Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 232/2024

33 Cdo 232/2024-114

USNESENÍ

APIX s. r. o.,

S. F.,

zastoupené opatrovnicí JUDr. Andreou Židovou, advokátkou se sídlem Most, Bělehradská, o 300 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 3. 2023, č. j. -70, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované na nákladech dovolacího řízení náklady na zastupování žalované v dovolacím řízení, jež jsou splatné na účet Okresního soudu v Mostě a o jejichž výši a o lhůtě splatnosti rozhodne soud prvního stupně samostatným usnesením.

Odůvodnění:

Okresní soud v Mostě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 7. 9. 2022, č. j. -38, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 300 000 Kč se smluvním úrokem za dobu od 10. 6. 2013 do 10. 6. 2018 ve výši 60 000 Kč, s úrokem z prodlení za dobu od 11. 6. 2018 do 7. 9. 2022 ve výši 29 042,69 Kč a dále s ročním úrokem z prodlení ve výši dvojnásobku diskontní sazby vyhlášené Českou národní bankou počítaným z částky 300 000 Kč od 8. 9. 2022 do zaplacení, zastavil částečně řízení o smluvní pokutě ve výši 132 658 Kč a ve výši 12 % ročně z částky 300 000 Kč od 17. 12. 2022 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Ústí nad Labem (odvolací soud) rozsudkem ze dne 23. 3. 2023, č. j. -70, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 300 000 Kč s příslušenstvím zamítl, rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů a o poplatkové povinnosti.

Dovolání, jež žalobkyně podala proti uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné.

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle , v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Z právní úpravy přípustnosti dovolání podle (předpokladů přípustnosti dovolání) vyplývá, že v konkrétním případě může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem předvídaných kritérií přípustnosti dovolání; splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně bylo naplněno kritérium jiné. Vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, proto není řádné, bylo-li provedeno označením (volbou) několika v úvahu přicházejících alternativ přípustnosti dovolání pro jednu právní otázku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. , přičemž ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. , a závěry usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. ).

Dovolatelka sice ohlašuje, že splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřuje v tom, že napadený rozsudek „závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, případně je dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“, avšak ve vztahu k dovolacímu přezkumu předestřené otázce nespecifikuje (a tento údaj se nepodává z celého obsahu dovolání - ), o jaký případ přípustnosti dovolání jde. Žalobkyně tak nedostála požadavku vyplývajícímu z (aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání), což zakládá důvod pro odmítnutí dovolání, nelze-li v dovolacím řízení pro tuto vadu pokračovat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013, sen. zn. ).

Byť žalobkyně nevymezila řádně přípustnost dovolání, je z obsahu dovolání zřejmé, že zpochybňuje správnost závěru odvolacího soudu, zda smlouva uzavřená mezi účastníky podléhá právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru.

Touto otázkou se Nejvyšší soud zabýval v rozsudku ze dne 28. 3. 2023, sp. zn. , v němž sice posuzoval smlouvu uzavřenou za účinnosti , , nicméně závěry v něm uvedené se týkaly i smluv uzavřených podle úpravy , obchodního zákoníku. Tyto závěry, jež se uplatní i v projednávané věci, lze shrnout následovně:

- Zákon o spotřebitelském úvěru zapracovává směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Předmětem úpravy je (i) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, (ii) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a (iii) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru. - Smlouva o spotřebitelském úvěru není samostatným smluvním typem. Základními definičními složkami pojmu spotřebitelský úvěr jsou (i) financování (aktivní či pasivní formou), (ii) jeho poskytování či zprostředkování a (iii) spotřebitel. - Naplnění uvedených definičních znaků znamená posoudit, zda se jedná o finanční službu (úvěr, peněžitá zápůjčka, odklad platby a podobně) a zda je tato (finanční) služba spotřebiteli „poskytnuta nebo zprostředkována“. - Již v rozsudku ze dne 21. 9. 2007, č. j. -50, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 12/2007, Nejvyšší správní soud uvedl, že k podnikání je způsobilý pouze podnikatel ve smyslu , obchodního zákoníku (dále jen jako „obch. zák.“). Na ty, kdo status podnikatele nemají (nedisponují potřebným oprávněním), pamatuje obch. zák. a obchodní zákoník se na ně zásadně nevztahuje. Uvedené ustanovení vychází z principu, že nelze činit rozdíl mezi osobami podnikajícími oprávněně a neoprávněně co do obligačních následků jejich úkonů. Stejně např. pro posouzení odpovědnosti za škodu není rozhodující, zda provozovatel má činnost, při jejímž uskutečňování ke škodě došlo, tuto zapsanou v obchodním rejstříku či nikoli. Kdo však podniká bez příslušného živnostenského nebo jiného veřejnoprávního oprávnění, porušuje veřejné právo; není tím však zbaven schopnosti uzavírat smlouvy, tedy obchodovat. Oba aspekty, tj. veřejnoprávní a soukromoprávní, je třeba odlišovat. - Absence příslušného oprávnění k poskytování spotřebitelských úvěrů nemá sama o sobě vliv na povahu či platnost smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr.

Závěr odvolacího soudu, že absence příslušného oprávnění k podnikání žalobkyně nemá vliv na platnost smlouvy uzavřené se žalovanou (nebylo zpochybněno, že ta smlouvu uzavírala jako spotřebitelka), je s výše uvedeným v souladu.

Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání žalobkyně odmítl ( ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl Nejvyšší soud podle věty první, , a , tedy tak, že žalovaná má právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, a to i tehdy, byla-li v řízení zastupována advokátem, kterého jí ustanovil soud ve smyslu ustanovení , přičemž je třeba naplnit požadavek vyplývající z , že ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, je povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2009, sp. zn. , uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 109/2010).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 3. 2024

JUDr. Pavel Horňák předseda senátu