Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3519/2023

-134

USNESENÍ

P. H.

, zastoupeného Mgr. Richardem Vachouškem,

advokátem se sídlem v Benešově, Masarykovo náměstí 225, proti žalované

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2023, č. j. -117, takto:

I. Návrh na přerušení řízení se zamítá.II. Dovolání se odmítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši 128 000 Kč z titulu nezákonného trestního stíhání pro několik trestných činů hospodářské a majetkové povahy vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku téhož trestního stíhání ve výši 70 000 Kč a náhrady škody v podobě obhajného ve výši 171 697,63 Kč. Tato částka odpovídá zvýšení odměny podle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), z důvodu složitosti věci na dvojnásobek za úkony právní služby spočívající v obhajobě při hlavním líčení a v poradách žalobce s obhájcem, parkovném a částečně cestovních nákladech. V rámci předběžného projednání nároku uplatnil žalobce nárok na náhradu škody ve výši 595 273 Kč a nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 2 500 000 Kč. Po uplynutí šestiměsíční lhůty podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, avšak před podáním žaloby, přiznala žalovaná žalobci na náhradě nákladů obhajoby 422 025,37 Kč (z původně požadovaných 595 273 Kč) a na náhradě za nezákonné trestní stíhání 70 000 Kč. Na náhradě za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou trestního řízení žalovaná žalobci v rámci předběžného projednání nároku nepřiznala ničeho.

2. Obvodní soud pro Prahu 6 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 14. 2. 2023, č. j. -75, uložil žalované zaplatit žalobci částku 368 935,63 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 2,25 % ročně z této částky počínaje od 19. 4. 2021 do zaplacení (výrok I), dále v části, ve které se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 762 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z této částky počínaje od 19. 4. 2021 do zaplacení, žalobu zamítl (výrok II), a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 143 420,86 Kč (výrok III).

3. Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I o věci samé ohledně částky 26 173 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 19. 4. 2021 do zaplacení potvrdil, jinak ohledně částky 342 762,63 Kč s příslušenstvím z této částky rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 342 762,63 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I rozsudku odvolacího soudu), a uložil žalobci nahradit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 4 800 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

4. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce ve výroku I v části, ve které byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že ohledně částky 342 762,63 Kč s příslušenstvím z této částky (šlo o náhradu škody spočívající v obhajném v částce 144 762,63 Kč, náhradě nemajetkové újmy za samotné trestní stíhání v částce 128 000 Kč a náhradě nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního stíhání v částce 70 000 Kč – pozn. Nejvyššího soudu) se žaloba zamítá, včasným dovoláním, které Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „“, odmítl. Současně podaný návrh na přerušení řízení podle ve spojení s Nejvyšší soud jako nedůvodný zamítl.

5. Návrh žalobce na přerušení řízení a na podání návrhu k Ústavnímu soudu na zrušení ustanovení § 32 odst. 3 OdpŠk dovolací soud neshledal jako opodstatněný. Ústavní konformitu citovaného ustanovení posuzoval Ústavní soud v usnesení ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. , ve kterém návrh na zrušení tohoto ustanovení odmítl. V usnesení ze dne 9. 7. 2012, sp. zn. , pak Ústavní soud dospěl k závěru, že předmětné ustanovení je ústavně konformní, neboť nezakládá nerovnost mezi jednotlivými poškozenými, bezdůvodně neprivileguje stát a není projevem svévole zákonodárce, protože odchylnou úpravu otázky promlčení dovoluje specifický charakter uplatňovaného nároku, přičemž stanovená promlčecí lhůta poskytuje dostatečný časový prostor k jeho uplatnění. Nejvyšší soud proto nevyhověl návrhu žalobce na přerušení řízení a předložení návrhu na zrušení § 32 odst. 3 OdpŠk Ústavnímu soudu.

6. Samotná otázka ústavní konformity promlčecí lhůty podle § 32 odst. 3 OdpŠk, stejně jako námitka žalobce směřující proti zamítnutí totožného návrhu žalobce na přerušení řízení a předložení návrhu na zrušení § 32 odst. 3 OdpŠk Ústavnímu soudu odvolacím soudem, přípustnost dovolání nezakládá, neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, pokud uvedl, že daná lhůta je ústavně konformní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2011, sp. zn. , nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. ) a návrh z toho důvodu zamítl (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2006, sp. zn. , nebo nález Ústavního soudu ze dne 6. 6. 1995, sp. zn. , který byl uveřejněn ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ve sv. 3 pod č. 26).

7. Otázka zvýšení mimosmluvní odměny dle advokátního tarifu, přípustnost dovolání podle nezakládá, neboť byla odvolacím soudem vyřešena v souladu s judikaturou soudu dovolacího, pokud odvolací soud nepovažoval jednotlivé úkony právní služby za časově náročné nebo mimořádně obtížné za situace, kdy žalobce mimořádnou obtížnost a časovou náročnost tvrdil obecně ve vztahu ke všem úkonům obhajoby v dané věci, nikoli ve vztahu k jednotlivému konkrétnímu úkonu obhajoby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. , a ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. , dle kterého okolnosti odůvodňující mimořádné zvýšení mimosmluvní odměny advokáta spočívají v neobvykle zvýšených odborných či profesních nárocích na advokáta při realizaci konkrétního úkonu právní služby a nelze je paušálně odvozovat od obtížnosti věci, v rámci které je právní služba poskytována, s tím, že řízení ve věcech trestních mívají často náročnou povahu).

8. Ani otázka posouzení rozporu námitky promlčení s dobrými mravy přípustnost dovolání dle nezakládá, neboť ani při řešení této otázky se odvolací soud od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu neodchýlil, pokud neshledal skutkové okolnosti věci natolik výjimečnými a odůvodňujícími skutečnost, že žalobce svůj nárok neuplatnil včas a pro které by bylo možné považovat žalovanou vznesenou námitku promlčení za rozpornou s dobrými mravy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2013, sp. zn. , a ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. ). Vychází-li dovolací námitka z tvrzení, že žalovaná mimosoudní vyřízení nároku žalobce zdržovala a žalobce byl z její strany ujišťován o mimosoudním odškodnění svého nároku, konstruuje žalobce své právní posouzení na vlastní verzi skutkových zjištění, která nebyla prokázána. Tím se navzdory svým prohlášením v dovolání fakticky vymezuje proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu, a tak uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod ( ). Pokud pak žalobce v této souvislosti poukazoval na judikaturu Nejvyššího soudu i Ústavního soudu, je třeba uvést, že tato zdůrazňuje nezbytnost vycházet při posouzení otázky, zda je námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy, z individuálních okolností každého jednotlivého případu založených na skutkových zjištěních, přičemž tato skutková zjištění v odkazované judikatuře se liší od této věci.

9. K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání přípustné ( ).

10. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. 12. 2023

JUDr. Pavel Simon předseda senátu