Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2717/21

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky L. D., zastoupené Mgr. Petrem Volšíkem, advokátem, sídlem Vraňany 233, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2021 č. j. -721, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení, a obchodní společnosti A, obchodní společnosti B, V. A. P., J. D. a obchodní společnosti C, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti věci a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), stěžovatelka napadla v záhlaví uvedené rozhodnutí, neboť je přesvědčena, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo zakotvené v d, jakož i její právo podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadené rozhodnutí zrušil.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že věc se, stručně shrnuto, týká řízení, ve kterém se tři z vedlejších účastníků jako žalobci, mající pohledávku vůči žalovanému J. D. z titulu náhrady škody způsobené jím spáchaným trestným činem podvodu, domáhali určení, že posledně uvedený je vlastníkem určitého nemovitého majetku, ač formálně převedeného a následně v katastru vedeného na stěžovatelku.

3. Okresní soud Praha-východ (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 7. 9. 2017 č. j. -445 zamítl vůči obchodní společnosti C žalobu na určení, že žalovaná obchodní společnost A, je vlastníkem budovy č. p. X1 nacházející se na pozemku parc. č. st. X2 v kat. úz. Srbín (výrok I) a určil, že vlastníkem uvedené budovy je žalovaný J. D. (výrok II). Dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výroky III, IV a V).

4. Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") k odvolání stěžovatelky rozsudkem ze dne 28. 11. 2018 č. j. -511 potvrdil rozsudek okresního soudu v napadeném výroku II a ve výrocích III - V (výrok I rozsudku krajského soudu). Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku krajského soudu).

5. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2021 č. j. -121 bylo stěžovatelčino dovolání proti rozsudku krajského soudu odmítnuto s tím, že stěžovatelka nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti.

II.

Argumentace stěžovatelky

6. Stěžovatelka namítá, že okresní soud ani krajský soud svá rozhodnutí dostatečně neodůvodnily. Nejvyšší soud se pak věcí v podstatě odmítl zabývat. Takový postup dovolacího soudu považuje za porušení svých ústavně zaručených práv a odkazuje v této souvislosti na nález Ústavního soudu ze dne 5. 4. 2016

sp. zn.

.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Nejvyšší soud odmítl podané dovolání jako trpící vadami spočívajícími v absenci uvedení předpokladu jeho přípustnosti. Ústavní soud za této situace považuje za nutné připomenout, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, přičemž je v zásadě věcí zákonodárce, k nápravě jakých vad je určí a jak přísné stanoví požadavky na jeho obsah. S tím ostatně souvisí povinnost být v dovolacím řízení zastoupen kvalifikovanou osobou (advokátem), není-li dostatečně kvalifikován samotný dovolatel ( a 2 ). Ústavní soud tak ve své současné rozhodovací praxi akceptuje, že platná právní úprava dovolání klade na účastníky řízení poměrně vysoké nároky, jde-li o řádné naplnění jeho obsahových náležitostí (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2016

sp. zn.

, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

9. Úlohou Nejvyššího soudu bylo posoudit, zda v dovolání byla, v míře odpovídající takovýmto nárokům, vymezena otázka hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ). Jestliže Nejvyšší soud shledal, že taková otázka v podaném dovolání vymezena nebyla, Ústavní soud z usnesení Nejvyššího soudu, obsahujícího rozbor podaného dovolání a vysvětlení důvodů, pro které je nelze meritorně projednat, jakož i z tvrzení obsažených v ústavní stížnosti, nezjistil, že by takovýto závěr Nejvyššího soudu byl nepravdivý, respektive že by měl povahu libovůle v rozhodování obecného soudu, pro kterou by jeho rozhodnutí nemohlo obstát.

10. Co se týče stěžovatelčina odkazu na nález Ústavního soudu

sp. zn.

(N 60/81 SbNU 57), v tehdejší ústavní stížnosti někdejší stěžovatel namítal, že v podaném dovolání argumentoval nesprávným posouzením otázky zásadního právního významu, která nebyla dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena, nicméně Nejvyšší soud dospěl k závěru, že řádně neuplatnil dovolací důvod podle , když jeho námitky fakticky směřovaly především do skutkových zjištění soudu prvního stupně a soudu odvolacího a nesprávnost právního posouzení věci je vyvozována s ohledem na odlišná skutková zjištění. Ústavní soud pak v daném nálezu dospěl k závěru, že se s takovým hodnocením obsahu někdejšího dovolání Nejvyšším soudem nelze ztotožnit, když kromě námitek proti skutkovým zjištěním byly v dovolání formulovány i blíže odůvodněné námitky vztahující se k právnímu posouzení věci, vzhledem ke kterým byl dovolací důvod řádně uplatněn. V nynější věci je ovšem situace zjevně odlišná, když stěžovatelka závěr o nenaplnění dovolacích důvodů ani nijak konkrétně nerozporuje a pouze zcela povšechně uvádí, že Nejvyšší soud se její věcí měl zabývat.

11. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, a podle ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. června 2022

Vojtěch Šimíček, v. r.

předseda senátu