Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1463/2022

29 Cdo 1463/2022

USNESENÍ

I. K.

F. H.

, pro 67 128 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. , o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. února 2022, č. j. -19, takto:

I. Dovolání se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

1. Usnesením ze dne 8. prosince 2021, č. j. 042 EX 1245/21-14, soudní exekutorka JUDr. Ivana Kozáková, Exekutorský úřad Třebíč, (dále jen „soudní exekutorka“) zamítla exekuční návrh oprávněného (I. K.) ze dne 9. listopadu 2021 (doručený soudní exekutorce téhož dne) [bod I. výroku] a rozhodla o náhradě nákladů exekučního řízení a o náhradě nákladů exekuce (body II. a III. výroku).

2. Soudní exekutorka – vycházeje z ustanovení , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), a z ustanovení , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu) a o změně dalších zákonů, jakož i exekučního řádu, ve znění účinném do 30. června 2015 – dospěla k následujícím závěrům:

3. „Oddlužení“ povinného (F. H.) se nevztahuje na věřitele, kteří přihlásili do insolvenčního řízení svou zajištěnou pohledávku. Tuto skutečnost však musí věřitel (oprávněný) „specifikovat a doložit“ včetně toho, že zajištění „dosud trvá“; to se v projednávané věci „nestalo“, a proto je třeba exekuční návrh zamítnout.

4. Exekutorské zástavní právo podle ustanovení § 69a exekučního řádu, ve znění účinném do 30. června 2015, bylo (pouze) způsobem provedení dříve prováděné exekuce a nejpozději s jejím skončením zaniklo. V případě „absence zástavního práva“ tak nelze k „prodeji zástavy“ přistoupit.

5. K odvolání oprávněného Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 2. února 2022, č. j. -19, potvrdil usnesení soudní exekutorky (první výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

6. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení , z ustanovení a 3, , exekučního řádu a a exekučního řádu, ve znění účinném do 30. června 2015 – dospěl po přezkoumání napadeného usnesení k následujícím závěrům:

7. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem „sp. zn. “ (jde o usnesení ze dne 14. prosince 2017, č. j. -28), jímž byl povinný (coby insolvenční dlužník) osvobozen od placení pohledávek, nabylo právní moci dne 1. března 2018; oprávněný byl v insolvenčním řízení zajištěným věřitelem, a proto osvobozením povinného od placení pohledávek jeho pohledávka (ve smyslu ) „nezanikla“.

8. K pravomocnému zastavení předchozí exekuce (v níž bylo zřízeno ve prospěch oprávněného exekutorské zástavní právo) došlo dne 17. listopadu 2018. Po skončení insolvenčního řízení tak zaniklo exekutorské zástavní právo, v současnosti oprávněnému již „nesvědčí“ zástavní právo k nemovitým věcem ve vlastnictví povinného a „nejsou splněny podmínky pro vedení exekuce“.

9. Proti usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání, jímž napadá (posuzováno podle obsahu) první výrok, namítaje, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy, že je dán dovolací důvod podle , [dále též jen „ “]) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Přípustnost dovolání vymezuje ve smyslu ustanovení argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena.

10. Konkrétně dovolatel pokládá otázku, zda jeho zajištěná pohledávka, jež byla přihlášena do insolvenčního řízení a která nebyla v insolvenčním řízení uspokojena (majetek dlužníka sloužící k zajištění nebyl zpeněžen), zanikla v důsledku osvobození povinného od placení pohledávek.

11. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že z ustanovení nevyplývá, že by jeho pohledávka zanikla, nebo že by od jejího placení byl povinný osvobozen. Má za to, že na jeho pohledávku nedopadá osvobození povinného od placení pohledávek, a podotýká, že na jeho pohledávku nebylo v insolvenčním řízení hrazeno. Jestliže by nyní neměl možnost domáhat se úhrady pohledávky, musel by se takový postup vyložit jako vyvlastnění bez náhrady, což právní řád zakazuje. Dovolatel připouští, že se neodvolal proti usnesení o zastavení předchozí exekuce, neboť měl „omylem za to“, že jeho pohledávka byla uspokojena v insolvenčním řízení a jen mu nebyly vyplaceny „finanční prostředky ze zpeněžení zajištění“. Formuluje přitom závěr, že jeho postavení zajištěného věřitele je po skončení oddlužení v zásadě totožné jako před zahájením insolvenčního řízení, neboť dluh povinného stále trvá, a může tak zvolit vhodný způsob vedení exekuce na majetek povinného.

