Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 236/2024

22 Cdo 236/2024-399

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce Z. N., zastoupeného Mgr. Jakubem Kučerou, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova 827/64, proti žalovaným 1) P. R., 2) I. S. a 3) E. W., zastoupeným JUDr. Pavlem Jiřičkou, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Pařížská 227/20, o zaplacení 336 686 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 10. 2023, č. j. -361, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Okresní soud v Ústí nad Labem (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. 12. 2022, č. j. -332, zamítl žalobu na zaplacení částky 336 686 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 336 686 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II a III).

2. K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 2. 10. 2023, č. j. -361, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).

3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezil s odkazem na , , (dále jen „ “) tak, že se odvolací soud při řešení otázky procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (např. rozhodnutí sp. zn. ). Nesouhlasil se závěrem, že nesplnil svou povinnost tvrzení, neboť v některých případech je možné dovozovat plnění povinnosti tvrzení i jinými způsoby než jen explicitním slovním vyjádřením, zejména v písemném podání účastníka. V řízení se domáhal náhrady nákladů, ke kterým byl v původním řízení vypracován znalecký posudek, jímž znalec společně s dalšími dvěma konzultanty posoudili obsah a výši jím údajně investovaných nákladů do nemovitosti a stvrdili jejich správnost. Nebylo podle něj pravdou, že se znalecký posudek týkal pouze stanovení ceny pro účely řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Dále rozporoval výpočet nákladů řízení v obou stupních. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek a rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dále navrhl, aby bylo žalovaným uloženo, aby nahradili náklady dovolacího řízení.

4. Žalovaní se k dovolání žalobce nevyjádřili.

5. Dovolání trpí vadami, pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení.

6. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

7. Podle –3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

8. Ústavní soud v nálezu ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. (dostupném na https://nalus.usoud.cz), zdůraznil, že u předpokladů přípustnosti dovolání podle musí Nejvyšší soud vždy předně posoudit, zda z dovolání plyne otázka hmotného nebo procesního práva, kterou má Nejvyšší soud řešit. Je-li v dovolání přítomna, zbývá zhodnotit, zda dovolatel vysvětlil, který ze čtyř možných předpokladů přípustnosti dovolání podle je naplněn a jak konkrétně je naplněn. Pokud například dovolatel tvrdí, že se odvolací soud odchýlil při řešení oné otázky hmotného či procesního práva od ustálené rozhodovací praxe, vymezí, která konkrétní rozhodnutí odvolací soud nerespektoval ve vztahu k oné otázce hmotného nebo procesního práva.

9. Dovolatel je tak povinen formulovat obecnou právní otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí spočívá; úkolem dovolacího soudu není zkoumat správnost postupu odvolacího soudu ohledně otázek specifických jen pro danou věc, které nemohou mít judikatorní přesah. Každý případ má totiž individuální rysy, a pokud by předpoklad přípustnosti dovolání měl směřovat jen k individuálnímu postupu soudu v konkrétní věci, pak by bylo možno takto odůvodnit přípustnost dovolání proti jakémukoliv rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí. To zákonodárce, který dovolání upravil jako mimořádný opravný prostředek, jistě neměl na mysli [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2023, sp. zn. (dostupné stejně jako níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu na www.nsoud.cz)].

10. V projednávané věci dovolatel nesouhlasil se závěrem nalézacích soudů, že v řízení nesplnil povinnost tvrzení, pokud odkazoval na „náklady podle znaleckého posudku“ s tím, že se měl odvolací soud při svém postupu odchýlit od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2020, sp. zn. , či např. rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. (uveřejněného pod č. 31/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní).

11. Žalobce však v dovolání dostatečně nevymezil zobecnitelnou otázku procesního práva, kterou by se měl dovolací soud zabývat. Obsah dovolání je věnován toliko obecné, nekonkrétní polemice se závěry odvolacího soudu v poměrech řešené věci, z níž se však nijak nepodává obecná právní otázka.

12. Rovněž dovolatel nevymezil dostatečně ve smyslu a 3 dovolací důvod, neboť nevyložil, jaké právní posouzení věci pokládá za nesprávné a v čem spočívá nesprávnost rozporovaného právního posouzení. Pouze uvedl, že nesouhlasí s tím, že by svou povinnost tvrzení nesplnil, že není pravdou, že se znalecký posudek týkal „pouze stanovení ceny pro účely řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví“ a že vzhledem k jeho věku a zdravotnímu stavu může některé pro řízení podstatné skutečnosti tvrdit pouze velmi obtížně. Nikterak však nekonkretizoval, co v řízení tvrdil, resp. která jeho tvrzení měl nahradit odkaz na závěry vyplývající ze znaleckého posudku, jaké tyto závěry byly, a zejména proč svá tvrzení považoval za dostatečná, a tedy v čem spočívala nesprávnost postupu odvolacího soudu.

13. Dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. ). Dovolací soud proto pouze zcela nad rámec výše uvedeného pro úplnost dodává, že závěry znaleckého posudku č. 3108/2012 zpracovaného dne 17. 10. 2012 Ing. Ladislavem Drbohlavem ani nemohou nahradit případná chybějící tvrzení žalobce ohledně jím vynaložených nákladů, neboť obsahují pouze výpočet (odhad) hypotetických nezbytných nákladů vynaložených na udržení nemovitosti v provozuschopném stavu bez ohledu na skutečný charakter prováděných prací.

14. Lze proto uzavřít, že dovolatel nedostál obligatorním náležitostem dovolání, neboť jednak v rozporu s nevymezil žádnou zobecnitelnou otázku hmotného či procesního práva, kterou by se mohl dovolací soud zabývat, a rovněž v rozporu s a 3 jen nedostatečně vymezil dovolací důvod. Dovolací soud se proto dovoláním žalobce nemohl věcně zabývat.

15. Konečně dovolání v rozsahu, ve kterém směřuje proti rozhodnutí o nákladech řízení, není v souladu s objektivně přípustné.

16. Jelikož dovolání žalobce trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě ( ) odstraněny a pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení, Nejvyšší soud je podle odmítl.

17. V souladu s větou druhou neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 2. 2024

Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu