Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 2154/2023

27 Cdo 2154/2023-929

USNESENÍ

MOL Česká republika, s. r. o.

L. H.,

zastoupenému Mgr. Martinem Tománkem, advokátem, se sídlem v Jindřichově Hradci, Pravdova 837, PSČ 377 01, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 10. 2012, č. j. a -342, a o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 1. 2011, č. j. -186, a proti směnečnému platebnímu rozkazu Krajského soudu v Brně ze dne 9. 11. 1999, č. j. -11, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání

žalovaného

proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 11. 2022, č. j. -788, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

[1] Krajský soud v Brně usnesením ze dne 21. 1. 2022, č. j. -690, zamítl žalobu pro zmatečnost podanou žalovaným proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 10. 2012, č. j. a -342 (výrok I.), zamítl žalobu pro zmatečnost podanou žalovaným proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 1. 2011, č. j. -186, a proti směnečnému platebnímu rozkazu Krajského soudu v Brně ze dne 9. 11. 1999, č. j. -11 (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).

[2] Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaného v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání.

[4] Nejvyšší soud dovolání v části směřující proti výrokům napadeného usnesení, jimiž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, odmítl jako objektivně nepřípustné podle a , (dále též jen „ “).

[5] Ve zbývajícím rozsahu Nejvyšší soud dovolání odmítl podle a 2 jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

[6] Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle něhož žaloba pro zmatečnost směřující proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 10. 2012, č. j. a -342, není podle přípustná. Dovolatel má za to, že usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 10. 2012, č. j. a -342, je „pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo … zastaveno odvolací řízení“.

[7] Dovolatel však přehlíží, že žalobou pro zmatečnost napadeným usnesením Vrchní soud v Olomouci potvrdil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 6. 2012, č. j. -283, kterým bylo zastaveno řízení o odvolání dovolatele proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 1. 2011, č. j. -186.

[8] Rozhodnutí odvolacího soudu [v otázce nepřípustnosti žaloby pro zmatečnost podle , ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. Čl. II bod 6. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) proti rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení] je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2006, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 25/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2008, sp. zn. , ze dne 30. 9. 2014 sp. zn. , a ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. ) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

[9] Dovolatel dále napadá závěr odvolacího soudu, podle něhož posoudil podání doručené Krajskému soudu v Brně dne 8. 6. 2015 jako žalobu pro zmatečnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 1. 2011, č. j. -186, a zároveň proti směnečnému platebnímu rozkazu Krajského soudu v Brně ze dne 9. 11. 1999, č. j. -11, nikoli jako žalobu na obnovu řízení.

[10] K tomu Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 9. 10. 2015, sp. zn. , formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož se (v ustanovení ) soudu ukládá posuzovat procesní úkon účastníka bez zřetele k tomu, jak jej účastník označil, nebo zda jej vůbec označil, neumožňuje se mu však, aby „domýšlel“ obsah úkonu nebo z obsahu úkonu činil závěry, které z něj ve skutečnosti nevyplývají. Podle obsahu a nikoli jen podle označení se posuzují také jednotlivé náležitosti procesního úkonu.

[11] V usnesení ze dne 13. 7. 2017, sp. zn. , pak Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého:

1) Žaloba na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost jsou mimořádné opravné prostředky, kterými lze napadnout ze zákonem stanovených důvodů pravomocná rozhodnutí soudu, pokud to zákon připouští. Žaloba na obnovu řízení slouží k uplatnění tvrzení a důkazů, které objektivně nemohl před pravomocným rozhodnutím účastník uplatnit. Důvody pro obnovu řízení jsou uvedeny v a dopadají do skutkových zjištění soudu, kdy skutkový stav nebyl zjištěn správně nebo úplně a tyto důvody jsou natolik zásadní, že pravomocné rozhodnutí nemůže vzhledem k těmto okolnostem obstát. Oproti tomu žaloba pro zmatečnost je určena pro nápravu mimořádných procesních pochybení. Důvody žaloby pro zmatečnost jsou vyjmenovány v a týkají se závažných procesněprávních vad, které představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, kdy je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková rozhodnutí byla dodatečně odstraněna, bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná.