12. Pro dovolací řízení je rozhodný v aktuálním znění.

13. Dovolání je přípustné podle ustanovení , když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v , a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky jde o věc dovolacím soudem v daných skutkových poměrech dosud neřešenou.

14. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( ), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto – v hranicích právní otázky vymezené dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.

15. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

16. Pro právní posouzení věci jsou rozhodné následující skutečnosti, z nichž vyšla soudní exekutorka i odvolací soud:

[1] Pohledávka dovolatele vůči povinnému byla vykonatelná na základě směnečného platebního rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 31. října 2011, č. j. -4, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. března 2012, č. j. -20 (dále jen „exekuční titul“).

[2] Dovolatel pro vymožení své pohledávky vedl exekuci na majetek povinného; soudní exekutor JUDr. Jiří Komárek, Exekutorský úřad Žďár nad Sázavou, byl pověřen provedením exekuce usnesením Okresního soudu v Teplicích ze dne 8. srpna 2012, č. j. -8. Dne 5. září 2012 vydal pověřený soudní exekutor exekuční příkaz č. j. 038 EX 318/12-2, kterým zřídil exekutorské zástavní právo ke spoluvlastnickým podílům povinného k určeným nemovitostem v katastrálních územích XY, XY a XY (dále jen „exekuční příkaz“).

[3] Dovolatel přihlásil svou pohledávku jako vykonatelnou (na základě exekučního titulu) a zajištěnou exekutorským zástavním právem (na základě exekučního příkazu) do insolvenčního řízení vedeného na majetek povinného a jeho manželky (A. H.); přihlášená pohledávka byla zjištěna včetně pořadí. Předmět zajištění nebyl v insolvenčním řízení zpeněžen.

[4] Usnesením ze dne 14. prosince 2017, č. j. -28, které nabylo právní moci dne 3. ledna 2018, vzal Krajský soud v Ústí nad Labem (mimo jiné) na vědomí splnění oddlužení povinného a jeho manželky (bod I. výroku) a osvobodil je od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit; osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníkům pro tyto pohledávky právo postihu (bod IV. výroku).

[5] Soudní exekutor JUDr. Jiří Komárek, Exekutorský úřad Žďár nad Sázavou, usnesením ze dne 30. října 2018, č. j. 038 EX 318/12-132, které nabylo právní moci dne 17. listopadu 2018, zastavil exekuci vedenou pro vymožení pohledávky dovolatele u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. .

[6] Exekučním návrhem dovolatele ze dne 9. listopadu 2021, podaným u soudní exekutorky JUDr. Ivany Kozákové, Exekutorský úřad Třebíč, byla zahájena (nová) exekuce na majetek povinného k vymožení pohledávky dovolatele přiznané exekučním titulem; soudní exekutorka návrh zamítla usnesením ze dne 8. prosince 2021 na základě pokynu Okresního soudu v Teplicích ze dne 7. prosince 2021.

17. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení exekučního řádu a :

§ 43a (exekučního řádu)

(1) Exekutor, kterému došel exekuční návrh, požádá exekuční soud nejpozději do 15 dnů ode dne doručení návrhu o pověření a nařízení exekuce (dále jen „pověření“). Neobsahuje-li návrh oprávněného všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný nebo neurčitý, běží tato lhůta až ode dne doručení opraveného nebo doplněného návrhu, popřípadě exekučního titulu exekutorovi. Doručením žádosti o pověření soudu se do rejstříku zahájených exekucí elektronicky zapíší údaje podle § 35b odst. 1 písm. a/ a c/ až g/.

(…)

(3) Soud vydá pověření do 15 dnů, jestliže jsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady.

