Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 3961/2023

22 Cdo 3961/2023-289

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně L. S., zastoupené Mgr. et Mgr. Markem Škrobánkem, advokátem se sídlem v Opavě, Dolní náměstí 307/19, proti žalovanému R. S., zastoupenému Mgr. Josefem Blažkem, advokátem se sídlem v Bruntále, nám. J. Žižky 39/2, o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 7. 2023, č. j. -251, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Okresní soud v Bruntále (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. 6. 2022, č. j. -112, zrušil podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného k jednotce č. XY vymezené v budově č. p. XY, která je součástí pozemku parc. č. XY, se spoluvlastnickým podílem 864/1800 na pozemku parc. č. XY a se spoluvlastnickým podílem 864/1800 na budově č. p. XY, vše v katastrálním území XY (dále jen „předmětná nemovitost“) – (výrok I), a vše přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně (výrok II). Dále uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na úplné vypořádání spoluvlastnictví částku 161 250 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III) a rozhodl o nákladech řízení (výroky IV–VI).

2. K odvolání obou účastníků řízení Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 28. 7. 2023, č. j. -251, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, II, III tak, že upravil znění výroku I a II a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému vypořádací podíl ve výši 187 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výroky II–VII).

3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Tvrdil, že rozhodnutí odvolacího soudu v konkrétní věci záviselo na vyřešení otázek hmotného i procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dále měl odvolací soud řešit skutečnosti, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny nebo o nichž je dovolacím soudem rozhodováno rozdílně. Nesprávnosti se měly týkat a) způsobu stanovení „vypořádací ceny“ a b) rozhodnutí o tom, komu z obou účastníků mají být nemovitosti svěřeny. K bodu a) s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2008, sp. zn. , uvedl, že bylo namístě vyžádat revizní znalecký posudek, neboť v konkrétním případě vznikly závažné pochybnosti o správnosti posudku soudem ustanoveného znalce Ing. Hampla. Dále rozporoval postup znalce při zjišťování ceny předmětné nemovitosti. K bodu b) namítl, že soud se v průběhu celého řízení ani nesnažil zjistit, proč žalobkyně o jednotku usiluje a jakým způsobem s ní bude nakládat. Nadto bylo v řízení podle žalovaného zjištěno, že žalobkyně bytovou jednotku nepotřebuje pro sebe, ale pro třetí osobu, neboť v závěru soudního řízení bylo prokázáno, že zažádala o umístění v domě s pečovatelskou službou. Navrhl, aby rozhodnutí soudu prvního stupně i odvolacího soudu bylo zrušeno a věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí soudu prvního stupně.

4. Žalobkyně se k dovolání žalovaného nevyjádřila.

5. Dovolání je zčásti nepřípustné a zčásti trpí vadami, pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení.

6. Podle , , (dále jen ) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

7. Podle –3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

8. Dovolatel namítl, že odvolací soud měl přistoupit k vyžádání revizního znaleckého posudku, neboť se liší cena předmětné nemovitosti určená soudem ustanoveným znalcem a „vyznačená v listinném důkazu předloženém účastníkem řízení“.

9. Tato námitka přípustnost dovolání nezakládá.

10. Podle závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, vyžádá soud u orgánu veřejné moci odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující nebo je-li pochybnost o správnosti podaného odborného vyjádření, ustanoví soud znalce. Soud znalce vyslechne; znalci může také uložit, aby posudek vypracoval písemně. Je-li ustanoveno několik znalců, mohou podat společný posudek. Místo výslechu znalce může se soud v odůvodněných případech spokojit s písemným posudkem znalce.

11. Podle je-li pochybnost o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k výsledku, soud nechá znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem.

12. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 14. 8. 2014, sp. zn. (toto a další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz), uvedl, že znalecký posudek je jedním z důkazních prostředků ( , ), který soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle , od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené nepodléhají hodnocení soudem podle zásad Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení.

13. V usnesení ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. , Nejvyšší soud vyložil, že zákon nestanoví předpoklady pro nařízení revizního znaleckého posudku a ponechává je na úvaze soudu; vypracování revizního znaleckého posudku bude přicházet do úvahy zejména tam, kde soud bude mít pochybnosti o správnosti již vyhotoveného znaleckého posudku (srovnej také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. ).

14. V projednávané věci odvolací soud neměl pochybnosti o správnosti znaleckých závěrů, přičemž v odůvodnění svého rozsudku podrobně vysvětlil, z jakých důvodů považuje vypracovaný znalecký posudek Ing. Libora Hampla, včetně jeho aktualizačního doplňku, za správný a proč naopak usoudil, že z posudku Ladislava Byrtuse nebylo možno vyjít (viz bod 14 až 16 odůvodnění napadeného rozsudku). Pokud odvolací soud neměl o závěrech znaleckého posudku ve spojení s výslechem znalce žádné pochybnosti, neměl ani důvod pro zadání revizního znaleckého posudku. Odvolací soud se proto od dovolatelem namítané rozhodovací praxe dovolacího soudu ani nemohl odchýlit.

15. Namítá-li dále žalovaný, že znalec nerespektoval zadání znaleckého posudku a odvolací soud k tomu nepřihlédl, jedná se o tvrzenou vadu řízení (dokazování), ke které by však mohl dovolací soud přihlédnout až za situace, že by shledal dovolání z jiného důvodu přípustným (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. ). V tomto směru dovolatel ani nevymezil žádnou otázku procesního práva, kterou by se měl dovolací soud zabývat a s níž by spojil vymezení přípustnosti dovolání.

16. Dovolatel rozporoval také způsob vypořádání spoluvlastnictví.

17. V této části dovolaní trpí vadami, pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení.

18. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. ). K přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. (dostupné na http://nalus.usoud.cz)], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. ). Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť by tím narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení.

19. Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených obsahových náležitostí dovolání, nejde o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. (dostupné na http://nalus.usoud.cz)]. Uvedené potvrdilo i stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. (dostupné na http://nalus.usoud.cz), týkající se problematiky přípustnosti dovolání, neboť i Ústavní soud požaduje, aby dovolatel v souladu se zákonem řádně vymezil otázku přípustnosti dovolání.

20. Ústavní soud v nálezu ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. (dostupném na http://nalus.usoud.cz), zdůraznil, že u předpokladů přípustnosti dovolání podle musí Nejvyšší soud vždy předně posoudit, zda z dovolání plyne otázka hmotného nebo procesního práva, kterou má Nejvyšší soud řešit. Je-li v dovolání přítomna, zbývá zhodnotit, zda dovolatel vysvětlil, který ze čtyř možných předpokladů přípustnosti dovolání podle je naplněn a jak konkrétně je naplněn.

21. Dovolací soud se nemohl v této části předloženým dovoláním zabývat, neboť v něm dovolatel řádně nevymezil přípustnost dovolání – neformuloval žádnou zobecnitelnou právní otázku, kterou by měl dovolací soud řešit, ani neuvedl, podle kterého z důvodu zakotvených v považuje své dovolání za přípustné. Dovolání proto v této části představuje pouhou polemiku se závěry odvolacího soudu, která bez zákonných náležitostí nemůže vést k založení přípustnosti dovolání.

22. K řádnému vymezení přípustnosti dovolání přitom zcela jistě nepostačí v závěru dovolání žalovaným navržený postup pro případ, že by dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil. Zde navrhl, aby ve zrušujícím rozsudku bylo odvolacímu soudu vytknuto nesprávné určení ceny bytové jednotky – „s nerespektováním skutečností, že žalovaný navrhuje přikázání bytové jednotky do svého vlastnictví za podíl z více než dvojnásobné ceny, což žalovaná strana považuje za otázku dosud v dovolací praxi neřešenou“. I kdyby snad tímto dovolatel zamýšlel vymezit přípustnost dovolání (což však z textu dovolání nevyplývá), lze jen stěží usuzovat, jakou zobecnitelnou právní otázku chtěl dovolacímu soudu předložit. Nadto v tomto rozsahu zcela absentuje vymezení dovolacího důvodu ve smyslu

23. Jelikož dovolání žalovaného je zčásti nepřípustné a zčásti trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě ( ) odstraněny a pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení, Nejvyšší soud je podle odmítl.

24. V souladu s větou druhou neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 1. 2024

Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu