Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 2906/2023

-166

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka, soudkyně JUDr. Lenky Broučkové a soudce JUDr. Marka Doležala, v právní věci žalobkyně BOKI Industries a. s., se sídlem v Praze 1, Na Perštýně 362/2, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 25767101, zastoupené Mgr. Filipem Kubrychtem, advokátem, se sídlem v Praze1, Václavské náměstí 846/1, PSČ 110 00, proti žalovanému Mgr. Josefu Tomášovi, narozenému 5. 4. 1967, bytem v Chocni, Dr. E. Beneše 1006, PSČ 565 01, zastoupenému Mgr. Martinem Elgerem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Evropská 2590/33c, PSČ 160 00, o zaplacení 781.660 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 5. 2023, č. j. -135, takto:

Odůvodnění:

[1] Žalobou podanou u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí dne 21. 1. 2022 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 781.660 Kč s příslušenstvím, coby náhrady škody, kterou měl žalovaný, jako její bývalý prokurista a člen statutárního orgánu, způsobit žalobkyni při výkonu funkce porušením povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře.

[2] Usnesením ze dne 22. 4. 2022, č. j. -48, Vrchní soud v Praze rozhodl, že k projednání věci jsou v prvním stupni věcně příslušené krajské soudy (výrok I.), a po právní moci tohoto usnesení věc postoupil k dalšímu řízení Krajskému soudu v Hradci Králové.

[3] Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 1. 2. 2023, č. j. -115, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

[4] K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

[5] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle , (dále jen „“) jako nepřípustné.

[6] Dovolatelka má za to, že dovolání je přípustné, neboť podle jejího názoru se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu při řešení otázek překvapivosti soudního rozhodnutí, porušení dvojinstančnosti řízení a poskytnutí řádného poučení podle

[7] Předně namítá, že odvolací soud rozhodl ve věci samé (a rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil), aniž by účastníkům zpřístupnil svůj odlišný právní názor, čímž porušil princip „dvojinstančnosti“ soudního řízení a postupoval v rozporu se závěry formulovanými v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 1999, sp. zn. , ze dne 15. 9. 2005, sp. zn. , ze dne 8. 2. 2010, sp. zn. , jakož i v nálezu Ústavního soudu ze dne 31. 7. 2008, sp. zn. .

[8] Dále je přesvědčena, že ji odvolací soud měl poučit podle , neboť založil své rozhodnutí na otázce, která soudem prvního stupně vůbec nebyla řešena. Jelikož tak odvolací soud neučinil, odchýlil se od závěrů formulovaných v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. , ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. , ze dne 20. 9. 2018, sen. zn. , či v nálezu Ústavního soudu ze dne 25. 3. 2010, sp. zn. .

[9] Závěrem dovolatelka tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné.

[10] Přípustnost dovolání nemůže založit výhrada dovolatelky, podle které ji odvolací soud měl poučit podle , aby mohla doplnit svá tvrzení a důkazy. Je tomu tak proto, že odvolací soud nezaložil své právní posouzení na závěru, podle něhož dovolatelka neunesla důkazní břemeno ohledně svých tvrzení o své hospodářské situaci v roce 2019, nýbrž měl za to, že skutkový stav byl z jím provedených důkazů dostatečně zjištěn (odstavec 18 rozsudku odvolacího soudu). Otázku poučení podle tak vyřešil v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu.

[11] Rozhodnutí založené na neunesení důkazního břemene o určité skutečnosti totiž nelze zaměňovat s rozhodnutím založeným na tom, že na základě jiných důkazů byl skutkový stav o této skutečnosti zjištěn (pozitivně) jinak, než tvrdil některý z účastníků. V takovém případě nejde o to, že se určitá skutečnost neprokázala, nýbrž o to, že se prokázala jinak, než účastník tvrdil. Má-li soud určitou skutečnost za prokázanou jinak, než tvrdil některý z účastníků řízení, pak nemá důvod přistoupit k poučení dle , jelikož jeho rozhodnutí není v takovém případě rozhodnutím založeným na neunesení důkazního břemene o oné skutečnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2019, sp. zn. , ze dne 31. března 2021, sen. zn. , uveřejněný pod číslem 97/2021 Sb. rozh. obč, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. ).

[12] Rovněž zbylé námitky snesené dovolatelkou dovolání přípustným nečiní. Jejich prostřednictvím totiž dovolatelka poukazuje toliko na (údajné) vady řízení, které však nejsou (samostatným) dovolacím důvodem. Nejvyšší soud k nim přihlédne pouze tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ). Dovolatelka tak uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden v , aniž by v souvislosti s tím otevírala jakoukoliv otázku hmotného či procesního práva, na jejímž vyřešení by napadené rozhodnutí záviselo.

[13] Pro úplnost a bez vlivu na přípustnost dovolání Nejvyšší soud k otázce uplatnění principu „dvojinstančnosti“ odkazuje na důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. , uveřejněného pod číslem rozh. obč. (odstavec 41).

[14] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení:Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. 1. 2024

JUDr. Filip Cileček předseda senátu