(…)

(6) Jestliže nejsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro vedení exekuce, soud udělí exekutorovi pokyn, aby exekuční návrh částečně nebo úplně odmítl nebo zamítl nebo aby exekuční řízení zastavil. Tímto pokynem je exekutor vázán.

(…)

§ 69a (exekučního řádu)

Zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitých věcech

(…)

(5) Exekutorské zástavní právo zaniká rovněž právní mocí rozhodnutí, kterým soudní exekutor ruší exekuční příkaz, kterým zřídil exekutorské zástavní právo. Nezaniklo-li exekutorské zástavní právo dříve jiným způsobem, zaniká skončením exekuce.

( )

(1) Jestliže dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, vydá insolvenční soud usnesení, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny.

(2) Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit.

(…)

(4) Při osvobození dlužníka podle odstavce 1 zůstává zajištěnému věřiteli, který po schválení oddlužení nepožádal o zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky, zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku; pohledávek, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170), se může takto domáhat jen za dobu od skončení insolvenčního řízení.

18. Ustanovení § 43a exekučního řádu platilo v citované podobě v době podání exekučního návrhu (9. listopadu 2021).

19. Ustanovení exekučního řádu je citováno ve znění do 30. června 2015, které je pro projednávanou věc rozhodné na základě přechodného ustanovení čl. IV, bodu 4. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a , o katastru nemovitostí (katastrální zákon, podle něhož se exekuce vedené zřízením exekutorského zástavního práva na základě exekučního příkazu vydaného před nabytím účinnosti (1. července 2015) dokončí podle dosavadních právních předpisů.

20. Ustanovení platilo v citované podobě v době rozhodnutí o osvobození povinného a jeho manželky od placení pohledávek (14. prosince 2017).

21. Ve výše ustaveném skutkovém a právním rámci činí Nejvyšší soud k dovolatelem položené otázce následující závěry:

22. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v tom, že pohledávka, na kterou se vztahuje rozhodnutí o osvobození dlužníka od placení (vydané podle ), v neuhrazeném rozsahu nezaniká, v soudním či jiném řízení ji však již nelze věřiteli přiznat; ve vykonávacím řízení má taková pohledávka stejný režim, jako promlčená pohledávka. Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. listopadu 2010, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 63/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“).

23. Právo domáhat se ve smyslu ustanovení uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění, který nebyl zpeněžen v insolvenčním řízení po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, po osvobození dlužníka od placení zbytku pohledávek zůstává zachováno pouze tomu věřiteli, který se jako zajištěný věřitel se zjištěnou zajištěnou pohledávkou účastnil insolvenčního řízení ke dni jeho skončení. Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2022, sen. zn. , uveřejněné pod číslem rozh. obč. (dále jen „R 63/2023“).

24. Exekutorské zástavní právo na nemovitých věcech zřízené podle ustanovení § 69a exekučního řádu, ve znění účinném do 30. června 2015, neplní přímo uhrazovací funkci zástavního práva. Jeho účelem je zajištění pohledávky oprávněného do doby, než bude realizován jiný způsob exekuce; jeho význam spočívá nejen v zařazení vymáhané pohledávky do přednější skupiny a zajištění lepšího pořadí pro uspokojení v případě rozvrhu výtěžku mezi více přihlášených pohledávek do exekuce, ale především v motivaci povinného k dobrovolnému splnění vymáhané pohledávky. Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2019, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2020, sp. zn. .

25. Na tyto závěry navázal Nejvyšší soud v usnesení ze dne 20. prosince 2022, sp. zn. , kde shrnul (shodně se zněním exekučního řádu účinným do 30. června 2015), že se skončením exekuce spojuje § 69a odst. 5 exekučního řádu také zánik exekutorského zástavního práva na nemovitých věcech.

