Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
120476.html
HTML · 0 B
No categories available
I.ÚS 1606/22
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Tomáše Lichovníka a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky Oľgy Vorlové, zastoupené Mgr. Markétou Pekařovou, advokátkou se sídlem v Kosmonosích, Tyršova 434/27, proti rozsudkům Nejvyššího soudu č. j. 26 Cdo 1040/2021 -216 ze dne 23. 3. 2022, Krajského soudu v Praze č. j. 24 Co 226/2020 -192 ze dne 18. 2. 2021 a Okresního soudu v Mladé Boleslavi č. j. 16 C 76/2020 -135 ze dne 12. 8. 2020, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Okresního soudu v Mladé Boleslavi, jako účastníků řízení, a Ludvíka Vorla, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka a vedlejší účastník jsou rozvedení manželé. Okresní soud v Mladé Boleslavi napadeným rozsudkem vyhověl žalobě vedlejšího účastníka a uložil stěžovatelce povinnost vyklidit rodinný dům a související pozemky, které byly soudním rozhodnutím po rozvodu manželství přikázány do jeho vlastnictví. Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) uvedený rozsudek rovněž napadeným rozsudkem potvrdil. Nejvyšší soud shledal dovolání stěžovatelky přípustné, leč nedůvodné; na základě výkladu § 768 občanského zákoníku jako otázky ve své praxi dosud neřešené sice korigoval právní závěry odvolacího soudu, nový právní náhled ovšem neměl vliv na výsledek řízení a stěžovatelčino dovolání zamítl.
2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelka jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1 , § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu (dále jen „zákon o Ústavním soudu zákon o Ústavním soudu “)] domáhá zrušení napadených rozhodnutí zejména pro porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 ve spojení s čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d (dále jen „Listina “).
3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
4. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť podle čl. 83 Ústav y je soudním orgánem ústavnosti, nikoliv součástí soustavy obecných soudů. Jeho pravomoc je tak založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení základních práv a svobod účastníků, zda bylo řízení vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
5. Právo na soudní ochranu a spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listin y garantuje jednotlivci možnost domáhat se stanoveným postupem ochrany svých práv před nezávislým a nestranným soudem. Stanovený postup (jakými konkrétními způsoby a procesními instituty lze právo na soudní a jinou právní ochranu realizovat) již není upraven ústavním pořádkem, nýbrž v procesních předpisech podústavního práva. Článek 37 odst. 3 Listin y k tomu na ústavní úrovni zaručuje účastníkům rovné postavení, tzv. rovnost zbraní.
6. V prostoru, který je rozhodovací činnosti Ústavního soudu vymezen, neshledal na straně obecných soudů nejmenší pochybení. Stěžovatelka je nadále nespokojena s výsledkem vypořádání společného jmění manželů a dovozuje právní následky, které z něj neplynou. Věc byla příkladně a svižně (zejména v prvních dvou stupních řízení) posouzena soudy všech tří instancí. Důvody, pro které obecné soudy její námitky neakceptovaly, jsou v napadených rozhodnutích přehledně a srozumitelně vyloženy. Skutková zjištění byla v zásadě nesporná, o ně se opírající právní závěry dotčených soudů jsou z hlediska zachování kautel ústavnosti zcela akceptovatelné; nenesou znaky protiústavní nepředvídatelnosti, svévole, extrémního interpretačního vykročení, iracionality ani jiného porušení zásad spravedlivého řízení. Subjektivně vnímaná nespravedlnost vedená představou stěžovatelky o doživotní záruce práva na bydlení (na užívání dotčených nemovitostí) navzdory rozvodu manželství a vypořádání společného jmění manželů Ústavní soud k zásahu přimět nemůže, neboť nemá v ústavním pořádku (jako ostatně ani na jiných místech právního řádu) oporu.
7. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. června 2022
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu