Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3314/2023

26 Cdo 3314/2023-127

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobkyně N. K., zastoupené Mgr. Janem Němcem, advokátem se sídlem v Praze 1, Loretánské náměstí 109/3, proti žalované ROCK SPRING INTERNATIONAL s.r.o., se sídlem v Praze 7 – Holešovicích, U studánky 620/13, IČO 01443534, zastoupené Mgr. Ondřejem Holubem, advokátem se sídlem v Praze 7, Jablonského 640/2, o určení neplatnosti změny prohlášení vlastníka, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 5. 2023, č. j. -94, takto:Dovolání se zamítá.

Odůvodnění:

1. Žalobkyně (členka Společenství vlastníků Rezidence XY, dále jen „Společenství“, a vlastnice jednotky č. 166/6 v budově č. p. XY na adrese XY, dále jen „budova“) se domáhá určení, že je neplatná „změna prohlášení vlastníka jednotek v budově (…) ze dne 30. 3. 2001“ (dále jen „Prohlášení“). Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná podala do katastru nemovitostí návrh na vklad změny Prohlášení spočívající ve sloučení jejích jednotek č. 166/102 a č. 166/103 v budově a vzniku nové jednotky č. 166/201. Katastrální úřad pro hlavní město Prahu povolil vklad podle uvedeného návrhu dne 11. 5. 2020. Změna Prohlášení byla provedena na základě oznámení předsedkyně Společenství ze 4. 5. 2020 o výsledku hlasování vlastníků mimo zasedání (per rollam), při němž měla být přijata celkem tři usnesení týkající se zmíněných jednotek žalované a jejich sloučení do nové jednotky. Uvedené hlasování však ve skutečnosti neproběhlo a zápis do katastru nemovitostí tak byl proveden na podkladě neplatného dokumentu.

2. Městský soud v Praze (soud prvního stupně) – poté, co Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 14. 1. 2022, č. j. -62 (dále jen „Usnesení“), rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy, a že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení (právě) Městskému soudu v Praze – usnesením ze dne 3. 8. 2022, č. j. -78, ve spojení s opravným usnesením ze dne 27. 9. 2022, č. j. -84, ukončil účast žalované v tomto řízení (výrok I), uložil žalobkyni povinnost zaplatit jí tam specifikovanou náhradu nákladů řízení (výrok II), přibral do řízení jako účastníka Společenství (výrok III) a rozhodl o vrácení poměrné části soudního poplatku žalobkyni (výrok IV).

3. Dovodil, že je-li podle Usnesení Vrchního soudu v Praze předmětem řízení v dané věci spor vyplývající z neplatnosti rozhodnutí vlastníků jednotek, jež mělo být schváleno mimo zasedání shromáždění, jde o řízení upravené , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “, resp. „z. ř. s.“). Účastenství v tomto řízení se tak spravuje ustanovením z. ř. s. Jelikož podle ustálené judikatury (v tomto směru odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. ) účastníkem řízení o vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků je toliko navrhovatel a samotné společenství vlastníků jednotek, o jehož rozhodnutí jde, postupem podle z. ř. s. ukončil účast žalované v daném řízení a přibral do něj jako účastníka Společenství.

4. K odvolání Společenství Vrchní soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 2. 5. 2023, č. j. -94, změnil citované usnesení soudu prvního stupně (ve spojení s opravným usnesením) tak, že se ve výrocích I až III nevydává.

5. Předně zdůraznil, že rozhodnutím vydaným podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “, resp. „ “), jsou procesní subjekty vázány jen co do řešení otázky, které soudy jsou příslušné k projednání věci v prvním stupni. I kdyby tedy Vrchní soud v Praze v odůvodnění Usnesení výslovně uzavřel (což neučinil), že v posuzovaném případě jde o řízení nesporné, jež upravuje , nebylo by to pro soudy rozhodující v dané věci závazné. Poté konstatoval, že podle , , ve znění účinném ke dni oznámení výsledku sporného hlasování per rollam a ve znění do 30. 6. 2020 (dále jen „o. z.“), se ke změně prohlášení vlastníka vyžadovala dohoda dotčených vlastníků jednotek o změně jejich práv a povinností uzavřená v písemné formě, která nabývala účinnosti, pokud s ní v písemné formě souhlasili vlastníci jednotek s potřebnou většinou hlasů, a to i když nebyli stranami dohody. Z obsahu žaloby a dalších podání žalobkyně (zejména podání ze 4. 1. 2021 na č. l. 32 až 35 spisu) přitom vyplývá, že základem daného sporu není posouzení neplatnosti (či nicotnosti) usnesení vlastníků jednotek, jímž měla být schválena změna Prohlášení navržená žalovanou, nýbrž otázka, zda byla zákonem předepsaným způsobem vůbec uzavřena příslušná dohoda o změně Prohlášení a zda byly též splněny podmínky, za nichž nabývá taková dohoda účinnosti. Uzavřel, že v souzené věci jde tak o řízení sporné (řízení upravené ), v němž okruh účastníků určuje žalobce, nikoli soud. Usnesení soudu prvního stupně proto nemělo být v odvoláním napadeném výroku III, jakož ani v závislých výrocích I a II, vůbec vydáno.

6. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně (dovolatelka) dovolání. Jeho přípustnost spatřovala jednak v tom, že tam specifikované otázky nebyly dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny, a jednak v tom, že odvolací soud se v napadeném rozhodnutí odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu představované tam označenými rozhodnutími Nejvyššího soudu. Především vyjádřila přesvědčení, že odvolání Společenství proti usnesení soudu prvního stupně měl odvolací soud odmítnout pro nepřípustnost podle a z. ř. s. (v této souvislosti odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2001, sp. zn. , ze dne 22. 5. 2002, sp. zn. , a ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. ). Dále odvolacímu soudu vytkla, že při úvaze o tom, zda řízení v dané věci má charakter řízení sporného či nesporného, věcně přezkoumával Usnesení Vrchního soudu v Praze i přesto, že představuje konečné posouzení otázky věcné příslušnosti, které je závazné jak pro účastníky řízení, tak pro soudy [k tomu poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne „30. 5. 2020“ (správně 30. 5. 2000), sp. zn. , a ze dne 20. 3. 2018, sp. zn. ]. Rovněž podotkla, že otázka neplatnosti, resp. nicotnosti (zdánlivosti) oznámení o výsledku hlasování per rollam ze 4. 5. 2020 již byla vyřešena pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2022, č. j. -17, které je součástí spisu. Předmětem tohoto řízení je tak již jen „aplikace důsledků jeho nicotnosti“, tedy vyřešení otázky, „zda došlo ke změně Prohlášení (…), pokud byl porušen postup pro jeho změnu stanovený v o. z.“. Uvedené však nemění nic na tom, že projednávaná věc úzce souvisí s konkrétním rozhodnutím shromáždění Společenství. Typově jde tudíž o věc, o níž se podle ustálené judikatury (např. podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. ) rozhoduje v nesporných řízeních upravených v zákoně č. Navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

7. Žalovaná se ve vyjádření k dovolání ztotožnila s názorem žalobkyně, že odvolání Společenství proti usnesení soudu prvního stupně mělo být jako nepřípustné odmítnuto, a to buď podle , nebo podle z. ř. s.

8. Nejvyšší soud shledal, že dovolání žalobkyně (dovolatelky) bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ). Poté se zabýval otázkou jeho přípustnosti.

9. Dovolání není přípustné (ve smyslu ) pro řešení otázky, zda odvolací soud mohl v daném řízení věcně přezkoumávat usnesení vrchního soudu vydané postupem podle Tuto otázku totiž vyřešil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

10. Podle ustálené judikatury rozhodnutí o věcné příslušnosti vydané podle je pro účastníky i soud závazné (srov. ). Poté, co vrchní soud rozhodne postupem podle , tedy nemůže být v dané věci otázka věcné příslušnosti znovu úspěšně nastolena, a to bez ohledu na to, změní-li se skutečnosti rozhodné pro posouzení věcné příslušnosti; to platí nejen pro řízení u soudu prvního stupně, ale také pro odvolací nebo dovolací řízení. Usnesení o věcné příslušnosti vydané postupem podle je závazné i tehdy, je-li věcně nesprávné (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2000, sp. zn. , uveřejněný pod č. 22/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, na nějž v dovolání odkázala dovolatelka, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. , uveřejněné pod č. 17/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tato vázanost se ovšem promítá výlučně v posouzení procesní otázky řešené výrokem ( a 4 ), tedy v posouzení, který soud je věcně příslušný k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni. Je naopak vyloučeno, aby nadřízený soud rozhodující o věcné příslušnosti v režimu formuloval jakýkoli závazný právní názor k otázce, jak má být meritorně posouzen žalobou uplatněný nárok, nebo aby (dokonce) soud, jemuž byla věc postoupena jako soudu věcně příslušnému, nebo účastníci řízení vydávali závěry, jež nadřízený soud přijal pro účely odpovědi na otázku, který soud je v prvním stupni věcně příslušný k projednání a rozhodnutí věci, za závazný právní názor při následném rozhodování takto určeného věcně příslušného soudu o žalobou uplatněném nároku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2016, sp. zn. , uveřejněné pod č. 95/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

11. Jestliže tedy odvolací soud učinil závěr o hmotněprávní povaze uplatněného nároku a návazně o charakteru řízení v dané věci na základě obsahu spisu bez zřetele k tomu, jak pro účely určení věcné příslušnosti soudu ( ) v odůvodnění Usnesení právně kvalifikoval uplatněný nárok Vrchní soud v Praze, postupoval v intencích ustanovení , jak byly vymezeny shora citovanou judikaturou dovolacího soudu. Jeho rozhodnutí v tomto směru je tak ve skutečnosti výrazem standardní soudní praxe.

12. Otázka, vyplývající z obsahu dovolání, zda je objektivně přípustné odvolání proti usnesení, jímž soud prvního stupně přibral účastníka do řízení, v němž se žalobce (navrhovatel) domáhá určení, že je neplatná změna prohlášení vlastníka ( o. z.), nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud výslovně vyřešena, dovolání je proto přípustné podle , není však důvodné.

