Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 3651/2023

23 Cdo 3651/2023-199

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobce R. F., zastoupeného Mgr. Ing. Davidem Veselým, advokátem se sídlem v Praze, Žitavského 496, proti žalované MultiBio s.r.o., se sídlem v Rakovníku, Pod Nemocnicí 2489, identifikační číslo osoby 02003678, zastoupené JUDr. Luďkem Lisse, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze, Jablonského 640/2, o zaplacení 100.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2023, č. j. -174, t a k t o:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:(dle )

Okresní soud v Rakovníku rozsudkem ze dne 21. 9. 2022, č. j. -129, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení 100.000 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a vůči státu (výrok II. a III.).

K odvolání žalobce odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti výše uvedenému rozsudku odvolacího soudu, výslovně proti všem výrokům, podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle , (dále jen „ “).

K dovolání žalobce se vyjádřila žalovaná tak, že je navrhuje jako zjevně bezdůvodné odmítnout.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ).

Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v , oprávněnou osobou při splnění podmínek povinného zastoupení ( a 4 ), dovolací soud dále posoudil, zda dovolání obsahuje náležitosti vyžadované a zda je přípustné.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle , a b) a .

Dovolatel v dovolání namítá, že soud prvého stupně rozhodl na jednání dne 21. 9. 2022, ačkoli žalobce z důvodu nepříznivého zdravotního stavu žádal o odročení předmětného ústního jednání, a že za této situace, kdy soud prvého stupně při daném jednání vydal rozhodnutí, se jedná o vadu řízení. Takový postup soudu prvého stupně je dle žalobce v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, a je tak namístě zrušit jak rozhodnutí odvolacího soudu, tak soudu prvého stupně.

Shora uvedená námitka je z obsahového hlediska tzv. zmatečnostní vadou řízení dle Zmatečnostní vady řízení však jako způsobilý dovolací důvod výslovně vylučuje ustanovení věta druhá , takže pro jejich projednání nelze připustit dovolání. Má-li účastník řízení za to, že řízení bylo zatíženo zmatečnostní vadou, má možnost podat žalobu pro zmatečnost ( ), která (na rozdíl od dovolání) slouží výhradně k nápravě těchto vad řízení (za vše srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2021, sen. zn. , ze dne 23. 3. 2016, sp. zn. , ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. , ze dne 29. 7. 2019, sp. zn. , ze dne 28. 11. 2019, sen. zn. , a ze dne 25. 3. 2022, sp. zn. ).

Námitka dovolatele, že soudy nižších stupňů neprovedly žalobcem navržené důkazy (úřední záznamy o podaných vysvětleních z policejního spisu a výslechy svědků), nečiní dovolání přípustným, neboť soudy postupovaly (oproti názoru dovolatele) v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2003, sp. zn. , či ze dne 20. 4. 2021, sp. zn. , a v nich citovaná rozhodnutí, anebo dovolatelem odkazovaný nález Ústavního soudu ze dne 13. 10. 2020, sp. zn. , a judikaturu v něm citovanou). Soudy přitom v souladu s judikaturou vyložily, proč tyto důkazy navržené dovolatelem neprovedly (viz bod 13 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a viz bod 10 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).

Dovolatel dále namítá, že se soudy nevypořádaly s námitkami žalobce ohledně zavinění neuzavření kupní smlouvy, že se odmítly zabývat jím uváděným tvrzením, že žalovaná od 17. 7. 2019 uváděla, že nemá zájem na uzavření kupní smlouvy, a žalobce již nadále neměl důvod vyzývat žalovanou k uzavření jakékoli další smlouvy. V této souvislosti dovolatel odkazuje na rozsudek ze dne 25. 10. 2007, sp. zn. , v němž dovolací soud mimo jiné uvedl, že povinnost zaplatit smluvní pokutu je ze zákona vázána na zaviněné porušení povinnosti povinným subjektem, přičemž zavinění povinného subjektu se předpokládá (srov. § 545 odst. 3 obč. zák.). Nejvyšší soud odvolacímu soudu vytkl, že se „jejich tvrzením, že v souvislosti s porušením vytýkané povinnosti nejednali zaviněně, nezabýval“. Dovolatel však přehlíží, že s novou úpravou institutu smluvní pokuty v § 2048 o. z. nedošlo k převzetí ustanovení § 545 odst. 3 obč. zák., z něhož podpůrně vyplývalo, že dlužník není povinen smluvní pokutu zaplatit, jestliže porušení smluvní povinnosti nezavinil. Podmínky, za kterých dlužník porušil svou smluvní povinnost, nejsou z hlediska vzniku práva věřitele na zaplacení smluvní pokuty právně relevantní. Dlužník je povinen zaplatit smluvní pokutu bez ohledu na své zavinění (objektivizovaná smluvní pokuta bez možnosti liberace). Není ovšem vyloučena dohoda dlužníka a věřitele, podle níž je dlužník povinen zaplatit smluvní pokutu pouze při zaviněném porušení smluvní povinnosti, eventuálně v případě úmyslného porušení smluvní povinnosti apod. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2022, sp. zn. ). Otázku zavinění však odvolací soud v projednávané věci neřešil, na této otázce rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí. Dle rozhodovací praxe dovolacího soudu není dovolání přípustné podle , jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (srov. usnesení ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. ). Odvolací soud pouze vyšel ze zjištění, že to byl žalobce, kdo se ve smlouvě zavázal do uvedeného termínu kupní smlouvu uzavřít, přitom aktivně neučinil nic, co by k uzavření smlouvy směřovalo, nijak nedeklaroval svou připravenost kupní smlouvu za podmínek uvedených ve smlouvě uzavřít a zejména žalovanou nevyzval k jejímu uzavření. Pro žalovanou pak ze smlouvy žádná povinnost k aktivním krokům směřujícím k uzavření kupní smlouvy nevyplývala.

S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání žalobce podle odmítl jako nepřípustné.

Dovolací soud uvádí, že rozsah dovolání posoudil s přihlédnutím k celkovému obsahu dovolání ( ) a dovodil, že proti rozhodnutí o nákladech řízení dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k nákladům řízení postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Nadto by v uvedeném rozsahu nebylo dovolání podle ani přípustné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s věta druhá neodůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. 12. 2023

JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu