Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1360/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka a soudce Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti stěžovatele F. V., zastoupeného JUDr. Milanem Milerem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 859/22, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. března 2022 č. j. -522 a proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 22. června 2020 č. j. -362, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhal s odkazem na tvrzené porušení a d zrušení shora uvedených rozsudků. Napadenými rozsudky bylo rozhodnuto, že se nezletilá A. V. svěřuje do péče matky a stěžovateli bylo uloženo, že má platit na její výživu ode dne 16. 9. 2017 do 31. 1. 2018 a ode dne 22. 6. 2018 do 31. 10. 2019 částku 7 500 Kč, ode dne 1. 11. 2019 do 31. 8. 2020 6 300 Kč a ode dne 1. 9. 2020 částku 6 800 Kč měsíčně. Dlužné výživné ve výši 203 290 Kč je stěžovatel povinen zaplatit k rukám matky do jednoho roku ode dne doručení rozsudku. Dále bylo rozhodnuto, kdy a jak je stěžovatel jako otec nezletilé oprávněn se s ní stýkat.

2. Stěžovatel v odůvodnění ústavní stížnosti zejména uvedl, že podle jeho názoru soudy věc posoudily nesprávně. Dle stěžovatele pochybily především v tom, že mu byla stanovena povinnost absolvovat veškeré cesty pro dceru i zpět na své náklady na trase P. - Z./T. - P. po tom, co matka nezletilé bez jeho vědomí a svolení odstěhovala dceru v roce 2018 z jeho bydliště cca 200 km daleko a tam i s dcerou zůstala. Dcera tam sice od narození měla trvalý pobyt, a to v bydlišti její babičky, fakticky se ale celou dobu zdržovala v domácnosti stěžovatele, tj. v P.

3. Dle názoru stěžovatele soudy rovněž dostatečně neprozkoumaly jeho příjmy a výdaje, když vycházely především z obratů a hrubých příjmů, na základě čehož mu nastavily neúměrně vysoké výživné oproti jeho čistým příjmům. Měl sice několikrát vyšší příjmy (obrat), ale s tím i související vysoké náklady, které odvolací soud vůbec nezohlednil. Několikrát si musel i půjčit a z příjmů následně půjčky splatit. Dle daňového přiznání byl v roce 2020 i 2021 ve ztrátě. Stěžovatel kvůli tomu musel vloni prodat svůj jediný majetek (byt), aby tím vyrovnal své závazky a mohl dále působit jako realitní zprostředkovatel. Má sice v tuto chvíli konečně hodně zakázek, ale s tím jsou prý zatím spojeny jen náklady. Navíc nyní se realitní trh začíná výrazně zpomalovat, skoro až zastavovat, a tedy není vůbec jisté, že vše v nabídce prodá, a tedy vydělá peníze. Firmy, které stěžovatel vlastní, žádnou činnost nevyvíjí, tedy neplyne z nich žádný příjem. Soudy také údajně dostatečně neprověřily finanční situaci matky. Stěžovateli byly kontrolovány všechny osobní, podnikatelské i firemní účty, zatímco po matce soudy chtěly jen příjmy a výdaje. Ta prý přitom nikdy neprokázala, kolik ji péče o dceru stojí a za co výživné utrácí. Dále stěžovatel uvedl, že jsou porušena jeho lidská práva rovněž v tom, že soud mu sice umožnil styk s dcerou o jarních a podzimních prázdninách, ale jelikož rozhodl těsně po letošních jarních prázdninách a na tento rok určil právě jarní prázdniny, znamená to, že první společné prázdniny bude s dcerou trávit ty podzimní, a to až příští rok.

4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Napadené rozsudky jsou pečlivě a dostatečně odůvodněny a právní závěry ve věci učiněné jsou výrazem nezávislého rozhodování obecných soudů (y), přičemž nevykazují žádné znaky protiústavnosti. Jak shrnul odvolací soud, z vlastních tvrzení stěžovatele a z jeho výpovědi učiněné před soudem prvního stupně je zřejmé, že připustil příjmy z podnikání ve výši 30 000 až 40 000 Kč měsíčně. Dále měl do října roku 2019 příjmy z pronájmu dvou bytů v P., blížící se částce 20 000 Kč měsíčně. Jeden byt v září roku 2021 prodal za téměř 3 000 000 Kč. Z této částky zbylo na účtu v lednu roku 2022 necelých 2 000 Kč, prý byly utraceny mimo jiné i za nákup kryptoměn v řádu statisíců, se stěžovatelem tvrzenou výraznou ztrátou. Soudy dále přihlédly k tomu, že nezletilá A. je jedinou vyživovací povinností stěžovatele, což by odůvodňovalo i vyšší výživné, než jak o něm bylo rozhodnuto, avšak s přihlédnutím k poměrně široce stanovenému styku stěžovatele s nezletilou, přičemž vzdálenost bydliště otce a nezletilé je asi 200 km, byly vzaty v potaz náklady v souvislosti s dojížděním.

6. Žádné zásadní pochybení zasahující do ústavní roviny tak Ústavní soud v dané věci neshledal, zejména nic, co by nebylo ku prospěchu a zájmu nezletilé. Stěžovatel sice zastává jiný právní názor, to však kasaci napadených rozsudků nemůže pochopitelně odůvodňovat.

7. Ústavní stížnost tak byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. června 2022

David Uhlíř v. r.

předseda senátu