobkyně uvedenou námitku neuplatnila v odvolacím řízení, a odvolací soud se jí proto nezabýval, nemůže jeho rozhodnutí spočívat na nesprávném právním posouzení věci, pokud s touto námitkou přichází dovolatelka až v dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. , ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. , nebo ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. ).

Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle ustanovení odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ve spojení s , a Žalovaná se sice vyjádřila k dovolání žalobkyně, vyjádření však bylo stručné a obecné, bez vztahu ke konkrétnímu obsahu dovolání. Náklad na ně vynaložený nelze proto považovat za potřebný k účelnému bránění práva.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. 3. 2024

JUDr. Pavel Malý předseda senátu