Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1827/2023

22 Cdo 1827/2023-1066

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně P. F., zastoupené Mgr. Janem Aulickým, advokátem se sídlem v Českém Krumlově, Za Tiskárnou 327, proti žalované CK Investment s.r.o., IČO 09517588, se sídlem v Dolním Třeboníně 164, zastoupené JUDr. Josefem Haščákem, Ph.D., advokátem se sídlem v Kynšperku nad Ohří, Jana Nerudy 686/22, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 1. 2023, č. j. -767, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Okresní soud v České Krumlově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. 8. 2022, č. j. -656, zamítl žalobu na určení, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí jednotky č. XY – garáže, která se nachází v budově č. p. XY v části obce XY, stojící na parcele č. st. XY, a výlučnou vlastnicí přináležejících spoluvlastnických podílů o velikosti 1/56 na společných částech této budovy a na pozemcích parc. č. st. XY, parc. č. XY a parc. č. XY, vše v katastrálním území XY (výrok I), rozhodl o nákladech řízení (výrok II) a o vrácení soudního poplatku žalobkyni (výrok III).

2. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 4. 1. 2023, č. j. -767, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).

3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále i „dovolatelka“) včasné dovolání, kterým rozsudek odvolacího soudu napadá v plném rozsahu.

4. Přípustnost dovolání shledává žalobkyně v tom, že dovolacím soudem by měly být vyřešeny odlišně následující právní otázky: 1) Zda je soud v rámci nalézacího řízení oprávněn přezkoumávat případné nesprávnosti či nezákonnosti, ke kterým došlo v exekučním řízení. 2) Zda oprava nesprávného zápisu v katastru nemovitostí, na jehož základě došlo k ukládání peněžitých sankcí v jiných řízeních, je důvodem pro možnost přezkumu „rozhodnutí učiněných v rámci exekučních řízení o udělení příklepu v řízení o určení vlastnického práva k nemovitostem, ke kterým byl udělen příklep“.

5. V odůvodnění dovolání rekapituluje průběh řízení a shrnuje důvody, kterými soudy obou stupňů svá rozhodnutí s odkazem na judikaturu dovolacího soudu odůvodnily. Okolnosti dané věci považuje za natolik specifické, že právní názor vyjádřený v konstantní rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, podle které případné námitky vztahující se k exekučnímu titulu či k průběhu dražby nelze řešit v řízení o určení vlastnického práva k vydražené nemovité věci, nelze v tomto konkrétním případě považovat za správný. Má za to, že relevantní otázkou je, jak došlo k vydání exekučního titulu. Žalobkyně od počátku namítá, že věcné břemeno bylo v katastru nemovitostí zapsáno chybně. Než se však opravy chybného zápisu domohla, byly žalobkyni v souvislosti s tímto chybným zápisem ukládány různé „pokuty, sankce, náhrady škody apod.“ a tyto následně v exekučním řízení vymáhány. V důsledku změny zápisu v katastru nemovitostí, kterou došlo k odstranění chybného zápisu, jenž byl příčinou vydávání exekučních titulů, je třeba revidovat stávající soudní praxi a připustit posuzování platnosti či neplatnosti, resp. zákonnosti či nezákonnosti exekučních titulů a následných úkonů prováděných v rámci exekučního řízení, a to i v rámci řízení o určení vlastnického práva, neboť si to vyžaduje ochrana vlastnického práva žalobkyně vyplývající především z y. Žalobkyně má za to, že v jejím konkrétním případě nelze aplikovat judikaturu Nejvyššího soudu, o kterou své rozhodnutí opřel „nalézací soud“, tedy např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. či sp. zn. . Žalobkyně se domnívá, že jejímu vlastnickému právu by měla být poskytnuta silnější ochrana než vlastnickému právu vydražitele, neboť nesprávný zápis v katastru nemovitostí zapříčinil stát svým postupem. Soudy tak nepostupovaly správně, když důkazy k prokázání výše uvedených tvrzení neprováděly. Právní posouzení, které nepřipouští argumentaci žalobkyně, považuje žalobkyně za nesprávné, neboť oprávněnému byla ve více nalézacích řízeních přiznávána různá práva a nároky a ty byly následně v různých exekučních řízeních vymáhány na základě či v souvislosti s nesprávným zápisem v katastru nemovitostí, který neměl oporu v dokumentech, jak bylo později v rámci úřední činnosti katastrálního úřadu zjištěno a opraveno.

6. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení nebo změnil tak, že žalobě vyhoví.

7. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

8. Dovolání není přípustné.

9. Podle , , (dále jen „ “) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

10. Podle až 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

11. Žalobkyně má za to, že otázka možnosti přezkumu případných nesprávných rozhodnutí nebo postupů v exekučním řízení a to v řízení o určení vlastnictví proti tomu, kdo věc nabyl v dražbě, by měla být dovolacím soudem posouzena jinak. Domnívá se, že ustálená judikatura k této právní otázce v nyní řešené věci neobstojí a jejímu vlastnickému právu by měla být poskytnuta silnější ochrana než vlastnickému právu vydražitele, neboť nesprávný zápis v katastru nemovitostí zapříčinil stát svým postupem.

12. Dovolací soud neshledává důvody, pro které by měl tuto vyřešenou právní otázku řešit jinak, než jak to odpovídá jeho ustálené rozhodovací praxi.

13. Nejvyšší soud například již v rozsudku ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. (toto a další níže uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz), k dražbě uvedl, že „jde o originární způsob nabytí vlastnického práva, při kterém je vlastnictví předchůdce (povinného) nerozhodné; tento způsob nabytí se tradičně označuje jako privilegovaný (srov. i SEDLÁČEK, Jaromír, ROUČEK, František. Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Praha: V. Linhart, 1935, díl II., s. 318). Pro nabytí vlastnictví je rozhodující jen to, že usnesení o příklepu nabylo právní moci a že vydražitel zaplatil nejvyšší podání; předchozí vady řízení, včetně toho, zda dražební vyhláška nabyla právní moci, nejsou pro nabytí vlastnictví významné“. To platí i v případě, že povinný nebyl vlastníkem dražené věci a její vlastník o probíhajícím výkonu rozhodnutí nevěděl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2004, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2011, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. ).

14. V usnesení ze dne 3. 3. 2020, sp. zn. , k tomu Nejvyšší soud dodal, že „právní prostor, který představuje normativní úprava výkonu rozhodnutí (exekucí), je prostorem autonomním, zcela odděleným od soukromého práva (je právem veřejným), do kterého nelze - již pojmově, resp. proto - vnášet instituty odpovídající soukromoprávní úpravě; uplatnit (k ochraně vlastnického práva) lze naopak jen ty, které toto právo výslovně upravuje, jimiž jsou opravné prostředky proti rozhodnutí o příklepu a tzv. vylučovací žaloba (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2017, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 147/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pro nabytí vlastnického práva v exekuční dražbě je totiž rozhodující jen to, že usnesení o příklepu nabylo právní moci a že vydražitel zaplatil nejvyšší podání (srov. , exekuční řád, ve spojení s ), přičemž žádné jiné skutečnosti – předchozí vady řízení, skutečnost, že povinný nebyl vlastníkem dražené věci a její vlastník o probíhající exekuci nevěděl, a ani skutečnost, že dražený majetek podléhal zákonné blokaci – významné nejsou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. )“.

15. Vydražitel, který zaplatil nejvyšší podání, nabývá právní mocí usnesení o příklepu vlastnictví originárním způsobem, své vlastnické právo neodvozuje od předchozího vlastníka. Může proto zcela důvodně očekávat, že jeho vlastnickému právu bude poskytnuta ochrana bez ohledu na to, zda, z jakého důvodu nebo jakým způsobem byl původní vlastník v exekučním řízení na svých právech zkrácen. Poskytnutí silnější ochrany vlastnickému právu původního vlastníka než vlastnickému právu vydražitele nelze odůvodnit ani tím, že k prodeji věci v dražbě přispěl stát svým nesprávným postupem, jak se žalobkyně domnívá, neboť takové pochybení nelze vydražiteli přičítat a vydražitel nedisponuje na rozdíl od původního vlastníka ani odpovídajícími právními nástroji, kterými by se mohl proti nesprávnému postupu v průběhu exekučního řízení bránit.

16. Dovolací soud pro úplnost dodává, že pro závěr o vlastnictví žalované, která splnila všechny požadavky pro nabytí vlastnictví v exekuční dražbě, jsou z výše uvedených důvodů právně nevýznamné rovněž veškeré okolnosti, které žalobkyně k zásahu do svých práv v několika písemných podáních učiněných v dovolacím řízení tvrdí a dokládá (jde v rozporu s o podání nesepsaná advokátem a z velké části učiněná po lhůtě k podání dovolání) a že dovolací soud v souladu s 243f odst. 1 vychází při svém rozhodnutí ze stavu v době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu.

17. Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu v části týkající se výroku o nákladech řízení není podle přípustné.

18. Dovolací soud z výše uvedených důvodů odmítl podle dovolání žalobkyně jako nepřípustné.

19. V souladu s větou druhou neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. 2. 2024

Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu