Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 172/2024

22 Cdo 172/2024-456

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D. a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně M. J., zastoupené JUDr. Martinem Smrkovským, advokátem se sídlem v Praze 3, Lucemburská 1599/13, proti žalovaným 1) J. P. a 2) H.S., zastoupeným Mgr. Martinem Jasenským, advokátem se sídlem v Praze 10, Limuzská 3135/12, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 9. 2023, č. j. -419, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Okresní soud v Jičíně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. 12. 2022, č. j. -384, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je vlastnicí pozemků parc. č. XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY a XY, vše v katastrálním území XY, obec XY (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II a III).

2. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 12. 9. 2023, č. j. -419, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).

3. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně (dále i „dovolatelka“) včasné dovolání.

4. V dovolání rozsáhle popisuje okolnosti nabývání sporných pozemků a jejich užívání v období od roku 1936, rozpory v údajích o nemovitostech v evidenci a později v katastru nemovitostí a její jednání s katastrálním úřadem a uvádí, že se obrací na Nejvyšší soud, neboť soudy nevzaly v potaz, že jako fyzická osoba nemohla získat doklady a podklady, což již v žalobě uváděla, soud prvního stupně uvedl, že není detektivní kancelář. Dále uvedla, jaké skutečnosti chce prokázat listinami, které předkládá, a shrnula, že jí „nebylo úřady umožněno získat požadované informace a soud jako orgán veřejné moci toto, ačkoli ho o to žádala, neučinil“.

5. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil dovoláním napadený rozsudek a věc vrátil Okresnímu soudu v Jičíně k dalšímu řízení.

6. Žalovaní k dovolání uvedli, že rozsudky obou stupňů považují za správné a dovolání, které pro absenci vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ani nesplňuje zákonné náležitosti, za nedůvodné. Vyjádřili se také k důvodům, na kterých soudy obou stupňů své rozhodnutí založily, a k jejich procesnímu postupu. Navrhují, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně zamítl.

7. Dovolání má vady, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.

8. Podle , , (dále jen „ “) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

9. Podle – 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

10. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , dostupné, stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz). K přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání (k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. , dostupné, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Ústavního soudu, na nalus.usoud.cz), neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. ). Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení.

11. Posouzení formálních náležitostí dovolání stanovených , a to včetně řádného vymezení otázky přípustnosti dovolání, není ze strany Nejvyššího soudu přepjatým formalismem, ale zákonem stanoveným postupem (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. , či stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. ).

12. Žalobkyně v dovolání neuvádí, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Žádnou konkrétní otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž řešení napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí, neformuluje, neodkazuje ani na žádné rozhodnutí Nejvyššího soudu, které by vyjadřovalo rozhodovací praxi dovolacího soudu, od které se odvolací soud odchýlil nebo která by dle dovolatelky měla být překonána. Přestože v úvodu dovolání uvádí, že byla právním zástupcem poučena, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem a nikoli dalším „odvolacím“ stupněm, představuje dovolání pouhou polemiku se skutkovými zjištěními nalézacích soudů.

13. Namítané vady řízení samy o sobě k přípustnosti dovolání vést nemohou, jsou subsidiárním dovolacím důvodem ( a ). Ani ve vztahu k namítaným vadám řízení dovolatelka žádnou konkrétní právní otázku, která by zakládala přípustnost dovolání, nevymezila, dovolací soud by proto mohl k vadám řízení přihlédnout pouze v tom případě, že by z jiného důvodu posoudil dovolání jako přípustné (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. , či ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. ).

14. Dovolání žalobkyně postrádá řádné vymezení toho, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ). Vady dovolání nebyly ve lhůtě ( ) odstraněny, jde o vady, které brání věcnému přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu a meritornímu rozhodnutí o podaném mimořádném opravném prostředku. Nejvyšší soud proto dovolání podle odmítl.

15. V souladu s větou druhou neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nebude-li povinnost stanovená tímto usnesením plněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí anebo u soudního exekutora návrhem na exekuci.

V Brně dne 30. 1. 2024

Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu