Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 482/2024

-154

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Hany Poláškové Wincorové a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobce P. B., zastoupeného Mgr. Tomášem Svobodou, advokátem se sídlem v Praze 5, Lublaňská 507/8, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 6 459 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2022, č. j. -90, takto:

I. Dovolání seodmítá.

Odůvodnění:

1. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 8. 12. 2021, č. j. -75, zamítl žalobu o zaplacení částky 6 459 000 Kč (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč (výrok II).

2. K odvolání žalobce Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 25. 5. 2022, č. j. -90, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

3. Zaplacení částky 6 459 000 Kč se žalobce domáhal jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu spočívající v psychické újmě, ztrátě důvěry v právní stát, pocitu, že obyčejný člověk nemá zastání, a to ani u orgánů, které jsou primárně k pomoci, službě a ochraně občanů určeny, že obyčejný člověk je vystaven libovůli orgánů činných v trestním řízení a může být kdykoliv bezdůvodně trestně stíhán, dehonestován, připraven o majetek apod. Takto specifikovaná nemajetková újma pak měla žalobci vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu Policie České republiky, Okresního ředitelství Pardubice spočívajícího v tom, že (a) policejní orgány nekonaly řádně ve věci žalobcova trestního oznámení o podezření ze spáchání trestného činu krádeže vedeného pod sp. zn. ORPA-9734/ČJ-13-2007 a věc odložily, aniž zahájily trestní stíhání, ačkoliv dle mínění žalobce skutkový stav věci odůvodňoval závěr, že jednáním konkrétní osoby byla naplněna skutková podstata trestného činu krádeže, čímž příslušný policejní orgán porušil povinnosti dané mu trestním řádem (dále jen „první trestní řízení“), (b) policejní orgány nekonaly řádně v přípravném řízení ve věci následně vedené proti žalobci u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. , protože vyhledávaly a zohledňovaly toliko důkazy, které měly svědčit o vině žalobce, a zásadní důkazy svědčící o jeho nevině zohledňovány nebyly nebo byly bagatelizovány, např. nenechaly vypracovat žalobcem navržený znalecký posudek na jeho bývalou manželku, ačkoliv její věrohodnost důvodně zpochybňoval aprokazoval její motivaci žalobce poškodit (dále jen „druhé trestní řízení“), a (c) policejní orgány nekonaly řádně ve věci žalobcova trestního oznámení o podezření ze spáchání trestného činu křivé výpovědi/křivého obvinění vedeného pod sp. zn. KRPE-57122/TČ-2013-170313-JK, jež rovněž nebylo řádně prověřeno a věc byla nedůvodně a nezákonně odložena (dále jen „třetí trestní řízení“).

4. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním, a to v obou jeho výrocích. Toto dovolání však Nejvyšší soud podle ustanovení , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „“, odmítl jako nepřípustné.

5. Nejvyšší soud nejprve konstatuje, že dovolání do části výroku I rozsudku odvolacího soudu, kterou byl potvrzen výrok II rozsudku soudu prvního stupně, a dále do výroku II není podle přípustné, neboť těmito výroky bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Pokud se žalobce řídil nesprávným poučením odvolacího soudu o přípustnosti dovolání, pak soudní praxe dlouhodobě dovozuje, že přípustnost dovolání takovým nesprávným poučením založena není (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. , nebo ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. ).

6. Ohledně dovolání proti výroku I rozsudku odvolacího soudu v části, kterou byl potvrzen výrok I rozsudku soudu prvního stupně o věci samé, se pak Nejvyšší soud zabýval jeho přípustností podle

7. Přípustnost dovolání podle nezakládá jediná v dovolání formulovaná otázka, zda odpovědnost žalované za nesprávný úřední postup je založena již tím, že trestní věc vedená u Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. (druhé trestní řízení) neměla být vůbec řešena jako trestný čin, neboť při jejím řešení se odvolací soud od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu neodchýlil, pokud uzavřel, že žalobcem vymezené jednání policejního orgánu v přípravném řízení, spočívající ve shromažďování a hodnocení důkazů, představuje činnost přímo směřující k vydání rozhodnutí, v jehož obsahu se bezprostředně odrazilo, a nemůže tak být nesprávným úředním postupem, a žalovaná by tedy mohla odpovídat pouze za vydání případného nezákonného rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2019, sp. zn. , nebo ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. ), jehož existenci však žalobce v řízení netvrdil a tato ani nevyšla v řízení najevo. V této souvislosti odvolací soud rovněž uzavřel, že pokud v odvolání žalobce nově uváděl, že „rozsudek Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. , jímž byl shledán vinným ze spáchání trestného činu, byl posléze Krajským soudem v Hradci Králové ‚revidován‘ a bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání a o tom, že věc bude nadále šetřena jako možný přestupek“, jedná se o nové (v odvolacím řízení) nepřípustné tvrzení, kterým se proto odvolací soud již nemohl věcně zabývat, neboť se nejedná o žádnou skutečnost vyjmenovanou v Tento další závěr odvolacího soudu však žalobce podaným dovolání nijak nezpochybnil.

8. Nákladový výrok není třeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. 2. 2024

JUDr. David Vláčil

předseda senátu