26. V poměrech projednávané věci dovolatel přihlásil svou vykonatelnou a zajištěnou pohledávku do insolvenčního řízení vedeného vůči povinnému a jeho manželce, přičemž pohledávka byla zjištěna včetně svého pořadí, v insolvenčním řízení nebyla uspokojena a ke zpeněžení zajištěného majetku nedošlo. V intencích R 63/2023 tak dovolateli zůstalo právo domáhat se ve smyslu ustanovení uspokojení své pohledávky z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění i poté, kdy byl povinný (coby insolvenční dlužník, který řádně a včas splnil všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení) osvobozen od placení zbytku pohledávek.

27. Zajištění (spočívající ve zřízení exekutorského zástavního práva) však posléze zaniklo ve smyslu § 69a odst. 5 exekučního řádu, ve znění účinném do 30. června 2015, neboť exekuční řízení vedené na majetek povinného (v jehož rámci bylo exekutorské zástavní právo zřízeno) bylo zastaveno po pravomocném skončení insolvenčního řízení vedeného vůči povinnému a jeho manželce a po jejich osvobození od placení zbytku pohledávek.

28. V době podání (nového) exekučního návrhu (9. listopadu 2021) tak dovolatel již není zajištěným věřitelem ve smyslu , neboť jeho zajištění zaniklo a pojmově tak zde již není žádný zajištěný majetek povinného, z jehož výtěžku zpeněžení by mohla být pohledávka dovolatele uspokojena v exekučním řízení.

29. Je-li skutečnost, že zajištění pohledávky (například zástavní právo) zaniklo a v době podání exekučního návrhu již pohledávka oprávněného není zajištěná způsobem, který zde byl v době osvobození dlužníka od placení zbytku pohledávek, zřejmá (evidentní, nevzbuzující pochybnosti) již z exekučního návrhu oprávněného či příloh návrhu tak, že ji nelze věrohodně zpochybnit tvrzeními účastníků, pročež nevyžaduje další dokazování, pak k ní může (má) exekuční soud přihlédnout již při rozhodování o exekučním návrhu a může (má) udělit soudnímu exekutorovi v souladu s § 43a odst. 6 exekučního řádu pokyn, aby exekuční návrh zamítl. Srov. mutatis mutandis důvody R 63/2023.

30. Jinak řečeno, zanikne-li po skončení insolvenčního řízení a osvobození dlužníka od placení zbytku pohledávek zajištění pohledávky věřitele, který by jinak byl nadále oprávněn domáhat se ve smyslu uspokojení své zajištěné pohledávky z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění, nelze exekuci na majetek povinného (dlužníka) provést (není zde žádný zajištěný majetek povinného, který by bylo možno zpeněžit). Exekuční návrh věřitele podaný po zániku zajištění soudní exekutor zamítne, neboť exekuci na majetek povinného (dlužníka) nelze provést žádným ze způsobů uvedených v exekučním řádu.

31. Namítá-li dovolatel, že byl „vyvlastněn bez náhrady“, pak pomíjí, že bylo zcela na jeho volbě (v souladu s dispoziční zásadou), zda měl v insolvenčním řízení vedeném vůči povinnému a jeho manželce uplatnit právo na uspokojení své pohledávky ze zajištění. Bylo-li pro něj výhodnější (posuzováno z ekonomického hlediska) neuplatnit právo na uspokojení ze zajištění, nemohla být jen v takovém způsobu věřitele spatřována jakákoli spekulace či dokonce šikana dlužníka. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2011, sen. zn. , uveřejněné pod číslem rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2012, sen. zn. , uveřejněné pod číslem rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2018, sen. zn. , uveřejněné pod číslem rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2018, sen. zn. , uveřejněné pod číslem rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. prosince 2021, sen. zn. , uveřejněné pod číslem rozh. obč. Navíc následek, že dovolatel nemůže exekučně vymoci svou pohledávku vůči povinnému, přímo plyne z jeho procesního postupu v předchozím exekučním řízení, kdy nepodal odvolání proti usnesení o zastavení exekuce (a umožnil tak zánik svého zajištění).

32. Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu nepodařilo zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání jako nedůvodné zamítl ( ).

33. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením , a , když dovolání oprávněného bylo zamítnuto a u povinného nebyly zjištěny žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení.

Poučení:Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 11. 2023

Mgr. Hynek Zoubek

předseda senátu