Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2714/2023

22 Cdo 2714/2023-181

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce M. L., zastoupeného Mgr. Ing. Martinem Matějkou, se sídlem v Brně, Jana Babáka 2733/11, proti žalovaným 1) B. M. H., a 2) L. Q. H., zastoupeným Mgr. Jiřím Hladíkem, advokátem se sídlem v Brně, Lidická 960/81, o určení věcného práva k věci cizí, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 5. 2023, č. j. -157, takto:

Odůvodnění:

[1] Podle věty první , , (dále jen „ “), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.

[2] Okresní soud ve Znojmě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. 3. 2022, č. j. -117, zamítl žalobu na určení, že pozemek parc. č. st. XY v k. ú. XY je zatížen věcným břemenem jízdy ve prospěch pozemku parc. č. st. XY v k. ú. XY (výrok I). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).

[3] K odvolání žalobce Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 16. 5. 2023, č. j. -157, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že určil, že pozemek parc. č. st. XY v k. ú. XY je zatížen věcným břemenem jízdy ve prospěch pozemku parc. č. st. XY v k. ú. XY (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).

[4] Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání. Rozhodnutí odvolacího soudu má podle nich spočítávat na nesprávném právním posouzení věci, neboť se „odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a částečně nebyla tato otázka dovolacím soudem dosud řešena“ (právní argumentace dovolatelů je uvedena v další části dovolání). Navrhli proto, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

[5] Žalobce ve vyjádření k dovolání uvedl, že považuje rozsudek odvolacího soudu za správný. Vyjádřil se k jednotlivým dovolacím námitkám a navrhl odmítnutí dovolání.

[6] Dovolání není přípustné.

[7] Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

[8] Podle –3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

[9] Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na klíčovém závěru, že žalobce jako kupující na základě kupní smlouvy ze dne 27. 6. 2018 nabyl právo k panujícímu pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, přičemž podle , (dále jen „o. z.“), nabyl i právo s převáděným pozemkem spojené, tj. pozemkové věcné břemeno jízdy přes zatížený pozemek ve spoluvlastnictví žalovaných, neboť žalobce splnil zákonnou podmínku úplatnosti a současně byl i v dobré víře ve správnost zápisu práv v katastru nemovitostí. Panující pozemek byl na žalobce převeden za splnění všech podmínek vyplývajících z o. z.

[10] Žalovaní v dovolání namítají odklon rozhodnutí odvolacího soudu od ustálené judikatury prezentované rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. v otázce tzv. úplatnosti.

[11] Podle § 984 odst. 1 o. z. není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu. Dobrá víra se posuzuje k době, kdy k právnímu jednání došlo; vzniká-li však věcné právo až zápisem do veřejného seznamu, pak k době podání návrhu na zápis.

[12] Tato námitka přípustnost dovolání nezakládá.

[13] Dovolací soud především uvádí, že ve věci sp. zn. se řešila situace zcela odlišná oproti souzené věci, a to případ, kdy v souvislosti s darovací smlouvou byla uzavřena i smlouva o výměnku. V této souvislosti dospěl Nejvyšší soud k závěru, že je-li spolu s darovací smlouvou uzavřena smlouva o výměnku, posuzuje se pro účel předpokládaný § 984 odst. 1 o. z. darovací smlouva zpravidla jako úplatná.

[14] V této věci naproti tomu žalobce nabyl vlastnické právo k pozemku na základě kupní smlouvy (podle zjištění soudu prvního stupně za 650 000 Kč) uzavřené s insolvenčním správcem dlužníka J. K., Mgr. Vladimírem Turoněm.

[15] Podle v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy.

[16] S tvrzením o absenci splnění podmínky úplatnosti přicházejí žalovaní až v dovolání a dovolacímu soudu není zřejmé, v čem by měl být zjevný, zřetelný nepoměr mezi nabytým vlastnickým právem k pozemku jako předmětu kupní smlouvy, v jehož prospěch existuje věcné břemeno, a kupní cenou.

