Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2385/2023

23 Cdo 2385/2023-81

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobce F. S., zastoupeného Mgr. Pavlou Kosovou, advokátkou se sídlem v Moravských Budějovicích, Husova 946, proti žalovanému Asociace českých filmových klubů, z. s., se sídlem v Uherském Hradišti, Stonky 860, identifikační číslo osoby 61387550, zastoupenému Mgr. Jiřím Hölblingem, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, Zámecké nám. 24, o splnění informační povinnosti, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 3. 2023, č. j. -62, t a k t o:

I. Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 8. 9. 2022, č. j. -35, uložil žalovanému povinnost sdělit žalobci písemně informace ohledně divadelního představení hry XY, které se konalo dne XY ve XY, a to konkrétně sdělit, kolik diváků se účastnilo představení, kolik bylo platících diváků, kteří si koupili vstupenku, jaká byla celková tržba za prodané vstupenky, kolik bylo diváků, kteří se účastnili na základě akreditace, a jaká byla cena jedné akreditace (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).

K odvolání žalovaného Vrchní soud v Olomouci dovoláním napadeným rozsudkem ze dne 9. 3. 2023, č. j. -62, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, tj. ve výroku I, potvrdil (výrok první), ve výroku II jej změnil co do výše náhrady nákladů řízení (výrok druhý) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok třetí).

Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právními závěry. Uvedl, že v předmětné věci žalobce uplatnil nárok na splnění informační povinnosti žalovaného podle ustanovení , o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), sdělením shora uvedených informací ohledně divadelní hry XY s tím, že je dědicem majetkových autorských práv po jednom ze spoluautorů, L. S., a že uvedené představení proběhlo bez udělení licence ze strany žalobce. V souladu s rozhodnutím soudu prvního stupně dospěl i odvolací soud k závěru, že žalovaný měl uzavřenou smlouvu o zajištění divadelního představení divadelní hry XY s Divadelní agenturou ECHO, která však žalobce, jenž je dědicem majetkových autorských práv k této divadelní hře v rozsahu jedné osminy, nezastupuje.

Odvolací soud uvedl, že žalovaný se nemůže dovolávat toho, že by byl v dobré víře, pokud jde o udělení licence od žalobce, neboť ze zmiňované smlouvy vyplývá, že žalobce jejím účastníkem nebyl, přitom ale ze smlouvy muselo být žalovanému zřejmé, že žalobce měl obdržet podíl z tržeb představení. Žalovaný neprokázal, že by Divadelní agentura ECHO zastupovala L. S., jehož je žalobce dědicem, a jeho jménem udělovala svolení s užitím autorských děl, a i pokud by tomu tak bylo, pak by tato příkazní smlouva smrtí L. S. zanikla. Odvolací soud uzavřel, že v řízení bylo prokázáno, že předmětné představení proběhlo, aniž by žalovaný disponoval svolením žalobce s užitím autorského díla. Žalobci proto vzniklo právo na sdělení údajů podle ustanovení § 40 odst. 1 písm. c) autorského zákona.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, výslovně v celém jeho rozsahu, které považuje za přípustné podle , (dále jen „ “), neboť dle něj napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Konkrétně se jedná o otázku, zda licence udělená za života zůstavitele, zůstává v platnosti i po jeho smrti, tj. poté, co do jeho autorských práv vstoupí dědic (dědicové).

Žalovaný uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle ustanovení , kdy podle něj soudy zastávají nesprávný právní názor, že autorská práva přecházejí na dědice nikoliv tak, že ten do nich vstoupí v podobě, v jaké je zůstavitel opustil, ale že je tito dědicové nabývají v podstatě originárním způsobem. Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobce se k dovolání žalovaného vyjádřil v tom smyslu, že je považuje za nepřípustné a navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem ( a ), posoudil, zda je dovolání přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Ustanovení stanoví, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Dovolání není přípustné.

Dovolatelem předestřená otázka, zda licence udělená za života zůstavitele zůstává v platnosti i po jeho smrti, tj. poté, co do jeho majetkových autorských práv vstoupí dědic (dědicové), přípustnost dovolání nezakládá, neboť na takto dovolatelem formulované otázce napadené rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí, když odvolací soud takto vymezenou otázku ve svém rozhodnutí neřešil (řešit nemusel). Dovolací soud ve svém rozhodování dospěl k ustálenému závěru, podle kterého předestírá-li dovolatel vlastní skutkové závěry, na nichž pak buduje své vlastní, od odvolacího soudu odlišné, právní posouzení, uplatňuje jiný než přípustný dovolací důvod podle ustanovení , podle nějž lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 1010, sp. zn. , ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. , či ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. ).

V projednávané věci založil odvolací soud své rozhodnutí na zjištění, že Divadelní agentura ECHO žalobce nezastupuje (takové zastupování z předložené smlouvy o zajištění divadelního představení předmětné divadelní hry uzavřené mezi žalovaným a divadelní agenturou ani nevyplývá) a nemohlo tak tímto způsobem dojít ze strany žalobce k poskytnutí licence žalovanému. Uvedl, že v řízení nebylo ani zjištěno, že by tato divadelní agentura v minulosti zastupovala L. S. jako spoluautora předmětné divadelní hry, jehož je žalobce dědicem, a jeho jménem udělovala svolení s užitím autorských děl. Odvolací soud se tak ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že oprávnění žalobce na sdělení informací podle ustanovení § 40 odst. 1 písm. c) autorského zákona vzniklo na základě toho, že předmětné představení divadelní hry proběhlo bez svolení žalobce.

Podle výsledků dokazování učinil odvolací soud závěr, že žalobce je jeden z dědiců majetkových autorských práv po spoluautorovi předmětné hry a že z provedeného dokazování nevyplývá, že by žalobce udělil žalovanému svolení s uvedením předmětné divadelní hry. Správnost skutkových zjištění soudů přitom přezkumu dovolacího soudu nepodléhá (srov. a věty první ).

Dle rozhodovací praxe dovolacího soudu není dovolání přípustné podle , jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. ).

Pro úplnost dovolací soud uvádí, že dovolání proti rozhodnutí v části týkající se výroku o nákladech řízení není přípustné [srov. ].

Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není v souladu s odůvodněn.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 30. 11. 2023

JUDr. Pavel Tůma, Ph.D.

předseda senátu