Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3197/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Davida Uhlíře a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Jiřího Břinčila, zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2021 č. j. -149, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Výše označený stěžovatel podal v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen " "), ústavní stížnost. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces dle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, právo na zákaz diskriminace dle d (dále jen " "), na rovnost účastníků dle y a právo na náhradu škody způsobenou nesprávným úředním postupem dle y.

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí, stěžovatel se žalobou domáhal částky 200 000 Kč včetně příslušenství, jako náhrady za nemajetkovou újmu způsobenou mu nepřiměřenou délku soudního řízení. Nalézacím soudem byla žalované uložena povinnost zaplatit stěžovateli částku 75 158 včetně příslušenství (výrok I.), žaloba co do částky 124 842 včetně příslušenství byla soudem zamítnuta (výrok II.) a soud rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). Odvolací soud na základě odvolání žalované tento rozsudek změnil ve vyhovujícím výroku ve věci samé (výrok I.) tak, že žalobu zamítl ještě do částky 23 908 Kč s příslušenstvím a jinak rozsudek potvrdil.

3. Stěžovatel výrok I. rozsudku odvolacího soudu napadl dovoláním k Nejvyššímu soudu s tím, že tímto výrokem bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby v meritu věci, a to v rozsahu částky 100 000 Kč včetně příslušenství. Nejvyšší soud dovolání výše citovaným usnesením odmítl dle s tím, že stěžovatel mohl dovoláním napadnout subjektivně přípustně pouze výrok I. rozsudku odvolacího soudu v části, v níž bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby v meritu, tedy pouze do částky 23 908 Kč.

4. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá nesprávnou aplikaci Nejvyšším soudem na daný případ. Stěžovatel zastává názor, že přípustnost dovolání není vázána na zamítavý výrok rozhodnutí, ale je vázána na rozhodnutí jako celek (tedy součet vyhovujícího a zamítavého výroku), kdy tento součet musí překročit částku 50 000 Kč.

5. Ústavní soud je podle y ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Právní hodnocení skutkových okolností případu a výklad právních norem je primárně věcí obecných soudů. Ústavní soud je oprávněn k zásahu pouze v případech flagrantního ignorování příslušné kogentní normy, případně pokud rozhodnutí představuje zjevné a neodůvodněné vybočení ze standardů právního výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, případně je-li dokonce výrazem interpretační svévole, jemuž chybí jakékoliv smysluplné odůvodnění. Taková pochybení však Ústavní soud v napadeném rozhodnutí neshledal.

6. Pro posouzení přípustnosti dovolání dle ustanovení , písm. c) z hlediska finančního limitu, je třeba považovat za rozhodnou výši peněžitého plnění, jež byla předmětem odvolacího řízení, avšak pouze v rozsahu, jenž může být rozhodnutím dovolacího soudu dotčen, tedy, o němž bylo rozhodnuto dovoláním napadeným výrokem. I přes námitky stěžovatele Ústavní soud shledává, že dovolací soud správně aplikoval předmětné ustanovení a předmět řízení omezil na částku 23 908 Kč s příslušenstvím. Právní závěr o nepřípustnosti dovolání řádně odůvodnil ve svém usnesení.

7. Ústavnímu soudu vzhledem k výše uvedenému nezbývá než uzavřít, že ve věci neshledal důvod ke svému zásahu do soudního rozhodování. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. července 2022

David Uhlíř, v. r.

předseda senátu