[17] Dále dovolatelé v dovolání uvádějí, že „odvolací soud nectil v rozporu s dosavadní rozhodovací praxí dovolacího soudu, že jednání bylo zdánlivé, neboť nedošlo k nabytí od dobrověrného, nýbrž od osoby vědoucí se osobní povahy věcného břemene, neboť ten věděl, že nenabyl věcného břemene in rem, nýbrž in personam, tedy jeho vůle nebyla taková, že by služebnost pozemkovou převedl na jiného. Odvolací soud tak pominul ten fakt, že na straně kupujícího podle smlouvy uzavřené s žalobcem dne 27. 6. 2018 neexistovala vážná vůle převést věcné právo k předmětu koupě“. Pokud tedy byla zásada materiální publicity vztažena i na právní jednání absolutně neplatné, stalo se tak v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. .

[18] Ani tato námitka přípustnost dovolání nezakládá, neboť závěry odvolacího soudu nejsou s rozhodnutím sp. zn. v rozporu.

[19] V prvé řadě i zde platí to, co uvedl dovolací soud výše, totiž že s námitkou zdánlivosti právního jednání přicházejí dovolatelé nepřípustně až v dovolacím řízení. O rozpor s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. nemůže jít již proto, že v uvedeném rozhodnutí dospěl Nejvyšší soud k závěru, že princip tzv. materiální publicity nelze vztáhnout na absolutně neplatná právní jednání; o takovou situaci však v dané věci nešlo, protože odvolací soud závěr o absolutní neplatnosti kupní smlouvy neučinil, naopak vyšel z toho, že uzavřená kupní smlouva je platná.

[20] Nadto je tato námitka vnitřně rozporná a nelogická. Uvádějí-li dovolatelé, že „jednání bylo zdánlivé, neboť nedošlo k nabytí od dobrověrného“, pak dovolací soud uvádí, že v režimu § 984 odst. 1 o. z. je dobrověrným nabyvatelem ten, kdo dané právo nabývá – v tomto případě žalobce – a nikoliv ten, kdo právo převádí. Obdobně námitka, že „odvolací soud pominul fakt, že na straně kupujícího dle smlouvy uzavřené s žalobcem dne 27. 6. 2018 neexistovala vážné vůle převést věcné právo k předmětu koupě“, je rozporná již proto, že v dané kupní smlouvě byl právě žalobce kupujícím, a nemůže tak jít o smlouvu uzavřenou mezi „kupujícím a žalobcem“. I zde však platí, že námitka zdánlivosti právního jednání je uplatněna až v dovolání, a není zřejmé (pokud došlo k záměně kupujícího za prodávajícího), proč by prodávající insolvenční správce neměl mít vážnou vůli k převodu pozemku, k němuž se váže služebnost. Ostatně otázka vážnosti vůle je otázkou skutkových zjištění, která dovolacímu přezkumu nepodléhají.

[21] To platí v plném rozsahu i pro poslední dovolací námitku (naznačující absenci řešení dovolacím soudem), a to „otázku vážnosti vůle převodce neexistujícího věcného práva ve vztahu k tomu, zda takové jednání je s ohledem na tuto okolnost absolutně neplatné bez ohledu na dobrou víru nabyvatele“, neboť otázka vážnosti vůle nebyla v průběhu řízení žalovanými zpochybňována, jde o otázku skutkových zjištění a není zde formulována žádná právní otázka, která by mohla založit přípustnost dovolání. Jinak řečeno, se závěry a argumentací směřující k absolutní neplatnosti kupní smlouvy ze dne 27. 6. 2018 pro absenci vážnosti vůle na straně převodce (prodávajícího) přicházejí žalovaní až v dovolání; tato námitka v dřívějších fázích řízení uplatněna nebyla.

[22] Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalovaných přípustným, podle je odmítl.

[23] V souladu s větou druhou neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaní povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalobce domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

V Brně dne 20. 12. 2023

Mgr. Michal Králík Ph.D. předseda senátu