Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1294/22

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o ústavní stížnosti stěžovatelů Pavla Marka a Dagmar Markové, zastoupených Mgr. Petrem Šmídem, advokátem, sídlem Dvořákova 1927/5, Jihlava, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. dubna 2022 č. j. , -36 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. února 2022 č. j. -28, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Jaroslava Marka a Lubomíry Markové, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci

1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 16. 5. 2022, se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci (dále jen "vrchní soud") a Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud"), neboť mají za to, že jimi byla porušena jejich základní práva podle a d, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Napadeným usnesením o schválení oddlužení rozhodl krajský soud tak, že vedlejší účastníci - jakožto jediný dlužník - jsou oprávněni podat návrh na povolení oddlužení, a současně mimo jiné schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Proti tomuto rozhodnutí podali stěžovatelé - jakožto věřitelé - odvolání, o němž vrchní soud rozhodl napadeným usnesením tak, že jej odmítl. Dospěl k závěru, že stěžovatelé nebyli k podání odvolání oprávněni ve smyslu věty první , o úpadku a způsobech jeho řešení , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), neboť nehlasovali proti přijetí schváleného způsobu oddlužení. Připustil sice, že krajský soud postupoval nesprávně, když stěžovatelům odepřel právo na svolání věřitelské schůze, přestože řádně naplnili podmínku věřitelského kvora podle věty druhé a o svolání schůze požádali včas. Stěžovatelé však měli stále možnost hlasovat o přijetí způsobu oddlužení mimo schůzi věřitelů korespondenčně, o čemž byli krajským soudem řádně poučeni v rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení vedlejších účastníků; i přesto ale tohoto práva nevyužili. Dle vrchního soudu tak nebylo možno uzavřít, že krajský soud stěžovatelům svým nesprávným úředním postupem zabránil v hlasování o způsobu oddlužení. Vrchní soud proto odmítl odvolání stěžovatelů podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů, a zároveň stěžovatele poučil, že proti jeho usnesení není podle přípustné dovolání.

3. Ve své ústavní stížnosti stěžovatelé v prvé řadě namítají, že je obecné soudy svévolně připravily o možnost podání opravného prostředku, přestože jim jej přiznává. Argumentují, že učinili veškeré úkony, jež jsou od nich vyžadovány k zachování práva na podání odvolání proti usnesení o schválení oddlužení za podmínek věty první . Rekapitulují, že byli jako nezajištění věřitelé krajským soudem vyzváni, aby v zákonné lhůtě navrhli konání schůze věřitelů, jejímž předmětem bude projednání a hlasování o způsobu oddlužení, anebo aby ve stejné lhůtě o tomtéž hlasovali mimo schůzi věřitelů. Jelikož měli stěžovatelé zájem o svolání věřitelské schůze a byli k tomu oprávněni (tvořili většinu věřitelů a disponovali nadpoloviční většinou nezajištěných přihlášených pohledávek počítaných podle jejich výše), zvolili první variantu. Nelze jim klást k tíži, pokud současně nezvolili i variantu korespondenčního hlasování, jež se jim alternativně nabízela a kterou za dané situace považovali za nadbytečnou. Stěžovatelé dále namítají, že nesvoláním schůze věřitelů je krajský soud připravil i o možnost namítat za podmínek existenci skutečností odůvodňujících odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Krajskému soudu rovněž vytýkají, že se v odůvodnění napadeného usnesení nevypořádal se všemi uplatněnými námitkami, a tudíž je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné. Konečně stěžovatelé argumentují, že postup obecných soudů, jež schválily oddlužení vedlejších účastníků navzdory opakovaně namítanému nepoctivému záměru dlužníka, ve svém důsledku omezuje uspokojení jejich pohledávky; napadená usnesení tak porušují i ústavně zaručené právo stěžovatelů vlastnit majetek.

II.

Přípustnost ústavní stížnosti

4. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem stanovené náležitosti a zda jsou dány podmínky projednání ústavní stížnosti stanovenéy a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). V projednávané věci dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost není přípustná.

5. Ústavní soud opakovaně uvádí, že ústavní soudnictví a jeho pravomoc spočívají především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž neústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky vyplývajícími z příslušných procesních norem [viz např. nález ze dne 30. 11. 1995

sp. zn.

(N 78/4 SbNU 243); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná i na https://nalus.usoud.cz]. Ústavní stížnost je tak vůči ostatním prostředkům sloužícím k ochraně práv ve vztahu subsidiarity, jak plyne z , dle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( téhož zákona); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( téhož zákona).

6. Stěžovatelé ústavní stížností brojí proti usnesení vrchního soudu, kterým bylo rozhodnuto o odmítnutí jejich odvolání podle . Podle přitom může účastník řízení žalobou pro zmatečnost napadnout mimo jiné pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání, tj. i napadené usnesení vrchního soudu. Přípustnost žaloby pro zmatečnost v posuzované věci nepřímo vyplývá i z poučení vrchního soudu, že proti jeho usnesení není dovolání přípustné z důvodu dle (jež odkazuje právě na ). Pro úplnost se sluší dodat, že v souladu s a se v insolvenčním řízení uplatní přiměřeně ustanovení , včetně úpravy týkající se řízení o žalobě pro zmatečnost.

7. Směřuje-li ústavní stížnost proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo v občanském soudním řízení odmítnuto odvolání stěžovatele, je taková ústavní stížnost nepřípustná dle , jestliže stěžovatel proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu neuplatnil žalobu pro zmatečnost podle [viz stanovisko pléna ze dne 16. 12. 2008 sp. zn. (ST 26/51 SbNU 839; 79/2009 Sb.)].

8. Jak vyplývá z ústavní stížnosti (a jak Ústavní soud ověřil z databáze Infosoud.cz i telefonicky u příslušného soudního oddělení krajského soudu), stěžovatelé žalobu pro zmatečnost proti napadenému usnesení vrchního soudu nepodali.

9. Ústavní soud proto dospěl k závěru, že stěžovatelé nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práv poskytuje ( ). Zároveň neshledal v daném případě okolnosti odůvodňující aplikaci některé z výjimek z pravidla subsidiarity ústavní stížnosti podle téhož zákona, čehož se ostatně stěžovatelé ani nedovolávali.

10. Ústavní soud proto rozhodl soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti pro její nepřípustnost podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. června 2022

Pavel Rychetský v. r.

soudce zpravodaj