Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 601/22

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Richarda Banata, zastoupeného JUDr. Milanem Zábržem, advokátem, sídlem Veveří 486/57, Brno, směřující proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 1. 2022 č. j. -640; za účasti Krajského soudu v Brně jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí. Má za to, že obecný soud svým postupem porušil jeho základní práva zaručená v a d, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Jak vyplývá z obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí, stěžovatel se před Městským soudem v Brně domáhal zrušení podílového spoluvlastnictví k obchodní společnosti, přikázání příslušného (vlastního) podílu do vlastnictví (tří) žalovaných a vyplacení odpovídající finanční náhrady. Nalézací soud žalobu stěžovatele v roce 2019 zamítl a uložil mu náhradu nákladů řízení. Proti rozsudku podal stěžovatel odvolání a zároveň navrhl, aby na jeho místo v řízení vstoupila obchodní společnost LiveTrade s.r.o., neboť na danou společnost postoupil práva a pohledávky spojené se soudním řízením.

3. Napadeným usnesením Krajský soud v Brně (dále jen jako "krajský soud") návrh stěžovatele na vstup LiveTrade s.r.o. do řízení zamítl. Odůvodnil to tím, že citovaná společnost nezakládá dlouhodobě do Sbírky listin účetní závěrky, což znemožňuje zjistit informace o její solvenci. Jediná společnice a jednatelka LiveTrade s.r.o. má trvalé bydliště na městském úřadě a není kontaktní, navíc již bylo rozhodnuto o zrušení této obchodní společnosti. Krajský soud na základě toho sdílel obavu žalovaných, že krok stěžovatele je účelový a nástupnictví v řízení má sloužit pouze k tomu, aby se stěžovatel vyhnul placení nalézacím soudem uložené povinnosti hradit žalovaným relativně vysokou náhradu nákladů řízení. Pokud by ji potvrdil i odvolací soud, daná pohledávka by se vůči LiveTrade s.r.o. stala s velkou pravděpodobností nedobytnou. Krajský soud proto vyhodnotil postup stěžovatele jako zneužití procesní úpravy s úmyslem vyhnout se placení náhrady nákladů řízení a jeho návrh zamítl pro rozpor s obecnými zásadami občanského soudního řízení vyjádřenými v a

4. Pro vypořádání ústavní stížnosti není podrobnější rekapitulace průběhu řízení a napadeného rozhodnutí účelná, samotným účastníkům jsou všechny skutečnosti známy.

5. Stěžovatel s nadepsaným rozhodnutím krajského soudu nesouhlasí a v poněkud obsahově nesouvislé ústavní stížnosti snáší četné věcné námitky, proč nepovažuje postup obecného soudu za správný.

6. Ústavní soud nejprve posoudil splnění procesních předpokladů řízení stanovených , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") a v tomto ohledu shledal, že ústavní stížnost je nepřípustná ve smyslu téhož zákona. Ústavní soud ve své judikatuře konstantně zdůrazňuje zásadu subsidiarity ústavní stížnosti jako procesního prostředku ochrany základních práv a svobod. Ta se mimo jiné projevuje v tom, že ústavní stížností lze brojit pouze proti zásahu orgánu veřejné moci, k jehož nápravě není již příslušný žádný jiný orgán. Ústavní stížnost tedy představuje prostředek ultima ratio [viz např. nález ze dne 13. 7. 2000

sp. zn.

(N 111/19 SbNU 79)], nastupujícím po vyčerpání všech dostupných efektivních prostředků k ochraně práv uplatnitelných ve shodě se zákonem v systému orgánů veřejné moci.

7. Uvedená podmínka nebyla v případě stěžovatele splněna. Stěžovatel totiž mohl proti napadenému usnesení podat dovolání, o čemž byl nakonec krajským soudem v jeho rozhodnutí též řádně poučen. Stěžovatel se v ústavní stížnosti k otázce subsidiarity nijak nevyjadřuje, neargumentuje, proč zvolil rovnou obranu prostřednictvím ústavní stížnosti, a tedy zda se z nějakého důvodu nedovolává ustanovení . Je samozřejmě dokonce možné, že stěžovatel i dovolání podal a stávající ústavní stížnost je tak řešena vedle dovolacího řízení.

8. Ať již byla motivace stěžovatele jakákoliv, vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud neměl jinou možnost než postupovat podle a návrh odmítnout pro jeho nepřípustnost.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. června 2022

Tomáš Lichovník v. r.

soudce zpravodaj