Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 335/2024

29 Cdo 335/2024-305

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobkyně L. P., zastoupené Mgr. Jiřím Mulačem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Riegerova 2668/6, PSČ 370 10, proti žalovanému T. K., zastoupenému Mgr. Tomášem Výborčíkem, advokátem, se sídlem v Kladně, Huťská 1383, PSČ 272 01, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. října 2023, č. j. -219, takto:

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích směnečným platebním rozkazem ze dne 28. února 2019, č. j. -13, uložil žalovanému (T. K.), aby zaplatil žalobkyni (L. P.) směnečný peníz ve výši 1.500.000,- Kč s 6% úrokem od 1. ledna 2019 do zaplacení, směnečnou odměnu 5.000,- Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 119.170,- Kč. Směnečný platební rozkaz vydal na základě směnky vlastní vystavené žalovaným na řad žalobkyně dne 4. prosince 2015 v XY, na směnečnou sumu 1.500.000,- Kč, splatné v XY dne 31. prosince 2018 (dále jen „směnka“).

Rozsudkem ze dne 10. ledna 2023, č. j. -193, Krajský soud v Českých Budějovicích k námitkám žalovaného ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů námitkového řízení (výrok II.) a o náhradě nákladů řízení státu (výrok III.).

Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 10. října 2023, č. j. -219, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé a ve výroku o náhradě nákladů řízení státu (první výrok), změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů námitkového řízení částku 173.510,- Kč (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).

Odvolací soud – vycházeje ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a odkazuje na ustanovení , (dále jen „ “), na ustanovení , (dále jen „o. z.“), a na ustanovení čl. I. , , , a , zákona směnečného a šekového (dále jen „ “), jakož i na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl k následujícím závěrům:

1) Směnka je platnou směnkou vlastní obsahující všechny zákonné náležitosti; původně byla vystavena jako blankosměnka s nevyplněnými údaji data splatnosti a směnečné sumy, které mohly být doplněny na základě ujednání účastníků obsaženém ve směnečném vyplňovacím prohlášení ze dne 4. prosince 2015.

2) Dohoda o vyplnění blankosměnky není u, kterou by musel žalobce předložit soudu k návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu; majitel směnky musí soudu předložit a v žalobě specifikovat (jen) směnku, ze které právo uplatňuje, a povinnost jeho tvrzení je omezena na směnečnou jistinu a na ní zapsané doložky, popřípadě na další y nutné k výkonu práv ze směnky. Ohledně důvodu vystavení (kauzy) směnky ani způsobu jejího doplnění v případě, že byla vystavena jako blankosměnka, není žalobce povinen nic tvrdit.

3) Kauzální námitky žalovaného, podle nichž směnka zajišťovala jeho závazek vůči žalobkyni z titulu úhrady kupní ceny (označených) nemovitostí, jehož zánik (prostřednictvím hypotečního úvěru) současně tvrdil, byly vyvráceny. Naopak, v řízení bylo prokázáno, že směnka byla vystavena k zajištění pohledávky žalobkyně za žalovaným z titulu zápůjčky částky 1.500.000,- Kč.

Proto odvolací soud shledal rozsudek soudu prvního stupně věcně správným.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné podle ustanovení k řešení právní otázky, která dosud v rozhodovací činnosti dovolacího soudu nebyla (podle jeho názoru) zodpovězena, konkrétně, zda je směnečné vyplňovací prohlášení ve smyslu ustanovení věty první „další u nutnou k uplatnění práva, resp. u obligatorní k předloženému prvopisu vyplněné blankosměnky“ (tj. u, bez níž nemohl soud prvního stupně ve věci rozhodnout směnečným platebním rozkazem).

Dovolatel připomíná, že blankosměnka je vědomě neúplná , ve které úmyslně (a dočasně) schází některá z náležitostí platné směnky. K takové ě „náleží“ dohoda o směnečném vyplňovacím právu, ve které „vydavatel“ blankosměnky „ujednává/prohlašuje“, jakým způsobem může být blankosměnka vyplněna. Předložení směnečného vyplňovacího prohlášení (společně s prvopisem vyplněné blankosměnky) považuje za esenciální pro uplatnění práv ze směnky a zákonné vydání směnečného platebního rozkazu; v opačném případě totiž nemůže soud prvního stupně osvědčit, zda měl žalobce právo blankosměnku vyplnit a zda byla vyplněna správně (tj. zda byla soudu předložena platná směnka).

V poměrech projednávané věci ‒ pokračuje dovolatel ‒ uvedla žalobkyně soud prvního stupně v omyl ohledně povahy směnky a předložila mu „ve skutečnosti blankosměnku, jejíž platnost nemohl z předložených listin osvědčit“.

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně považuje dovolání za nedůvodné a navrhuje, aby je Nejvyšší soud odmítl, popřípadě po věcném projednání zamítl.

Dovolání žalovaného, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení , Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení a 2

Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž napadené rozhodnutí spočívá a podle něhož žalobce nebyl povinen předložit společně s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu rovněž směnečné vyplňovací prohlášení, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, jak ji shrnul (v poslední době) např. v důvodech usnesení ze dne 17. března 2022, sp. zn. ).

Nejvyšší soud v této souvislosti již v řadě svých rozhodnutí vysvětlil, že směnka je v právní teorii obvykle definována jako dlužnický dokonalý cenný papír, jímž za předpokladu splnění přísných formálních náležitostí vzniká přímý, bezpodmínečný, nesporný a abstraktní závazek určité osoby zaplatit majiteli směnky v určitém místě a čase stanovenou peněžitou částku. I když se vystavení směnky zpravidla opírá o určitý důvod (kauzu), vzniká ze směnky specifický (směnečný) právní vztah, jehož abstraktní charakter tkví v tom, že právní důvod (kauza) není pro jeho existenci významný a ze směnky nevyplývá. Směnečný závazek je přitom zcela samostatný a oddělený od případného závazku, který byl původem jeho vzniku. Okolnost, že podle dohody účastníků je účelem směnky zajistit splnění určitého závazku, se pak projeví v okruhu tzv. kauzálních námitek, jimiž se dlužník ze zajišťovací směnky může bránit povinnosti ze směnky plnit (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 22. srpna 2002, sp. zn. , a ze dne 28. srpna 2008, sp. zn. , uveřejněné pod čísly 59/2004 a 77/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Současně platí, že majitel směnky nemusí při jejím předložení k placení ani při případném vymáhání plnění z ní dokazovat nic jiného, než že je majitelem platné směnky. Platná směnka je sama o sobě dostatečným důvodem pro vznik nároku na částku v ní uvedenou. Jestliže dlužník ze směnky popírá existenci závazku ze směnky plynoucího, nese v tom směru důkazní břemeno (srov. např. již důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2001, sp. zn. ).

Jinak řečeno, ani v situaci, kdy žalobce uplatňuje práva z y (zajišťovací směnky), která byla původně vystavena jako blankosměnka, nemusí v žalobě (návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu) tvrdit údaje o směnkou zajištěné pohledávce, případně o dalších okolnostech, jež vznik směnečné pohledávky doprovázely (např. zda předmětná směnka byla původně vystavena jako blankosměnka, jaký byl podle ujednání účastníků obsah uděleného vyplňovacího práva apod.). Ohledně těchto skutečností jej nezatěžuje ani břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní. Jestliže žalovaný směnečný dlužník hodlá založit obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu na námitkách nesprávného vyplnění blankosměnky, je pak na něm, aby ve včasných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu uvedl, jaká směnečná suma (popř. jiný chybějící údaj) měla být správně do blankosměnky doplněna a opodstatněnost takových námitek i prokázal (srov. též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2017, sen. zn. , rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. března 2018, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2020, sp. zn. ).

Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud doplňuje, že námitku, podle níž nemohl soud prvního stupně ve věci rozhodnout směnečným platebním rozkazem (proto, že žalobkyně spolu s originálem směnky nepředložila směnečné vyplňovací prohlášení), neuplatnil žalovaný (v rozporu s ustanovením ) ve včasných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními , a , když dovolání žalovaného Nejvyšší soud odmítl a žalovanému tak vznikla povinnost nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady dovolacího řízení. Ty v daném případě sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 16. ledna 2024), která podle ustanovení bodu 6., a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), činí (z tarifní hodnoty 1.505.000,- Kč) částku 14.340,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč ( advokátního tarifu); celkem činí 14.640,- Kč.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).

V Brně dne 29. 2. 2024

JUDr. Petr Gemmel předseda senátu