Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1242/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky WPB Capital, spořitelní družstvo v likvidaci, Kamenná 835/13, Brno, zastoupené JUDr. Liborem Němcem, Ph.D., advokátem, se sídlem se sídlem Husova 5, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 31. března 2022, zn. -150, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a argumentace ústavní stížnosti

1. Stěžovatelka se podanou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví specifikovaného usnesení Nejvyššího správního soudu, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o prominutí zmeškání lhůty k zaplacení soudního poplatku a zastaveno řízení o kasační stížnosti. Podle stěžovatelky správní soudy porušily její ústavně zaručené právo na přístup k soudu a spravedlivý proces zakotvené v a 2d (díle jen "Listina") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z napadeného rozhodnutí a argumentace stěžovatele vyplývá, že stěžovatel podal dne 5. 10. 2021 kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2021, č. j. - 1064. Poté, co bylo rozhodnuto o stěžovatelem vznesené námitce podjatosti soudců druhého senátu Nejvyššího správního soudu (viz usnesení NSS ze dne 8. 2. 2022, č. j. - 111), vyzval soud stěžovatele usnesením ze dne 22. 2. 2022, č. j. - 118 (dále jen "výzva"), aby ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení zaplatil soudní poplatek za podanou kasační stížnost podle , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, který dle položky č. 19 sazebníku soudních poplatků činí částku 5 000 Kč. Mezi účastníky řízení je nesporné, že výzva byla zástupci stěžovatele doručena do jeho datové schránky dne 22. 2. 2022. Lhůta 15 dní od jejího doručení tedy uplynula dne 9. 3. 2022 (středa). Soudní poplatek ve výši 5 000 Kč byl na účet Nejvyššího správního soudu připsán až dne 16. 3. 2022.

3. Podáním ze dne 17. 3. 2022 stěžovatel následně požádal podle , ("") o úplné osvobození od soudního poplatku, neboť nemá dostatečné prostředky na to, aby jej mohl uhradit. Dále požádal podle o prominutí zmeškání lhůty k podání žádosti o osvobození od soudních poplatků nebo zaplacení soudního poplatku dle výzvy. Zástupce stěžovatele uvedl, že mu ve včasném podání žádosti o osvobození od soudních poplatků bránila nemoc a předložil zdravotní záznam obvodní lékařky. Jak již bylo výše uvedeno, napadeným rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobce o prominutí zmeškání lhůty k zaplacení soudního poplatku a zastaveno řízení o kasační stížnosti s tím, že vyskytnou-li se objektivní okolnosti, pro které stěžovatel nemůže bez své viny a ze závažných důvodů zaplatit soudní poplatek ve lhůtě stanovené soudem, je na něm, aby tuto skutečnost soudu sdělil a doložil, ovšem pouze v průběhu této lhůty. Jedině v takovém případě soud po uplynutí této lhůty řízení nezastaví, nebyl-li poplatek zaplacen [ ve spojení s zákona o soudních poplatcích].

4. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti namítá porušení práva na instanční přezkum Nejvyšším správním soudem. Domnívá, se, že splnila podmínky pro prominutí zmeškání lhůty. Nejvyšší správní soud podle ní nadto rozhodl nepřezkoumatelným rozhodnutím. Neuvedl jediný argument, proč by k prominutí nemohl přistoupit. Kasační soud dále zcela svévolně hodnotil zdravotní stav právního zástupce stěžovatele a ve zřejmém rozporu se zjištěným skutkovým stavem, když dospěl k závěru, že právnímu zástupci stěžovatele nebránily závažné důvody v zaplacení soudního poplatku nebo podání žádosti o prominutí zmeškání lhůty k zaplacení soudního poplatku. Podstatou stížnostní argumentace je pak otázka, zda novelizace zákona o soudních poplatcích brání prominutí zmeškání lhůty podle

II. Hodnocení Ústavním soudem

5. K projednání ústavní stížnosti je Ústavní soud příslušný a jde zároveň o návrh přípustný, neboť směřuje proti rozhodnutím Nejvyššího správního soudu. Včas podaná ústavní stížnost je procesně bezvadná a byla podána oprávněnou osobou, která je řádně zastoupena.

6. Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "") senát návrh usnesením odmítne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.

7. Podle musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

8. Předně Ústavní soud zdůrazňuje, že je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení nebo v rozhodnutí jej završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

9. Esenciální součástí práva jednotlivce na soudní ochranu je právo na přístup k soudu, zaručené v y. Toto právo podléhá některým omezením, jež jsou vtělena do procesních předpisů v zájmu efektivity řízení; žádné z těchto (legitimních) omezení však nesmí být nepřiměřené a nesmí narušovat podstatu chráněného základního práva. K zásadně přípustným omezením patří též povinnost účastníka zaplatit soudní poplatek, i když usnesení, kterým se zastavuje řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku, může být způsobilé bezprostředně zasáhnout do základních práv účastníka řízení [srov. k tomu stanovisko pléna sp. zn. ze dne 23. 4. 2013 (ST 35/69 SbNU 859; 124/2013 Sb.)]. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně uvedl, že o protiústavnost jde i tehdy, vybočuje-li procesní postup soudu ze zákonných pravidel, jež řízení před ním upravují, a toto vybočení je způsobilé se promítnout (stěžovateli negativně) do jeho výsledku. Deficit soudu v oblasti chybného posouzení poplatkové povinnosti je proto způsobilý zasáhnout do ústavně zaručeného práva na přístup k soudu.

10. V nyní posuzované věci je podstatné a mezi účastníky řízení nesporné, že soudní poplatek nebyl zaplacen s podáním kasační stížnosti. Stěžovatelka požádala o osvobození od úhrady soudního poplatku za kasační stížnost až společně s žádostí o prominutí zmeškání lhůty k jeho zaplacení. Ani v soudem určené lhůtě, odpovídající zákona o soudních poplatcích, na účet soudu nedorazila příslušná platba a Nejvyšší správní soud proto nemohl postupovat jinak, než zastavením řízení. Podle věta třetí zákona o soudních poplatcích ve znění , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen "") totiž platí, že "[k] zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží". Tuto právní úpravu přitom plénum Ústavního soudu shledalo ústavně konformní, když návrh na zrušení této části ustanovení zákona o soudních poplatcích nálezem

sp. zn.

ze dne 30. 3. 2021 zamítlo. Ústavní soud zde zejména uvedl, že právo na přístup k soudu je v y formulováno tak, že "[k]aždý se může domáhat stanoveným postupem svého práva. Na této formulaci je podstatná podmínka, že práva se lze domáhat "stanoveným postupem". Ústavní soud považuje "stanovený postup" upravený v napadeném ustanovení za přísný, avšak ústavně konformní. Každý poplatník nese vlastní odpovědnost za to, že se soudní poplatek dostane do dispozice soudu řádně a včas, bez ohledu na to, jaký způsob k jeho úhradě zvolí."

11. Ústavní soud přisvědčil právnímu názoru Nejvyššího správního soudu, že vyskytnou-li se objektivní okolnosti, pro které stěžovatel nemůže bez své viny a ze závažných důvodů zaplatit soudní poplatek ve lhůtě stanovené soudem, je na něm, aby tuto skutečnost soudu sdělil a doložil, ovšem pouze v průběhu této lhůty. Jedině v takovém případě soud po uplynutí této lhůty řízení nezastaví, nebyl-li poplatek zaplacen [§ 9 odst. 1 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích]. Ústavní soud k tomu dodává, že argumentace soudu byla plně přezkoumatelná a námitka nedostatečnosti odůvodnění svědčí spíše s neztotožnění s procesním vyústěním.

12. Podle Ústavního soudu stěžovatelce byl poskytnut dostatečný prostor pro splnění poplatkové povinnosti. Povinnost hradit soudní poplatky a dodržovat procesní lhůty je standardní podmínkou řádného vedení soudního řízení, a je proto na poplatníkovi, aby lhůty stanovené soudem v přiměřené délce dodržel a svou povinnost zaplacení soudního poplatku za podaný návrh řádně splnil. O povinnosti hradit soudní poplatek přitom musela v obecné rovně vědět minimálně od podání správní žaloby. Minimální délka trvání soudem určené náhradní lhůty ke splnění poplatkové povinnosti byla v daném případě v souladu se zákonem o soudních poplatcích dodržena. Ústavní soud přitom zdůrazňuje, že tato je stanovena pouze pro případ, že poplatník nesplnil svoji poplatkovou povinnost již s podáním návrhu na zahájení řízení. Nadto měla stěžovatelka vícero způsobů placení soudního poplatku, jehož volba usnadňuje poplatníkovi splnění jeho poplatkové povinnosti. Ústavní soud k tomu dodává, že zastavení řízení z důvodu nezaplacení nebo opožděného zaplacení soudního poplatku pro žalobce (navrhovatele) nepředstavuje překážku věci pravomocně rozhodnuté (rozsouzené), takže mu nic nebrání v tom, aby návrh podal znovu.

13. Pokud stěžovatelka soudní poplatek při podání kasační stížnosti nezaplatila (popř. nepožádala s podáním stížnosti o osvobození od jeho zaplacení), a neučinila tak ani později ve lhůtě stanovené Nejvyšším správním soudem, nasvědčuje takový postup úvaze o nedbalé ochraně svých práv. Ostatně není bez povšimnutí, že ve světle zastoupení účastníka právním zástupcem z početné advokátní kanceláře, se podstata žádosti o prominutí, tj. že zástupce po dobu své nemoci sám nebyl schopen žádost o osvobození od soudních poplatků vyhotovit ani zajistit své substituční zastoupení, jeví spíše jako mimoběžná. Ústavní soud přitom ve své judikatuře dlouhodobě vychází ze zásady odpovědnosti účastníka za ochranu jeho práv "vigilantibus iura scripta sunt" (bdělým náležejí práva), jež předpokládá odpovědnost účastníků za ochranu jejich práv, která je plně v jejich dispozici.

14. Postup Nejvyššího správního soudu nepředstavuje porušení spravedlivého procesu, odepření spravedlnosti ani porušení práva na přístup k soudu, a proto Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

15. S ohledem na shora uvedené tak Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížností napadenými rozhodnutími Nejvyššího správního soudu, nedošlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky garantovaných y a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

16. Ústavní soud odmítl ústavní stížnost směřující proti napadeným rozhodnutím podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. června 2022

David Uhlíř v. r.

předseda senátu