2) Z uvedeného vyplývá, že každá z uvedených žalob slouží k jinému účelu (nápravě jiného pochybení) a nelze je proto vzájemně zaměňovat. Žalobou na obnovu řízení se proto nelze domáhat nápravy případných procesněprávních vad, a naopak žalobou pro zmatečnost se nelze domáhat nápravy případných pochybení ve zjištění skutkového stavu věci. Proti témuž pravomocnému rozhodnutí lze tudíž podat obě žaloby, ovšem za předpokladu, že každá z nich bude podána z jiného (způsobilého) důvodu (tj. žaloba pro obnovu řízení z důvodů uvedených v ustanovení a žaloba pro zmatečnost z důvodů uvedených v ustanovení ).

3) Namítá-li navrhovatel v podané žalobě na obnovu řízení procesněprávní vadu, pak je třeba učinit závěr, že k nápravě takovéto vady řízení – kdyby byla dána – slouží podle žaloba pro zmatečnost, nikoliv žaloba na obnovu řízení. V takovém případě navrhovatel zvolil nesprávný způsob ochrany svého práva a soud žalobu zamítne.

[12] V poměrech projednávané věci dovolatel označil podání ze dne 5. 6. 2015 jako „Žaloba pro zmatečnost – doplněk č. 1“, výslovně v podání uvedl zmatečností důvod, a to že „žalobce neměl způsobilost být účastníkem řízení“, který označil i konkrétním ustanovením Dále dovolatel na výzvu Krajského soudu v Brně ze dne 8. 10. 2021, č. j. -620, opětovně potvrdil, že trvá na žalobě pro zmatečnost jak proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 10. 2012, č. j. a -342, tak proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 1. 2011, č. j. -186, a zároveň proti směnečnému platebnímu rozkazu Krajského soudu v Brně ze dne 9. 11. 1999, č. j. -11.

[13] Závěr odvolacího soudu, podle něhož podání dovolatele ze dne 5. 6. 2015 doručené Krajskému soudu v Brně dne 8. 6. 2015 „neumožňuje jiné posouzení, než jako žaloba pro zmatečnost“, je proto v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu.

[14] Namítá-li dovolatel vadu řízení spočívající v tom, že měl být poučen o skutečnosti, že jeho dvě podání doručená Krajskému soudu v Brně dne 31. 12. 2012 a dne 8. 6. 2015 soud rozdělí na dvě samostatné žaloby pro zmatečnost, a o tom, že první z těchto žalob pro zmatečnost je nepřípustná podle , pomíjí, že k vadám řízení (jsou-li skutečně dány) přihlíží dovolací soud jen, je-li dovolání přípustné; vada řízení sama o sobě není způsobilá přípustnost dovolání založit, neboť není způsobilým dovolacím důvodem ( ).

[15] Nadto lze uzavřít, že rozhodnutí soudů uvedenou vadou netrpí, neboť podání doručené Krajskému soudu v Brně dne 8. 6. 2015 výslovně směřovalo proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 1. 2011, č. j. -186, a proti směnečnému platebnímu rozkazu Krajského soudu v Brně ze dne 9. 11. 1999, č. j. -11, což dovolatel v reakci na výzvu soudu potvrdil. Soudy proto tuto žalobu správně posuzovaly samostatně, bez ohledu na podání doručené Krajskému soudu v Brně již dne 31. 12. 2012, které jako žaloba pro zmatečnost směřovalo proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 10. 2012, č. j. a -342.

[16] Stejně tak není součástí poučovací povinnosti obecných soudů (definované obecně v ) poučení o tom, že žalobce může žalobu změnit ( ) a domáhat se jiného nároku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. ). Do poučovací povinnosti soudů nepatří návod, co by účastník měl nebo mohl v daném případě dělat, aby dosáhl žádaného účinku (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 3. 1998, sp. zn. ). Důvod žaloby pro zmatečnost navíc může být měněn jen v průběhu trvání lhůty k podání žaloby (srov. ).

[17] Dovolatel v dovolání navrhuje odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení ( ), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Nejvyšší soud se proto tímto návrhem nezabýval.

[18] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o , a , když dovolání žalovaného bylo odmítnuto, žalobkyni však podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly. Vyjádření žalobkyně k dovolání obsahuje pouhé obecné přitakání závěrům odvolacího soudu. Nejvyšší soud proto nepovažuje náklady vynaložené na takový úkon právní služby za účelně vynaložené a žalobkyni náhradu nákladů dovolacího řízení vůči žalovanému nepřiznal.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 3. 2024

JUDr. Marek Doležal předseda senátu