Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 141/2024

30 Cdo 141/2024-146

USNESENÍ

D. Š.

, zastoupené Mgr. Tomášem Krejčím,

advokátem se sídlem v Brně, Špitálka 539/23e, proti žalované

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 63 900 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2023, č. j. -109, takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

1. Žalobkyně se domáhala zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla být způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. . Posuzované dědické řízení bylo zahájeno dne 29. 11. 2001 a žalobkyně jako věřitelka v něm dne 7. 1. 2002 a dne 10. 5. 2002 uplatnila pohledávku v celkové výši 372 440 Kč. Dne 7. 3. 2011, s právní mocí ke dni 2. 4. 2011, bylo v řízení rozhodnuto o likvidaci dědictví, v rámci které byla žalobkyni vyplacena částka 12 976 Kč. Žalobkyně byla již před podáním žaloby za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení odškodněna, a to za období od 7. 1. 2002 do 30. 6. 2011 částkou 40 500 Kč a za období od 1. 7. 2011 do 18. 6. 2021 částkou 107 550 Kč. Podanou žalobou se nyní domáhala zadostiučinění ve výši 63 900 Kč s příslušenstvím za období od 7. 1. 2002 do 26. 7. 2012. Výši finančního zadostiučinění odvozuje od výše zadostiučinění přiznaného jinému věřiteli zůstavitele. V průběhu řízení před soudem prvního stupně vzala žalobkyně svou žalobu částečně zpět co do částky 1 800 Kč s příslušenstvím. V rámci předběžného projednání nároku žalovaná žalobkyni ničeho neuhradila s tím, že již dříve poskytnuté zadostiučinění je dostačující.

2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 19. 4. 2023, č. j. -71, řízení částečně, co do zaplacení částky 1 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 21. 10. 2022 do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení z částky 62 100 Kč od 21. 10. 2022 do 22. 10. 2022, zastavil (výrok I), dále žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 62 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 23. 10. 2022 do zaplacení zamítl (výrok II) a uložil žalobkyni nahradit žalované náklady řízení ve výši 900 Kč (výrok III).

3. Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II ve věci samé a v nákladovém výroku III potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalobkyni nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 900 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

4. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v celém rozsahu včasným dovoláním, jež však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “, odmítl.

5. Dovolání není podle přípustné pro otázku, zda má věřitel zůstavitele právo na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou dědického řízení již od okamžiku, kdy v rámci něj oznámí svou pohledávku, nebo až od okamžiku nařízení likvidace dědictví, neboť danou otázku posoudil odvolací soud v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, pokud dovodil, že se věřitel zůstavitele nestává účastníkem dědického řízení jen proto, že oznámí svou pohledávku za zůstavitelem dědickému soudu, ale až okamžikem, kdy se stane účastníkem řízení o likvidaci dědictví (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. ). Za dobu, kdy není účastníkem dědického řízení, mu nemůže ani svědčit právo na jeho přiměřenou délku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. ), a to zejména proto, že oznámení pohledávky za zůstavitelem je čistě procesním úkonem bez hmotněprávních účinků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. ), a předmětem dědického řízení v dané fázi proto žádná práva a povinnosti věřitele zůstavitele nejsou. Není tedy důvod, aby měl věřitel zůstavitele jakoukoli obavu o výsledek dědického řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. ). Pokud žalobkyně z dovoláním citované judikatury vyvozuje závěr, že náhrady újmy za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení se může bez ohledu na účastenství v posuzovaném řízení domáhat každý, kdo je takovým nesprávným úředním postupem přímo zasažen, je třeba uvést, že v rozsudku ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. , bodu 25, dospěl dovolací soud k závěru, že právo na zadostiučinění za nemajetkovou újmu nesvědčí ani vedlejšímu účastníkovi, tím méně pak svědčí tzv. třetím osobám, které se řízení přímo neúčastní. V rozsudku ze dne 4. 2. 2020, sp. zn. , bodu 27, pak bylo vysvětleno, že nároky z nesprávného úředního postupu může uplatnit i jiná osoba než účastník řízení, nejde-li však o nároky z nepřiměřené délky řízení.

6. Otázka, zda nárok věřitele zůstavitele na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou dědického řízení je co do maximální výše limitován částkou, které se věřiteli v dědickém řízení (či v rámci likvidace dědictví) dostalo, byla odvolacím soudem vyřešena v souladu s judikaturou soudu dovolacího a nezakládá přípustnost dovolání podle , pokud odvolací soud na základě skutkových zjištění uzavřel, že není důvodné, aby zadostiučinění za nemajetkovou újmu přesahovalo peněžité plnění, které se žalobkyni dostalo na uspokojení pohledávky v posuzovaném řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2018, sp. zn. , body 39 a 40, a ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. , uveřejněný pod č. 132/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud shodně se soudem odvolacím naopak zdůrazňuje, že žalovanou již poskytnuté zadostiučinění (žalobkyni bylo vyplaceno v souvislosti s nepřiměřenou délkou dědického řízení za dobu od právní moci rozhodnutí o likvidaci dědictví dne 2. 4. 2011 do 30. 6. 2011, tedy za pouhé tři měsíce, zadostiučinění ve výši 40 500 Kč) je násobně vyšší než částka, které se žalobkyni dostalo v rámci likvidace dědictví v posuzovaném řízení, a výrazně převyšuje i obvyklou výši poskytovaných náhrad nemajetkové újmy (srov. část VI stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. , uveřejněného pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

7. Žalobkyně napadla dovoláním rozsudek odvolacího soudu také ve výroku I, kterým odvolacím soud potvrdil nákladový výrok III rozsudku soudu prvního stupně, a ve výroku II o nákladech odvolacího řízení, podle však není dovolání proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení přípustné. Nejvyšší soud proto v tomto rozsahu dovolání žalobkyně odmítl jako objektivně nepřípustné.

8. K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání přípustné ( ).

9. O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle , části věty před středníkem a a zavázal žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem (žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem), přičemž žalovaná nedoložila výši svých hotových výdajů. Jde o paušální náhradu hotových výdajů podle , ve znění účinném od 1. 7. 2015 (viz čl. II bod 1 ve spojení s čl. VI ), ve výši 300 Kč ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. 3. 2024

JUDr. Pavel Simon předseda senátu