Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1387/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky CZ IZOLACE, s. r. o., se sídlem Blanická 834/140, Ostrava, zastoupené Mgr. Renátou Pešlovou, advokátkou se sídlem Přívozská 703/10, Ostrava, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 3. 2022 č. j. -19, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo porušeno její právo na soudní ochranu zaručené d (dále jen " ").

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí, stěžovatelce byla Finančním úřadem pro Moravskoslezský kraj vyměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období III. čtvrtletí roku 2017 ve výši 10 450 Kč. Odvolání proti platebnímu výměru bylo Odvolacím finančním ředitelstvím zamítnuto. Podnět k přezkoumání rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství neshledalo Generální finanční ředitelství důvodným. Stěžovatelka podala proti sdělení o nezahájení přezkumného řízení správní žalobu, která byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2019 č. j. -40 odmítnuta. Kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze byla Nejvyšším správním soudem v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítnuta.

3. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadených rozhodnutí účelná, samotným účastníkům řízení jsou všechny skutečnosti známy.

4. V podané ústavní stížnosti stěžovatelka vyzývá Ústavní soud, aby revidoval své stanovisko ze dne 19. 12. 2000 sp. zn. . Uvádí, že od doby vydání předmětného stanoviska došlo k výrazné změně zákonů (byly přijaty , daňový řád, a č. , ) a k posunu ve vnímání vztahu občana a veřejné moci. Má za to, že od roku 2000 došlo k enormnímu nárůstu povinností daňových subjektů a přibylo postupů regulovaných pouze interními pokyny správce daně. Náprava prostřednictvím správního soudnictví není dle stěžovatelky dostatečně rychlá a efektivní; ve srovnání s ochranou v rámci přezkumného řízení je nákladná, a tedy méně přístupná. Stěžovatelka proto uzavírá, že existuje subjektivní právo na zahájení postupu podle daňového řádu, přičemž sdělení tomu, kdo dal podnět podle daňového řádu, je nutno chápat jako správní rozhodnutí sui generis.

5. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

6. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu . Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního a ve které může Ústavní soud rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.

7. Ústavní soud konstatuje, že rozdělení procesních institutů na opravné prostředky chránící subjektivní veřejná práva daňových subjektů a nápravné prostředky správního dozoru chránící objektivní zákonnost považuje Ústavní soud za zcela udržitelné a nespatřuje žádný důvod k přehodnocení ustálené a dlouhodobé judikatury Nejvyššího správního soudu týkající se výkladu § 121 odst. 4 daňového řádu.

8. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené uzavírá, že naříkaná základní práva stěžovatelky napadeným rozhodnutím porušena nebyla. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. června 2022

Vojtěch Šimíček, v. r.

předseda senátu