Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 475/2024

30 Cdo 475/2024-139

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobkyně G. S., zastoupené Ing. Mgr. et. Mgr. Janem Siostrzonkem, LL.M., MBA, advokátem se sídlem v Ostravě, U Cementárny 1303/16, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 211 308 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 8. 2023, č. j. -112, takto:

Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 211 308 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. , které trvalo 8 let a 3 měsíce. Žalovaná v rámci předběžného projednání nároku uhradila žalobkyni částku 78 750 Kč.

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 16. 12. 2022, č. j. -86, zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku ve výši 211 308 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 211 308 Kč ode dne 5. 8. 2022 do zaplacení (výrok I), a uložil žalobkyni zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč (výrok II).

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem ze dne 9. 8. 2023, č. j. -112, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu včasně podaným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “, odmítl.

Nejvyšší soud opakovaně konstatuje, že stanovení formy nebo výše přiměřeného zadostiučinění je především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího. Přípustnost dovolání nemůže založit pouhý nesouhlas s výší přisouzeného zadostiučinění, neboť ta se odvíjí od okolností každého konkrétního případu a nemůže sama o sobě představovat otázku hmotného práva ve smyslu Dovolací soud při přezkumu výše zadostiučinění v zásadě posuzuje právní otázky spojené s výkladem podmínek a kritérií obsažených v , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění , přičemž výslednou částkou se zabývá až tehdy, byla-li by vzhledem k aplikaci tohoto ustanovení na konkrétní případ zcela zjevně nepřiměřená, což v případě žalobkyně není. Jinými slovy, dovolací soud posuzuje v rámci dovolacího řízení, jakožto řízení o mimořádném opravném prostředku, jen správnost základních úvah soudu, jež jsou podkladem pro stanovení výše přiměřeného zadostiučinění (tedy např. to, zdali byly splněny podmínky pro snížení přiměřeného zadostiučinění z důvodu obstrukčního chování účastníka, nikoliv již to, zda v důsledku aplikace tohoto kritéria měly soudy přiměřené zadostiučinění snížit o 10 %, o 20 % nebo o 30 % – srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. ).

Dovolání není proto přípustné podle ani stran námitek žalobkyně co do posouzení kritéria postupu orgánů veřejné moci, neboť v rámci něj se žalobkyně zjevně domáhá jen revize jeho procentního promítnutí do základní částky zadostiučinění. Nadto prodloužení řízení v důsledku tzv. kvalifikovaných kasací je možné pouze v případě, kdy pochybení soudu nižšího stupně, spočívající v zásadním porušení procesních předpisů, přímo plyne z kasačního rozhodnutí jako zásadní důvod pro jeho zrušení (srov. část IV písm. c/ stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. , uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 58/2011, dále jen „Stanovisko“, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2019, sp. zn. , nebo ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. ). To však v daném případě ze skutkových zjištění nevyplývá.

Námitka žalobkyně týkající se prodlení při vypracování znaleckých posudků rovněž přípustnost dovolání podle nezakládá. Jestliže odvolací soud tuto dobu zahrnul do celkové délky řízení, která se následně promítla v základní částce zadostiučinění, postupoval v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. ). Zohledněním dané okolnosti se navíc žalobkyně znovu, a z hlediska přípustnosti dovolání nerelevantně, domáhá revize procentního zohlednění daného kritéria v rámci základní částky zadostiučinění.

Otázka složitosti řízení přípustnost dovolání podle nezakládá, neboť ohledně ní nepředstavuje rozsudek odvolacího soudu jiné řešení, než jakého bylo dosaženo v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud odvolací soud přihlédl k počtu instancí, jakož i složitosti skutkové dané potřebou vypracování znaleckých posudků a provedení dalších důkazních prostředků, neboť je zjevné, že všechny tyto okolnosti se musely určitým způsobem na délce řízení projevit v porovnání se situací, kdy by v řízení přítomny nebyly (srov. část IV písm. a/ Stanoviska, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2016, sp. zn. , a ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. ). Nesouhlas žalobkyně s hodnocením daného kritéria odvolacím soudem je pak prostou polemikou s váhou, kterou daným okolnostem odvolací soud při jejich zhodnocení přiřknul a která se projevila v procentuálním zhodnocení dopadu daného kritéria do základní částky odškodnění. Ten však, jak již bylo výše vysvětleno, přípustnost dovolání ve smyslu nezakládá.

Žalobkyně napadla dovoláním rozsudek odvolacího soudu také ve výroku II o nákladech odvolacího řízení a ve výroku I, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen ve výroku pod bodem II o nákladech řízení před soudem prvního stupně, podle však dovolání není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 3. 2024

JUDr. Pavel Simon předseda senátu