13. Řešení uvedené otázky závisí na posouzení, zda řízení v předmětné věci má charakter řízení sporného nebo nesporného. V prvním případě by totiž bylo odvolání přípustné, neboť podle lze odvoláním napadnout v zásadě každé rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud to zákon nevylučuje [o usnesení, jímž se (toliko) upravuje vedení řízení, tj. o usnesení, proti němuž není odvolání přípustné podle , ani o jinou výjimku uvedenou v zde evidentně nejde], zatímco v druhém případě nikoli, jelikož pro poměry nesporných řízení upravených v zákoně č. přípustnost odvolání proti takovému usnesení výslovně vylučuje ustanovení věty druhé z. ř. s.

14. V usnesení ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. , uveřejněném pod č. 87/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, na nějž poukázala dovolatelka, Nejvyšší soud vysvětlil, že s účinností od 1. 1. 2014 je řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu právnické osoby nesporným řízením, a to řízením ve statusových věcech právnických osob ve smyslu § 85 písm. a) z. ř. s.

15. O takové řízení však v projednávané věci nejde. Zde se dovolatelka nedomáhá vyslovení (určení) neplatnosti rozhodnutí orgánu společenství vlastníků, nýbrž neplatnosti změny prohlášení vlastníka. Jak přitom vyplývá z jejích výslovných tvrzení i z obsahu spisu, vyslovení neplatnosti, resp. nicotnosti (zdánlivosti) oznámení o výsledku hlasování per rollam ze 4. 5. 2020 dovolatelka požaduje v řízení vedeném u Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2022, sp. zn. , v jiném řízení vedeném u téhož soudu pod sp. zn. pak navrhuje vyslovení neplatnosti usnesení o dodatečném schválení sloučení jednotek přijatého dne 31. 3. 2021.

16. Změna prohlášení vlastníka (§ 1169 o. z.) nespadá pod pojem správy domu a pozemku v bytovém spoluvlastnictví definovaný v § 1189 o. z., ale souvisí se spoluvlastnickým vymezením a výkonem spoluvlastnického práva, přičemž o otázkách týkajících se vlastnictví či spoluvlastnictví jednotlivých vlastníků jednotek společenství vlastníků není oprávněno rozhodovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2020, sp. zn. ). Právní jednání, která vyžaduje úprava v § 1169 odst. 2 o. z. k účinné změně prohlášení vlastníka (písemná dohoda dotčených vlastníků a písemný souhlas potřebné většiny vlastníků), činí vlastníci jednotek mimo rámec jednání (rozhodování) orgánů společenství vlastníků. Řízení, v němž se dovolatelka domáhá určení neplatnosti změny konkrétního prohlášení vlastníka, proto nelze zahrnout mezi řízení, ve kterém soud přezkoumává platnost rozhodnutí orgánu právnické osoby a které je z procesněprávního pohledu řízením ve statusových věcech právnických osob.

17. Změna prohlášení vlastníka se nedotýká ani vnitřních poměrů společenství vlastníků, neupravuje práva a povinnosti vlastníků jednotek (ty upravují jeho stanovy), takže řízení o určení neplatnosti změny takového prohlášení nelze zařadit ani pod pojem tzv. statusových věcí užívaným v právu hmotném, resp. pojem „právo týkající se postavení osob“ ve smyslu § 1 odst. 2 části věty za středníkem o. z. [k vymezení statusových věcí ve smyslu § 85 písm. a) z. ř. s. srov. kromě výše citovaného usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , dále např. usnesení téhož soudu ze dne 19. 6. 2019, sp. zn. , a v něm citovanou judikaturu].

18. V projednávané věci tedy nejde o řízení ve statusových věcech právnických osob ve smyslu § 85 písm. a) z. ř. s. a z povahy věci ani o jiné řízení o některých otázkách týkajících se právnických osob vyjmenované v § 85 písm. b) – e) z. ř. s. či jakékoli jiné řízení vyjmenované v téhož zákona, jež by mělo charakter nesporného řízení. Jelikož nejde o věc, která je upravena v zákoně o zvláštních řízeních soudních, je třeba řízení v projednávané věci považovat za řízení sporné, na něž se beze zbytku použije (srov. z. ř. s.), a to bez ohledu na to, zda žalobou uplatněný nárok má oporu v hmotném právu.

19. Odvolání proti usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl o přibrání účastníka do řízení, proto bylo přípustné, neboť to nevylučuje. Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci tak použila dovolatelka neopodstatněně.

20. Jen pro úplnost dovolací soud dodává, že odvolání Společenství proti výroku III usnesení soudu prvního stupně bylo také důvodné, neboť z dispoziční zásady ovládající zahájení sporného řízení vyplývá, že rozhodnout o změně v účastenství v takovém řízení je možné jen na návrh žalobce, který však dovolatelka (žalobkyně) neučinila.

21. Lze uzavřít, že z pohledu uplatněných dovolacích námitek je napadené rozhodnutí správné. Nejvyšší soud proto – aniž ve věci nařídil jednání ( ) – dovolání jako nedůvodné zamítl [ ].

22. Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. 2. 2024

JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu